Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Profesor Štulík: Umíme už odstranit a nahradit celé obratle

aktualizováno 
Dělá až 650 operací páteře za rok. "Trénink musí být," říká šéf oddělení spondylochirurgie Fakultní nemocnice Motol profesor Jan Štulík. Měsíc bez tréninku na sobě pozná sám, dva měsíce asistenti, tři měsíce bez operace i ostatní personál.

Jan Štulík patří k zakladatelům spondylochirurgie u nás. | foto: archiv Jana Štulíka

Je jedním z nejmladších profesorů u nás a zároveň špičkovým operatérem páteří. Seznámil jsem se s ním podle jeho slov takřka banálně. Při dvou operacích mých poraněných krčních obratlů po úrazu na lyžích.

Pane profesore, jak náročné mé operace byly?
Byly v podstatě jednoduché, takových děláme ročně stovky. Ale i ty se mohou nepovést, takže jsem rád, že jste v pořádku a vypadáte dobře.

Mám tedy titanový krk?
Tak trochu, titanové svorky vám zpevňují obratle, které byly při úrazu poškozeny. 

Fotogalerie

Když teď půjdu přes skener na letišti, budu pískat?
To je častá otázka našich pacientů. Ne, nebudete. Váš implantát je ze slitiny titanu, nemusíte se bát.

Já jsem byl tedy banální případ. Jaké jsou u vás nejtěžší operace?
Opravdu zajímavé a složité jsou ty, o nichž se v novinách nepíše. Na velké výkony si nepovoláme televizi ani tisk. V takových chvílích máme úplně jiné starosti a občas balancujeme i na hranici smrti. Stačí drobnost a je to. Takové situace mohou nastat zvláště při odstraňování nádorů na páteři, při korekci různých deformit nebo řešení závažných úrazů.

Proč je vlastně potřeba specializované spondylochirurgické pracoviště?
Zatímco v zahraničí existovala páteřní centra, která se věnovala speciálně páteřní chirurgii, u nás to dlouho nebylo. Měli jsme neurochirurgická nebo ortopedická pracoviště, případně traumatologie, kde se také věnovali páteřní chirurgii. Ale "jen" vedle své základní odbornosti. Já jsem toužil dělat výhradně páteřní chirurgii. Nejvýhodnější totiž je, když se dělá jenom ta jedna specializace. Je to stejné jako ve všech dalších oborech. Přirovnám to třeba k vrcholné atletice. Desetibojaři jsou borci, ale nevrhnou koulí 23 metrů, do výšky neskočí 2,4 metru a stovku nedají za 9,75 jako špičkoví sprinteři.

Ale tohle je přeci jen zdravotnictví, není to něco jiného?
Ne, je to podobné, pouze to není tolik vidět. Proto jsem v roce 2001 odešel z ortopedické kliniky na Vinohradech. Řekli jsme si tehdy, že zkusíme vytvořit specializované pracoviště. A tady v Motole se nám to povedlo. Samozřejmě k tomu byla nutná "politická" podpora vedení. Vyčlenit prostory, personál a na to všechno peníze, je to velmi drahá věc. Vy na oplátku musíte ukázat, že to stojí za to. Povedlo se. Dnes existuje v republice 24 pracovišť a některá dělají jenom páteře nebo mají alespoň vyčleněné odborníky.

Proč spondylochirurgie

"Když jsme začínali, nevěděli jsme, jak se má naše pracoviště jmenovat. Přemýšleli jsme, zda by to neměla být třeba páteřní chirurgie nebo spondylochirurgie, to je z řečtiny. Nakonec jsme se rozhodli pro tu spondylo (čili řecky obratel) chirurgii. Málokdo zprvu věděl, co to je. Nakonec jsme to vysvětlili hlavně kolegům a termín se začal používat běžněji. Českou spondylochirurgickou společnost máme již téměř 15 let."

A co to tedy je páteřní chirurgie? Řežete kolem páteře?
Spondylochirurgie je obor, který se pohybuje na pomezí základních chirurgických oborů: ortopedie, neurochirurgie a obecné chirurgie. To všechno se dá dohromady a zaměří na páteř.

