Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Pozitivní myšlení je totalita, z pocitů se stalo zboží, říká psycholog

aktualizováno 
Šéfové po nás vyžadují usměvavé nadšení v práci a „mám se skvěle“ chtějí po pozdravu slyšet naši známí. Bestsellery nás nutí milovat výzvy a neustále na sobě pracovat kvůli štěstí. Jenže snažit se pořád být šťastni je nebezpečný hazard, říká dánský psycholog Svend Brinkmann. A dodává, že „emocionální kapitalismus“ udělal ze štěstí zboží.

Požaduje se po nás štěstí, i kdybychom se kvůli němu měli umeditovat. | foto: Profimedia.cz

Jeho knižní novinka „Zůstaňte přímí: jak čelit šílenství po sebezlepšování“ explodovala v angličtině jako atomová bomba. Autoři osvětových knih o cestě za pozitivním náhledem na svět, z nichž si s gustem a nepokrytě střílí, musejí zuřit. Koučové, kteří trápí firemní školeními o pozitivním přístupu k pracovním úkolům utahané zaměstnance, musejí mít pocit, že je někdo svlékl donaha. Psychologové, kteří žijí z posedlosti svých klientů zlepšovat se, sami jistě uléhají na vlastní gauče. Brinkmann nenechává z jejich světa na kameni kámen.

A neříká přitom nic složitého. Vše, co píše, zní dokonce zcela civilně a přirozeně. „Mám za to, že by naše myšlenky a emoce měly odrážet svět kolem. Když se stane něco špatného, měli bychom si o tom dovolit mít negativní myšlenky a pocity, protože tak to vidíme,“ vysvětluje.

Zní to důvěryhodně, stejně jako následující slova: „Čas od času je svět báječný, jenže někdy je i tragický. Lidé nám za život umírají, ztrácíme je... A kdybychom měli dovoleno mít jen pozitivní myšlenky, potom by nás realita zasahovala ještě intenzivněji, kdyby k nim došlo – a ono k nim dochází.“

Emocionální kapitalismus

Na štěstí není nic špatného, ujišťuje, dodává však, že se nesmí stát povinností a posedlostí. Že se nesmí stát prostředkem zvyšování produktivity v práci. Že přehání? Ani náhodou, součástí firemních kultury je už dávno tlak na to, aby byli zaměstnanci očividně šťastní. Ve Spojených státech se dokonce vztah štěstí a pracoviště dostal až k soudu pro pracovní spory. To když loni v květnu vládní agentura rozhodla ve sporu proti společnosti T-Mobile, že firma nemůže své zaměstnance ve svém pracovním kodexu nutit být pořád šťastní.

Proto Brinkmann mluví o emocionálním kapitalismu. Samozřejmě chápe, že v práci v týmech a s klienty je pozitivní přístup důležitý. Varuje však, že na něj zaměstnavatelé tak moc tlačí proto, aby „vykořisťovali lidi a jejich duševní život“. „Tohle je odvrácená stránka pozitivnosti. Naše pocity mají tendenci stát se zbožími, což znamená, že jsme od nich stále silněji odcizováni,“ tvrdí.

Zatímco vyžadování štěstí na pracovišti vyniká svou bizarností, setkáme se s ním samozřejmě i za dveřmi kanceláře či obchodu. Brinkmann se dokonce obává toho, že se společnost dostala do stavu, kdy se lidé bojí mluvit o svých starostech a problémech i mezi svými přáteli. Vládne totiž přesvědčení, že se na očích musejí nosit výhradně růžové brýle.

Nepřijímejte všechny výzvy a maskujte pocity

Brinkmann však jen nekritizuje, přidává i pěknou hrst doporučení. Vycházejí z filozofické školy stoiků. A mnohá zní na první pohled překvapivě. Radí například, aby lidé nedávali své emoce najevo, aby je dokonce potlačovali. Autor ví o tom, že to jde proti psychologickému duchu doby „emocionálního kapitalismu“. A ví proč: „Dnes se od vás očekává, že se svými pocity budete obchodovat jako se zbožím, že je budete neustále odhalovat a sdílet na veřejnosti.“

Posedlost a uctívání pocitů z nás však udělalo neukázněné děti. „Co je dobrého na tom, když podlehneme pocitům a vybuchneme zlostí nad tím, že v rychlém pruhu po silnici jede někdo pomalu?“ ptá se. A dodává: Jako dospělí bychom si spíš měli vážit toho, kdo je schopen své pocity kontrolovat, a dokonce je, ať se jedná o pozitivní, nebo negativní, potlačovat.“

Radí též, abychom se naučili říkat „ne“. „Neustále se po nás chce, abychom se chápali příležitostí a přijímali nové výzvy,“ popisuje a doporučuje: „Musíme vrátit slovu ́ne ́ důstojnost. Na nových výzvách není nic automaticky pozitivního, na nehybnosti není nic automaticky špatného a ne každá nová příležitost stojí za to.“

Radí též, abychom místo čtení manuálů na produkci štěstí četli romány a místo ordinací mentálních koučů chodili do lesa. „Stromy, tráva a ptáci tady byli dávno před lidmi a pravděpodobně náš všechny přečkají. Trocha pokory tváří tvář přírodě může vést ke zdravé skepsi k naší tendenci být posedlí sebou samými.“

Kazatelům cest ke štěstí zazlívá, že na své ovečky vychrstávají verdikt: „Každý, každý může dosáhnout štěstí. A komu se to nepovedlo, ten si za to může sám.“ Proto doporučuje číst romány. Aspoň jeden měsíčně. „Protože ty nejlepší romány jsou komplexní, plné náhod, jsou chaotické a mají mnoho aspektů. Připomínají vám, jak málo kontroly nad svým životem máte a jak nevyhnutelně je propojen se společenskými, kulturními a historickými procesy.

