Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Přešlap: Být otcem je těžké. Zasloužíme si svůj svátek?

aktualizováno 
Na Den matek jsem dal kytici trojnásobné matce. Ona mi žádnou kytici (spíše bych místo pěti žlutých růží ocenil pětici zelených) nedá. Den Otců totiž není. Měl by být, ale právě proto být nemůže.

Zaslouží si muži v Česku mít svůj svátek? | foto: Profimedia.cz

Že je to trochu zamotané? Vysvětlím to.

Být matkou je nejjednodušší věc na světě. Ať už věříte na hormony nebo na Pána Boha, jakmile se vám něco vylíhne v těle a pak narodí, milujete to. Milujete to, ať se to chová jako Mirek Dušín, nebo jako Vít Bárta. A ono vás to odměňuje stejně obrovskou a nezaslouženou láskou. Když jste ochotna se pro potomka rozkrájet, děláte to dobrovolně a s radostí. Je to jedna z nezasloužených výhod, které ženy mají a o nichž feministky mlčí. Takovou absolutní radost z blízkosti dítěte žádný muž nikdy nezakusí. Feministky rády zdůrazňují, jak ženy při porodu trpí a jak se s děckem natahají. Je to však jen nepatrná cena za největší zisk.

Jen opravdové nepodarky nezvládnou být matkou. Jde to samo. A v dnešní době je při tom klidně možné stihnout tlachání s kamarádkami, kosmetiku, milence a superstar.

Ne, mateřství tím nechci nijak snižovat, matky si svůj den zaslouží, když už nám Unie nadělila den zpěvného ptactva. Být otcem je ale v dnešní době mnohem složitější.

Byly doby, kdy to byla legrace. Muž byl hlavou rodiny. Stačilo zapráskat kníry a vystrčit břicho se zlatým řetízkem od lorňonu a žena aspoň předstírala, že poslouchá. Když přišel oficiál rozladěný z práce, třásla se děcka v koutku. Otcovská autorita byla jaksi součástí kultury a nikdo se ji příliš neodvážil zpochybňovat.

Byl to nepatrný pozůstatek velkých dějin, kdy otcové mohli rozhodovat o osudu svých synů. Tak mohl Abrahám obětovat Izáka (zachránil ho až Bůh). Ve starém Římě byly děti otcovým majetkem asi tak jako dnes domácí zvířectvo vesničanovým. Nesměl je týrat, ale usmrtit mohl. Rozumělo se samo sebou, že muž je hlava rodiny a o něco lepší bytost.

Bylo to sice z velké části dekorum, krkem, který hlavou hýbal, totiž bývala vždy žena. Otec však byl každopádně živitelem, válečníkem, námořníkem nebo aspoň oficiálem s definitivou. O své místo v rodině nemusel bojovat. Děti byly povinny ho poslouchat, byl přísnějším doplňkem láskyplné matky.

Stejně jako si žena nezaslouženě užívala mateřských radostí, muž si nezaslouženě užíval společenské autority.

Mateřské radosti zůstaly, ale autorita otců je pryč.

Ženy zůstaly matkami, ale vydělávají peníze a ještě k tomu stihnou číst ženské časopisy a řídit se jimi. Jak se to podepisuje na duševním zdraví dětí, to nikdo nezkoumá.

Otcové se začasté stáhli ze scény. Pokud chtějí prosazovat dávnou falešnou autoritu, tlučou do stolu a shazují z něj připálenou svíčkovou, jsou směšní. Pokud přenechávají výchovu dětí agresivním matkám, jsou zbabělci.

Být otcem ve feministické a povrchní době je totiž nemalé umění. Člověk si musí být vědom, že pro matku je nejsnazší věc na světě uzavřít s dětmi spolčení proti němu. Matka je totiž stvoření velmi prohnané: tím, jak neustále zdůrazňuje blaho svých dětí, sleduje své vlastní. A k tomu patří co největší pohodlí zakrývané řečmi o tom, jak nesmírně je vytížená.

Otec musí být lstivý a statečný jako rudokožec, aby se s tím dokázal vyrovnat. A musí být vynalézavý. Zatímco matka má přízeň a lásku dětí zdarma, otec si ji musí zasloužit jako kdysi rytíři ruku své Paní. Dárečky tu nehrají roli. Otec musí neustále dokazovat, že je muž, že má nápady, že je vůči starostlivosti matky něčím navíc a že je, i když se to v dnešní infantilní době těžko říká... že je moudrý.

Z toho by se jeden zbláznil, když ho v práci tyranizuje šéf a asistentka se chce pořád vdávat.

Přes to to stojí za pokus.

Nejen kvůli dětem, ale hlavně ze sobeckých důvodů. Muž má jedinečnou příležitost si dokázat, že za něco stojí, přestože je šéf šimpanz a sekretářka slepice. Vymýšlet pro děti zábavu, být jim laskavou, ale nikoliv vše odpouštějící oporou, to je hra na celý život.

Otcové si tedy rozhodně zaslouží svůj den.

A proč ho nemají mít?

Protože k roli otce patří hrdost.

Má milá, své zelené si koupím sám.

Autoři: ,


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

Další z rubriky

Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Extrémní gastronomie: Rybí hobliny katsuobushi vám zatancují na talíři

Příprava katsuobushi vyžaduje trpělivost a um.

Ryby dokážou plavat a některé i létat, ale jen tuňák pruhovaný vám zatancuje. Jen to chce trochu trpělivosti. Rybí...

Hlasitá hudba svádí k nezdravým jídlům, tvrdí věda

Hamburger? Asi se v restauraci hrálo hodně nahlas.

Zvuková hudební kulisa v restauracích má velký vliv na to, co si objednáte. Ta hlasitá vám napovídá, abyste místo...

Najdete na iDNES.cz