Poprvé se potkali před šesti lety. "Do Sýkořice, kde jsem bydlel, přijela s kamarádkou, která chodila s mým kamarádem. Ale později si ani nepamatovala, že mě tehdy viděla. Byl jsem nevýrazný," usmívá se. Teprve před třemi lety si v Sýkořici při volejbale padli do oka. "Ten příběh, to už je folklor. Každý se teď na něj ptá."
Bez Lukáše Novotného by možná nebyla Barbora Špotáková zlatou olympijskou medailistkou. Do života české oštěpařky vnesl lásku a pohodu. U hasičů v Berouně si vzal dovolenou, aby ji mohl doprovázet i na olympiádu. A hned po návratu z Číny pospíchal do Ostravy. "Musím tam na požárnické závody."
Když vám Bára při takových závodech fandí, je hlasitou fanynkou?
Jo, určitě hlasitější než já.
Vy jste snad v Pekingu při soutěži oštěpařek nekřičel?
Až po jejím šestém hodu, to jsem křičel jak blázen. Předtím jsem byl spíš napjatej a potichu. Seděl jsem a doufal. I když úplný flegmatik nejsem, to rozhodně ne.
Co jste si říkal, když na Rusku Abakumovovou tak dlouho útočila marně?
Napadlo mě: Jsem zvědav, co ta Ruska bude říkat, až ji Bára šestým pokusem přehodí. Honza Železný mě přesvědčoval: Bára na to má, vsaď se se mnou, že dá evropský rekord.
A vsadil jste se?
Kdepak. Povídám mu: S tebou se sázet nebudu, ty tomu rozumíš.
Když potom dopadl její šestý pokus, co se ve vás odehrávalo?
Něco neskutečného. Já ani nevím. Řvali jsme tam a skákali a brečeli. Bára byla v transu, já taky. Něco takového zažijete jednou za život.
Loni jste při mistrovství světa v Ósace za ní skočil na plochu. Proč ne teď?
Spousta lidí mi předtím říkala: Tady je to dobré, žádná výška, klidně tam můžeš skočit. Ale já nedělám věci plánovaně. Navíc, kdybych skočil, Číňani by mě možná rovnou zavřeli.
Čím jste pak v noci po závodě slavili Bářino zlato? Šampusem?
Slivovičkou. Z domova.
V Pekingu jste bydleli každý jinde, Bára v olympijské vesnici, vy v hotelu. Jak často jste stihli být spolu?
Denně. Každý den jsem byl nahlášený jako její host v olympijské vesnici. Z hotelu, kde jsem bydlel, jsem za ní jezdil 40 minut taxíkem.
Ona za vámi do hotelu nejezdila?
Jen první noc. Pak jsme se scházeli ve vesnici.
Letěli jste spolu už loni na mistrovství světa do Ósaky, kde vyhrála také. Teď už budete muset jezdit pokaždé?
Asi mi nic jiného nezbývá. (směje se)
Začátkem roku Bára říkala, že o svatbě a o rodině se budete bavit až po olympiádě. Takže? Co dítě?
To jsme zatím neřešili. Ať se rozhodne sama. Do toho jí nemluvím.
Barbora Špotáková s přítelem Lukášem Novotným
Mohla by mít mimino a pak se i s ním vrátit k atletice?
Jo, jak ji znám, asi by chtěla stíhat obojí...
Dokážete si představit, co se bude dít dál? S titulem olympijské vítězky?
Ne. Radši si to ani nepředstavuju.
Stali jste se osobami veřejnými...
Bára jo, já moc ne. Lidi mě nepoznávají. Maximálně nějací hasiči. Ti nám fandí, přišla mi od nich teď spousta esemesek. Při finále oštěpu zrovna sloužila moje směna, tak mi hned psali, že jim u televize kapou slzy.
Doprovázíte Báru, i když jde na přijetí k ministrovi nebo premiérovi?
To jsou akce jen pro ni. Co bych tam dělal?