A to je důležitý bod.

Za vše si můžete jen vy sami

Spočívá v něm jedna z Brinkmannových nejzásadnějších kritik posedlosti štěstím. Je totiž založena na myšlence, že šťastný se může cítit kdokoli. A že ti, kteří se šťastně necítí, si za to mohou sami. Jako kdyby nežili uprostřed společnosti, jako kdyby se jich nedotýkaly externí vlivy – politika, ekonomické podmínky, rodinné podmínky, do nichž se narodili.

To měl směr pozitivní psychologie ve vínku od konce devadesátých let, kdy se objevil, upozorňuje list The Guardian. Jeho zakladatel Martin Seligman tvrdil, že vnější podmínky mají téměř nulový vliv na náš pocit štěstí. A to vysvětluje, proč našel tak silné stoupence mezi elitou, mezi ekonomickými kapitány a politiky, mezi těmi, jejichž vnější sociální a ekonomické podmínky byly „shodou okolností“ jaksi mnohem lepší než podmínky zbytku společnosti.

„To je znepokojující stránka pozitivní psychologie. Úmyslně se vyhýbá tomu, jak naše životy může ovlivňovat politika a soustředí se pouze na jednotlivce,“ píše The Guardian.

Brinkmann souhlasí. Škola sebe-rozvoje podle něj tvrdí, že vždycky existuje prostor pro zlepšení, že v jakékoli situaci je možné dosáhnout štěstí prací na sobě, lepším individuálním, vnitřním nastavením. „A když se nezlepšíte, je to vaše chyba. A to může vést jen k sebeobviňování a pocitu viny,“ uzavírá provokativní psycholog.

Myslíte si, že je člověk za své štěstí odpovědný výhradně sám, bez ohledu na objektivní podmínky?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 30. dubna 2017. Anketa je uzavřena.

Ne 4225
Ano 1469
Autoři:



Nejčtenější

Sex s pěti lidmi za 24 hodin. Máme právo být coury, říká provokatérka

Je inteligentní, sebevědomá, nenapodobitelná. A hlásá „Všechnu moc courám“. Na...

Chce zbavit slovo běhna špatných konotací. „Coura je někdo, kdo nestaví mezi sebe a svou touhu užít si sex morální...

Operace Pandora: jak chtěli Sověti rozpoutat občanskou válku v USA

Oleg Kalugin šéfoval řadu let operacím KGB na ruském území. Právě on o tajné...

Pomocí cílených dezinformací se KGB po dvacet let pokoušela vyvolat ve Spojených státech rasové nepokoje, které by...



Mileniálové se bojí sahat na maso. Obchody to stojí víc obalů

Mladá generace si podle průzkumů britského obchodního řetězce nechce přiznávat,...

Ať se zvířata zabíjí, porcují, ať se kusy jejich těl prodávají. Jen ať to nepřipomíná maso. A hlavně abychom se toho...

Erotické mobilní seznamky jsou jako flirtování na baru, říká studie

Mobilní erotické seznamky jsou jen náhražkou pokukování po náhodné známosti na...

Nejsou pohromou pro veřejnou morálku, nevedou k šíření promiskuity a nevěry. Mobilním aplikacím pro erotické...

Vraždící prohibice: vláda úmyslně trávila alkohol, lidé umírali

„Chceme pivo.“ Pochodující pánové to v roce 1919 viděli jasně. Neuspěli však. A...

Stála kolem 10 tisíc lidských životů, osleplých či jinak trvale postižených za sebou nechala dalších více než 30 tisíc....

Další z rubriky

Záhadná kocovina: každá je jiná, proto o ní věda ví málo

V otázce kocoviny je věda přísná a strohá: Chcete se jí vyhnout? Nepijte.

Bolest hlavy, závratě, nejistý žaludek, neuhasitelná žízeň, ale i přecitlivělost na světlo či hluk. Kdo to někdy...

Extrémní gastronomie: klenotem nepálské kuchyně je hovězí morek

Sapu Mhichā je gurmánskou kondenzovanou morkovou bombou.

Morek funguje v kostech savců jako zásobárna živin a nepálští kuchaři se ho nebojí dokonale zužitkovat. Odměnou za...

OBRAZEM: Až se tají dech. Odvážné krásky pózují se šelmami

Sází na přirozenou ženskou krásu a její kontrast s divokými šelmami. Výsledkem...

Sází na přirozenou ženskou krásu a její kontrast s divokými šelmami. Výsledkem práce ruské fotografky Olgy Barentsevové...

Upečte si jednoduchý slaný štrůdl z listového těsta
Upečte si jednoduchý slaný štrůdl z listového těsta

Poctivý štrůdl z domácího těsta se zelím a uzeným masem je ideální pro návštěvy.

Najdete na iDNES.cz