Vezmu to tedy po pořádku, od důležitých po méně důležité věci. My všichni feministé víme, že na ženě je daleko nejdůležitější vzhled. Hned potom její postelové schopnosti. Pár koňských délek za tím, jak se o nás dokáže postarat, když nám není dobře (jsme ale muži a nějakou nepohodu sneseme). A nakonec taky není špatné, když je poměrně inteligentní a citlivá.
Takže za prvé, vzhled
Zatímco za socialismu kraloval dermacol a plastické operace si nechal dělat jen Vasil Biľak, dnešní ženy (včetně vesnických) pochopily všechny zásady zkrášlování. Od dokonalých make-upů až po plastické úpravy všech částí těla. Všech, podtrhuji.
U dvacetiletých to má spíše devastující dopad. S barbínami si to chtějí rozdat jen úchylové nebo zbohatlíci, kteří potřebují reprezentativní vybavení domácnosti. Naopak u starších žen přináší zkrášlování kosmické výsledky. Zatímco na sklonku socialismu byla pětačtyřicetiletá žena přitloustlé stvoření s hnusnou trvalou v krimplenu nebo v teplákách s povislými prsy a strhaným obličejem, dnes to bývá krasavice.
Je to poněkud dvojsečné. Pro muže se nesmírně rozšířil repertoár atraktivních stvoření ke krátkodobým i dlouhodobým známostem, Na druhou stranu se nesmíte divit, když vás vaše partnerka opustí na prahu stáří se studentem religionistiky.
Ještě jednu věc musím u vzhledu zmínit, i když mi to činí rozpaky. Před dvaadvaceti lety byly ženy chlupaté, dnes jsou vyholené. Před revolucí si propichovaly jen uši, dnes si propichují všechny části těla.
A rozhodně voní rozmanitěji.
Jaké jsou v posteli?
Mnozí lidé si dnes řeknou: my jsme těmi klíči před dvaadvaceti lety cinkali zbytečně. Budou mít asi na mysli papalášskou elitu. Něco podobného si bohužel musí říct i milovník sexu. Zatímco vzhled žen se změnil k lepšímu, postelové umění upadlo.
Za socialismu byl sex zábava chudých a oddával se mu každý. Neexistovaly pornografické časopisy a internet. A už vůbec ne ženské časopisy, tato pornografie pro ctnostné paní a dívky. Sex byl výsledkem vzájemné přitažlivosti a fantazie. Bylo v něm mnohem méně naučených pohybů, odkoukaných praktik a méně vypočítavosti.
Víc dbá o make-up, je víc sexy, neostýchá se podívat se na porno a méně se stará o muže. Vystihuje rozdíl mezi ženou roku 1989 a ženou dneška právě tohle?
Možná je to jen nostalgie. Vždyť ti, kdo zažili šedesátá léta, tvrdí, že nejlepší sexuální mejdany byly tehdy. My, lidé středního věku, si zas myslíme, že v tomto ohledu není nad lascivní a promiskuitní léta osmdesátá. Naši následovníci z doby, kdy se bude dělat sex jen po internetu, si zas řeknou, jak báječné to ještě bylo na začátku jednadvacátého století.
Ale jeden argument pro svou chválu osmdesátých let mám. Má milá také říká, že muži byli tehdy vynalézavější.
Jak se o nás postarají?
Starání se změnilo k nepoznání. Dřív to bylo jasné. Ženská nakoupila, zatopila, vynesla smetí, navařila, pohrála si s dětmi a přinesla svému pánu pivo k televizi. Pán zas opravoval kohoutky, sháněl melouchy, mlátil děti a nechal s sebou manipulovat v takových věcech, jako jaká kredenc se koupí nebo zda se pojede na dovolenou do Bulharska či do NDR.
Dnes se některé velmi schopné ženy dokážou o muže postarat mnohem přitažlivějším způsobem: zahrnou ho jměním a požitky a dokonce ho nechají doma s dětmi. Může být něco krásnějšího než být mužem v domácnosti? Když se vaše manažerka vrátí z meetingu a brainstormingu po jedenácté večer, po vydatné sprše si navlékne krajkové prádlo od Diora a do šlechtěné ručky uchopí roztomilý bičík. To každý muž ocení.
Obyčejnější ženy jsou o něco pokrytečtější. Na uklízení a žehlení si nedají sáhnout, i kdyby muž měl vytírání za stejně nutkavého koníčka jako Stazsko poker. Ten poker ale hrají ženy: blufují, že se starají o vás, ale dělají to kvůli sobě. Jednak aby se chovaly tak, jak je to naučila maminka. Jednak proto, aby vás mohly v pravou chvíli obvinit z tyranie a buzerace a opustit vás kvůli mladému milenci.
A duše?
Ženská duše se nemění od Sáry a Dalily. Je hluboká, překvapivá, vypočítavá a lstivá.
Jistě, ženy jsou samostatnější, ale základní charakteristika jejich rozpoložení se nemění. Když mají vyrovnaného, bohatého a přičinlivého muže, touží po bláznivém romantikovi. A když mají bláznivého romantika?
Hádejte jednou.
Nedávno jsem však zjistil, že jedna sorta žen se nezměnila vůbec: studentky filozofie.
Před revolucí chodily ve volných chalátech a pletených svetrech. Měly mastné copy neurčité barvy. Pily jako duhy a nadávaly na režim.
Ty dnešní jsou stejné, jen režim se změnil.