Ale spoustu zajímavých lidí jste díky ní určitě poznal. Které z takových setkání bylo nejhezčí?
S umělci. S Naďou Konvalinkovou nebo Květou Fialovou. To byla taková náhoda, setkali jsme se s nimi na otevírání rehabilitačního centra, tak nás pozvaly do divadla. Naďa hned vyndala kalendář a zjišťovala, kdy se nám to hodí. Po představení jsme se pak bavili i s panem Lipským, to je fantastický člověk. A jakého má v 85 letech pamatováka!
Jak vypadá ideální den s Bárou?
V sedm ráno skončím v práci, kde mám sice přes noc pohotovost, ale můžu tam spát. S Bárou posnídáme, jedu s ní na její trénink a sám si taky trochu zatrénuju.
S oštěpem?
Ne, tím neházím. Moc mi nejde, nechci se ztrapňovat. Jen běhám. Pak jdeme na oběd, chvíli si pospíme a večer zajdeme třeba na pivko nebo za kamarádama.
Pivo vám evidentně chutná oběma. Kdo vydrží víc?
Oba stejně. Ale na litry ho nepijeme, jen na chuť. Poznáme, kdy máme dost.
Za olympijské vítězství dostane prémii milion korun. Na stavbu vašeho domu se budou hodit, ne?
Když my ještě nemáme ani plán, jen pozemek na Kladensku, kousek od Sýkořice.
Bára říkala, že si dům chcete zbudovat vlastníma rukama. Co všechno umíte?
Jen to, co mi kdo poradí. Vezmu si k ruce odborníka a přicmrndávám. Zvládnu podezdívku, zavedu vodu, umím dělat se železem.
Co už jste z něj udělal?
Třeba vrata pro známé. Dodají mi železo a já jim vyrobím tak za týden jednoduchá vrata. Tedy když mám čas. Většinou je dělám, když je Bára na soustředění, jinak se snažím být s ní.
Loni jste Báru odměnil za světové zlato zlatými náušnicemi. Co to bude letos?
Něco mě napadne. Zase něco koupím.
Je ráda rozmazlovaná?
Jako většina ženskejch. Třeba kytky má ráda. Já je moc nekupuju, takže když kytku přinesu, je to rozmazlování.
Čím rozmazluje ona vás?
Když mi koupí oblečení, aniž bych ho musel zkoušet. Vždycky mi sedne. Nerad nakupuju.
V Pekingu vás na pověstné tržiště Silk Market vytáhla?
Jasně, to byla docela sranda, smlouvání o ceny nás bavilo. Kravatu jsme srazili ze sedmi stovek na stovku. Smlouvala většinou Bára, protože jazyky moc neovládám, ale já jí radil, jakou částku má dát. Bára se totiž spíš drží při zdi. Tak jsem občas musel říct: Maximálně tolik, víc ne. Držel jsem kasu. (směje se)
Je při nakupování typickou ženskou, která vydrží v obchodech pět hodin?
Naštěstí ne. Nepřebírá, jde po tom, co potřebuje.
Aleš Valenta kdysi po zlaté medaili řekl: Když se změním, dejte mi facku. Může Báru zlato změnit?
Honza Železný řekl, že ji nezmění. Myslím si to taky. Ani zlato z Ósaky ji nezměnilo.
Ale slyšel jsem, že jí darem nabízejí hospodu U Pinkasů...
Jo, takovou esemesku po závodě od manažera od Pinkasů dostala. To byl dobrý fórek.
Chtěl byste být hospodským?
Ne. Dělal jsem v hospodě brigády, je to dřina.
Zkuste odhadnout: Co byste dnes dělal, kdybyste tehdy před třemi lety Báru nepotkal?
Těžko říct. Pořád říkám, že to, co se děje, je neskutečné. Hasičem bych byl i tak. A jinak? Neseděl bych v Ptačím hnízdě při finále oštěpu žen, ale koukal na ten závod v televizi a fandil jí.