Pro ještě větší názornost. Všechny úrazy páteře, všechny její nemoci, které se dají řešit operačně, se provádějí u vás?
V podstatě ano, kromě nádorů vycházejících z míchy operujeme vše. Je to pět základních oblastí - úrazy, nádory, záněty, deformity (třeba skoliózy, kyfózy atd.) a degenerativní postižení. Ta by neměla být za páté, ale možná za prvé, protože jsou nejčastější. Nejvíc jich je v bederní oblasti, na přechodu mezi pohyblivou a pevnou částí páteře (křížová kost). V oblasti krční páteře bývá zase nejčastěji postižena úroveň obratlů C5-C6, protože se tam opět střetává pohyblivá část s tou pevnější (hrudník).

Míchu můžete i posunout. Ale je třeba vědět jak

Kde je ta nejzazší hranice? Co všechno dnes umíte zachránit, odoperovat?
Náš obor se za posledních dvacet let dramaticky posunul kupředu, zejména díky nový operačním technikám a materiálům. Jsou to například titanové slitiny nebo speciální umělé hmoty, jež jsou podobné kostní tkáni a jsou s ní velmi dobře kompatibilní. Zároveň se rozvíjí anestezie, infektologie. To všechno nám výrazně pomáhá. Nejde jen o to, že něco odstraníme, přidáme, nahradíme, nebo upravíme, ale pak je také třeba se o pacienta intenzivně postarat. To většinou dělají specialisté, kteří jsou v této činnosti trénováni.

Takže zpět k vaší otázce, dají se odstraňovat celé kusy páteře, aniž by se stal pacient invalidou. Na takové výkony jsme zaměřeni třeba právě my v Motole. Například v oblasti krční páteře se nám již několikrát podařilo odstranit jeden nebo dva obratle, aniž by byl pacient invalidizován či trpěl jakýmkoliv neurologickým postižením. Obdobné výkony provádíme i v hrudní a bederní oblasti.

Odejmete opravdu úplně celý obratel?
V tom je ten vtip. Obratel je u některých nádorů třeba odstranit celý, jinak hrozí těžko zvládnutelná recidiva. Třeba jako jedni z mála operujeme nádory u dětí. Když přijde požadavek od onkologa, abychom odstranili celý obratel, je to pro nás extrémní chirurgická výzva. Natož u malého dítěte.

Bez přerušení míchy?
Bez přerušení míchy. Bez přerušení velkých cév, jež jsou také uvnitř v obratli.

Jak to děláte?
To vám přeci nepovím, to byste to mohl dělat taky! (smích) Napřed odstraníme půlku postiženého obratle zezadu, pak páteř zafixujeme titanovými svorkami, obložíme kostí z kostní banky, nebo od pacienta a potom ho otočíme a vyndáme přední část obratle. A zase nahradíme nějakým titanovým materiálem. To znamená, že potom je vlastně hlava a tělo, mezi tím není nic, tedy to nic je nahrazeno nějakým cizorodým materiálem. Zní to docela jednoduše, ale věřte mi, dělá se to mnohem hůř. Také je důležité, aby celá operovaná oblast dobře kostně srostla, vlastní kost následně převezme dočasnou funkci implantátu a je nositelem pevnosti páteře. Naším cílem je vrátit pacienta do původního stavu nebo do stavu, který se blíží fyziologickému. Prostě vypustit ho do života s co nejmenším hendikepem. A ten mnohdy skutečně není skoro žádný.

Tam se hraje o milimetry, že? Jak je to s míchou?
Abyste si nemyslel, že se jí člověk nesmí ani dotknout. Může. A může ji dokonce i šetrně vychýlit z jejího normálního průběhu. Většinou nějakým speciálním, delikátním nástrojem.

Jak si mám vlastně míchu představit? Takové silné nervové vlákno?
Ano. A kolem jsou obaly. My většinou operujeme kolem toho obalu a snažíme se ho neporušit. Ale když máte třeba vyjmuty kostní struktury a potřebujete odstranit něco, co je z vašeho pohledu pod míchou, můžete ji dát mírně ke straně. Jen musíte vědět jak. A musíte vědět o kolik. A na jak dlouho.

A když je mícha po úrazu narušená?
Bývá to po úrazech nebo u tumorů. Tam dochází často k postižení nervových struktur. Časná a vhodně provedená operace může ledacos zachránit, nebo alespoň vylepšit. Nevratně postiženou míchu však opravit nedokážeme a bude ještě asi chvíli trvat, než se s tím problémem medicína vyrovná. My jako chirurgové můžeme pomoci v praktické části experimentu, podstata je však v základním výzkumu a leží na neurofyziolozích a dalších specialistech, kteří se tomu věnují.

