Vsedě v práci, vsedě před televizí - a vsedě dokonce i v posilovně. Mnozí...

Vsedě v práci, vsedě před televizí - a vsedě dokonce i v posilovně. Mnozí odborníci to kritizují. | foto: Profimedia.cz

Zapomeňte na posilovnu. Důležitější jsou procházky

  • 86
Chůze je pro tělo něčím jako jídlo. Cvičení je potom pouhý potravinový doplněk, který nestačí, varuje americká odbornice na biomechaniku Katy Bowmanová.

Samozřejmě, fitka jsou trendy a procházka nebude nikdy takovým odznakem drsnosti jako zpocené tílko z posilovacích strojů. Bowmanová však není rozhodně jediná, kdo před současným kultem dření do roztrhání těla zvedá výstražně prst.

Leslie Sansonová, autorka programu Walk at Home, souhlasí, i ona v deníku The Telegraph kritizuje předsudek, že "pokud neřvete bolestí, nepláčete a nezvracíte, neděláte pro svou kondici dostatek".

Mezi pohybem a cvičením je rozdíl; zatímco chůze je biologický imperativ, cvičení není nezbytné. Bowmanová to ilustruje příměrem mezi zvířaty a lidmi. "Zvířatům v zoologické zahradě je potřeba zajistit cvičení, protože limity jejich tamního prostředí omezují jejich biologické reflexy, pokud jde o pohyb," uvádí. Lidská společnost se podle ní dostává do téže situace, cvičením si máme tendenci nahrazovat nedostatek běžného pohybu.

"Během historie lidé necvičili," upozorňuje na to, že naši předchůdci nedostatkem pohybu netrpěli, a nemuseli ho proto řešit náhradními, "umělými" cestami. "Cvičení je tak pro moderního člověka ekvivalentem výživových doplňků. A stejně jako by tyto doplňky neměly tvořit převážnou část vašeho jídelníčku, nemělo by cvičení tvořit většinu vašeho pohybu," nabádá.

Přiznejte si to: jedna hodina cvičení, deset hodin sezení

Být pravidelným a vášnivým návštěvníkem posilovny, co se u strojů nefláká a jede až nadoraz, se totiž nijak nevylučuje s neaktivním, sedavým životním stylem. "Sedavý způsob života se bere často jako protiklad života někoho, kdo cvičí," komentuje to Bowmanová, "jenže sedavý způsob života určuje to, co děláte nejčastěji, ne krátká období vaší intenzivní aktivity."

Jinými slovy, trávíte-li osm hodin v práci na židli za počítačem a další rundu si dáte doma v křesle u televize, hodina posilky, byť poctivá a byť třikrát čtyřikrát týdně, vás z kategorie sedavý životní styl nevyvede.

Vědci mají pro takové případy dokonce i nový termín, říkají jim "aktivní sedaví". "Je to nová kategorie lidí, kteří jsou fit po jednu hodinu denně, ale zbytek dne prosedí," říká Bowmanová a dodává: "Jenže deset hodin ne-pohybu jednohodinovým cvičením nevyrovnáte."

Loňský výzkum University of Texas School potvrdil, že nálepka "aktivní sedaví" najde dost nositelů. Amatérští maratonci a půlmaratonci při něm uváděli dobu, po níž trénují – a čas, během něhož nevykonávají žádný pohyb, jen sedí. Medián času stráveného tréninky činil 6,5 hodiny týdně, medián prosezeného času činil 10,75 hodiny, ovšem denně. Závěr? Rekreační vytrvalostní běžci jsou velmi aktivní, ale zároveň, a to po většinu dne, kompletně bez pohybu.

Jste takoví, jak se hýbete

Bowmanová ví, o čem mluví, na otázku tělesného zdraví se totiž dívá přísnýma očima exaktní vědy. Její původní obor je matematika, poté se věnovala fyzice. Láska k anatomii jí dovedla k biomechanice a kineziologii, nakonec se kromě velkých pohybů kosterní konstrukce věnuje též mikro-biomechanice: fyzice krevního toku v kardiovaskulárním systému, vztahu mezi neurologickými funkcemi a buněčným zdravím, roli svalů pánevního dna.

Největším problémem podle ní je, že využíváme s velmi vysokou frekvencí velmi malý rozsah potenciálních pohybů. "Když sedíte na židli, máte zhruba devadesát stupňů v kyčlích a devadesát stupňů v koleni. Potom jdete cvičit do posilovny, abyste ´pořád jen neseděli´, a děláte věci, u nichž máte v koleni a kyčlích pořád tentýž devadesátistupňový ohyb," upozorňuje Bowmanová.

To, jak vypadáme, je podle ní biologická daň za to, jak málo z palety možných pohybů našeho těla využíváme. "Jsme takoví, jak se hýbeme," parafrázuje populární rčení ´jste to, co jíte´.

Zda a jak se hýbeme, má vliv na naše buňky. Mechanotransdukce je fyziologický proces, při němž se fyzikální síly produkované naším pohybem mění v lidském těle v biochemické procesy, vysvětluje Bowmanové ve své nové knize Move Your DNA, kterou už stihli čtenářům doporučit například stoupenci paleo životního stylu Mark Sisson, který napsal bestseller The Primal Blueprint, a Robb Wolf, autor knihy the Paleo Solution.

V této souvislosti Bowmanová označuje mnohé naše moderní choroby za "nemoci ze zajetí" a vysvětluje je analogií s velrybami, které jsou drženy v zajetí. Jejich hřbetní ploutve změknou, ne proto, že by byly geneticky defektní, ale proto, že s nimi nehýbou, aby uplavaly stovky mil denně.

"Nohy uvězněné v botách na vysokém podpatku, těla, co po většinu dne sedí, oči, které sledují mnoho hodin denně monitory, to vše přispívá k nemocem všeho druhu, a to navzdory zdánlivě pečlivým cvičením a přísným posilovacím režimům," shrnuje tvrzení Bowmanové server HuffingtonPost.com. Naše geny jsou naprogramovány na pohyb, až osmdesát procent z nich ale může být utlumeno či podpořeno nejen životosprávou, jídlem a právě pohybem.

Abychom nemuseli cvičit z nezbytnosti, ale z lásky

Bowmanová není provokatérka, zdůrazňuje, že jí nejde o to, odvést lidi od cvičení. Cvičení je zajisté krok směrem k redukci sedavého způsobu života, uznává, pouze zdůrazňuje, že je to krok velmi malý. "Co kdybychom na to šli důkladněji a postarali se předně běžným pohybem o to, abychom cvičit nemuseli? Cvičte, protože to máte rádi. Hýbejte se každý den proto, že to potřebujete," shrnuje autorka knihy Move Your DNA.

Bowmanová nabízí i několik doporučení, jak provětrat pohybem všední dny. Pořiďte si minimalistické boty, které dovolí různým částem vašeho těla spolupracovat a podporovat nohy při chůzi. Při práci s počítačem se zkuste vyhnout klasické sedící pozici: stůjte, klečte nebo si dejte notebook na podlahu a dřepněte si k němu. Sezení na bobku je ostatně oblíbenou pozicí Bowmanové, propaguje například squaty potty, podstavec pod nohy, který vám umožní sedět ve dřepu na toaletě. Samozřejmě, důležité je chodit pěšky: vynechejte auto či tramvaj a projděte se. A nejen výjimečně.