Jaké jsou další náročné operační výkony?
Například deformity páteře, což znamená její vychýlení z normálního postavení. Patologické postavení a tvary jednotlivých anatomických struktur na páteři operatérovi výrazně ztěžuji orientaci. Máme dokonalé vyšetřovací techniky, počítačový tomograf, magnetickou rezonanci, angiografii, dokonce máme k dispozici navigaci, kdy vidíme postižený obratel ve 3D on-line v reálném čase. I tak ale může být orientace v patologickém terénu extrémně složitá. To nejdůležitější je stále zručnost chirurga a jeho zkušenost. Protože žádná navigace v páteřní chirurgii zatím chirurga nenahradí.

Rutina je to správné slovo

Představme si boháče, který má velký zdravotní problém spadající do vaší oblasti a rozhoduje se, kam jít na operaci. Chce tu nejlepší péči, peníze nejsou problém. Pošlete ho ke Štulíkovi?
Záleží, na jaký operační výkon, jejich kvalita je ale pro laika velmi obtížně zjistitelná. Každý zcela logicky spíše prezentuje svoje přednosti, kdo z nás má kde rezervy a v čem vyniká, to víme my mezi sebou. Orientoval bych se tedy podle počtu operačních výkonů jednotlivých typů, tam bych předpokládal i kvalitu. Nemusí to však platit absolutně a komplikace má každý. Kdo říká, že ne, lže.

Pokud chce dotyčný opravdu top top péči?
Musí si vybrat jedno z oněch 24 pracovišť v Česku, myslím, že neudělá chybu. Naše spondylochirurgie je na velmi vysoké úrovni a jednotlivá pracoviště mají hodně naoperováno, to je velmi důležité. To říkám zcela zodpovědně jako aktuální předseda České spondylochirurgické společnosti.

Jan Štulík

Narodil se v roce 1967, v roce 1992 promoval na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1995 složil první atestaci v oboru ortopedie, řešil problematiku poranění pánve a chirurgii páteře. O pět let později dosáhl druhé atestace, v oboru ortopedie, a začal se orientovat stále více na spondylochirurgii. Po obhájení titulu kandidáta věd se věnoval chirurgii páteře, traumatologii a léčení poúrazových stavů. V roce 2004 Jan Štulík habilitoval v oboru ortopedie a jako docent se stal primářem Oddělení spondylochirurgie ve Fakultní nemocnici v Praze 5 - Motole, o šest let později v roce 2010 jej prezident republiky Václav Klaus jmenoval univerzitním profesorem pro obor ortopedie.

Je podruhé ženatý, s první ženou má dva syny, s druhou rovněž dva syny. Ve volném čase se věnuje sportu, zvláště horské cyklistice, kondičnímu cvičení, automobilovým závodům a rybaření.

Co znamená hodně naoperováno?
V Motole máme 1 350 výkonů za rok. Je to znovu jako s tou atletikou. Já sám provádím 600 až 650 operací za rok. Když nebude atlet nebo cyklista 14 dnů trénovat, co to s ním asi tak udělá? U chirurga to není tak horké, ale když nebudu "trénovat" měsíc, už to na sobě poznám. Když dva měsíce, už to poznají i asistenti, a když tři, pozná to i ostatní personál. To je prostě vidět. Denní rutina je velmi důležitá. A to je odpověď na vaši otázku. Já budu chtít toho, kdo operuje nejvíc, kdo to dělá rutinně. Rutina je možná ošklivé slovo, ale správné.

Takový zkušený lékař pak také umí řešit vážný nečekaný problém, komplikaci?
Ano, právě o tom mluvím. Takže jsou diagnózy, na něž je tady dejme tomu dvacet dobrých chirurgů. Deset špičkových. A pak jsou diagnózy, na které jsou u nás dva, jimž bych se svěřil. Neříkám, že by to ostatní nezvládli. Ale dělali by to třeba poprvé, nebo podruhé. Já bych radši toho, kdo už to operoval dvacetkrát.

Čím lepší chirurg, tím méně času na debaty s pacienty. Bohužel

Jak při svém obrovském časovém nasazení stíháte ještě studovat nejnovější metody a trendy?
Studium je naprostý základ a součást naší práce. Já mám švýcarskou školu. Po medicíně jsem pracoval jako ortoped a na stáži jsem byl v Basileji, kde jsem získával zkušenosti od nejlepších páteřních chirurgů. Už jsem sám trochu uměl operovat, ale právě tam jsem se nejvíc naučil, protože Švýcaři toho dělali tehdy více než my. Operovali asi čtyři páteře za týden. My dneska zvládneme až osm operací za den. No a to jsme najednou úplně někde jinde. Byl jsem také v největším německém centru Bad Wildungen u Kasselu, kde odoperovali 1 150 páteří za rok v době, kdy jsme jich na Vinohradech prováděli dvacet. Tehdy jsem si to u nás neuměl ani představit. A vidíte, nyní jich provádíme ročně 1 350.

Takže jste se dostali na stejnou úroveň.
Ano, děláme jich 1 350, tedy ještě o 200 víc než oni tenkrát. Je pravda, že to bylo před deseti lety, ale šlo o jedno z největších center v Německu. To už jsou velká čísla, a tak se postupně vytváří kvalita. Je potřeba operovat, operovat, trénovat, trénovat.

Je pro vás významná psychologická stránka věci? Mluvit s pacientem, vše mu vysvětlit?
Určitě ano, je ovšem pravda, že čím vytíženější chirurg, tím méně mluví s pacienty. Čím lepší chirurg, tím na to má méně času. Není to úplně dobře, já to vím a snažíme se s pacienty mluvit, co to jde, ale je to tak. Už v klasickém seriálu z ortopedického prostředí je zřejmé, že čím horší chirurg, tím lepší diskutér. Někde se to dohnat musí.

Dovolím si pochybovat.
Podívejte, nemám rád lidi, kteří na svoje zdraví kašlou a vůbec se o něj nezajímají. Ale moc nemám rád ani ty, kteří se starají víc, než je zdrávo. Tak to cítí prakticky každý z doktorů, jen vám to málokdo přizná. Složité je, když přijde takový ten "inženýr", který si všechno přečte na internetu, ale jednotlivé informace si spojí úplně špatně. Připomíná to internetové překladače z angličtiny do češtiny. Vyjde z toho blbost, a tohle pak mají někteří pacienti v hlavě. Pro mne je ideální ten, který se o své zdraví stará, nechá se kvalitně informovat a pak se rozhodne, jestli výkon podstoupí, nebo ne. A když už se rozhodne, tak nechá na nás, abychom pracovali nejlépe, jak umíme.

To jsme od diskuzí s pacienty trochu odbočili.
S pacienty rozmlouvají hlavně moji asistenti. Máme na to tým lidí včetně psychologa a opravdu se tomu věnujeme. Na oddělení je 25 pacientů. Kdybych si s každým z nich povídal dvakrát za týden půl hodiny osobně, spočtěte se, kolik by to bylo hodin. To bych nemohl operovat. Ale každé ráno své oddělení obejdu. Denně, to je u nás zákon. V nemocnici je jen málo šéfů, kteří vidí své pacienty každý den.

Neštve vás někdy, že máte tolik pacientů, kteří se mnohdy zbytečně zranili při sportu, na motorce, při adrenalinové zábavě?
Neštve. Naopak. S některými ty jejich příběhy prožíváme. Z mnoha pacientů jsou dnes moji kamarádi, občas nejbližší přátelé. Někdo je dokonce ochrnutý, na vozíčku. Beru to tak, jak to je. Nikdo si to neudělal rád.

Ryby, rychlá auta, kolo

Kolik hodin denně jste v práci?
Vstávám v 5:45, do práce chodím na půl sedmou. Už asi dvacet let. Moji asistenti chodí ještě dříve. K tomu jsou chirurgové odsouzeni na celý život. 

V kolik přijdete domů?
Podle toho, jak je potřeba. Razím zásadu, že když není práce a máme hotovo, není nutné v nemocnici být. V průměru chodím domů na pátou, šestou. Ale někdy jsem v práci přes noc. A často i o víkendu.

Pak je studium.
To je jasné, většinou ho nestihnu v práci, kde musím operovat. Vědě a článkům se věnuji většinou doma. Ostatně mě doma pracovat baví. Někdy vstanu v sobotu nebo v neděli ráno a něco napíšu, než se rodina vzbudí. Dokud je v baráku klid.

Potřebujete si tu náročnou práci nějakým způsobem kompenzovat?
Snad o sobě mohu říct, že jsem docela sportovec. Asi nejraději jezdím na horském kole. Mám rád hlavně jízdu do kopce, i když tam již mladým kolegům z oddělení nestačím. Ve sjezdech je to trochu lepší, míň se bojím.

Jaké máte kolo?
Jezdím už mnoho let na kolech Specialized. Jsem dokonce ambasador firmy, proto na jiném ani jezdit nemohu, to se nesluší. Jejich kol mám doma několik, ale v současné době používám hlavně S-Works Epic 29, na jakém vyhrál olympiádu Jarda Kulhavý.

Kolik najedete?
Pokaždé tak 30 až 50 kilometrů v terénu. Rád jezdím na jih od Prahy kolem Závisti, Zbraslavi nebo v jižních Čechách u Boubína. Ale už jsem si dal i závod, několikrát jsem absolvoval Jizerskou padesátku. Tam jsem dopadl nejlépe, byl jsem někde kolem 360. místa. Jel jsem Krušnohorskou padesátku s kamarádem Viktorem Zapletalem, trenérem Jardy Kulhavého, s Kateřinou Neumannovou a s Lukášem Bauerem. No, ti mně dali.

Prý máte rád i rychlá auta?
Ano, jezdím na okruhu. Většinou v Mostě, tam ho mám už trochu najetý. Zatím nejrychlejší čas mám 1:55 minuty, a to už je na plechové auto hodně rychlé. To je velký adrenalin, tam se opravdu vyřádím.

A jako protiváhu rybaření.
Popravdě řečeno, to je asi můj největší koníček. Hlavně muškaření, chodím na pstruhy. Je to uklidňující. Na podzim jezdíme s tátou na Slovensko na hlavatky. Letos jsem je po čtrnácti letech konečně chytil a rovnou dvě. A to mi říkají, že jsem netrpělivý.

Pak je manželka doma upeče na másle?
Kdepak, většinou je vracím zpátky. Občas si samozřejmě rybu nechám, třeba pstruhy duhové. To jsou nasazené ryby, žádní původní obyvatelé bystřin. Ty si doma rádi dáme. V restauraci pstruhy nejím, raději si objednám candáta nebo mořské ryby. Ale ty mám nejraději přímo od moře a u moře.

Jste gurmán?
To je silné slovo, ale dobré jídlo mám rád a také dobré víno. Moje znalosti jsou však pouze orientační, neboť jsem tyto obory dlouho zanedbával. Nyní se to snažíme s manželkou dohnat. Už vím, co je křepelčí consommé a že víno se nedělí pouze na bílé a červené.

Žena vás asi jinak moc nevidí, viďte?
Ale ano, doma jsem vlastně pořád. Musím však zdůraznit, že manželka se stará takřka o všechno, bez ní bych byl ztracený. Bez zázemí by to nešlo. Navíc musím o víkendu stihnout nějaké ty koníčky, asi dvě hodinky denně o víkendu vyšetřím na kolo. Na ryby chodím většinou ráno, než se rodina vzbudí. V devět už jsem obvykle zas doma, to oni sotva lezou z postele. Někdy se těším na všední den, na vstávání čtvrt hodiny před šestou, protože o víkendu v létě vyrážím na ryby třeba i ve čtyři. Proto nechodím s kamarády do hospody. To bych nemohl mít rodinu. Když někam jedu s kamarády, vyrazíme s rodinami.

Vstáváte hodně brzy, kdy chodíte spát?
V jedenáct nebo ve dvanáct. O víkendu si pak rád dám "dvacet" po obědě. Dlouho jsem nechápal, proč má můj táta tak rád odpolední siestu. Dnes bez toho sám skoro nemůžu být.

I tak je to náročný režim.
Je. Zejména se musím hlídat v pátek po práci, když někam jedeme. To se mi chce hodně spát, proto většinou řídí manželka.

Cestujete rád?
Nemůžu říci, že bych cestoval rád, ale cestuji relativně často. Nejvíc s prací a pak samozřejmě s rodinou. Mám čtyři syny a když někam vyrazíme všichni, je to už výprava. Občas si uděláme sami s manželkou krátkou cestu na zotavenou. Vždycky se ale hodně rád vracím domů, nejraději to mám prostě kolem komína.

Autoři: ,




Nejčtenější

K mumii slavného dobrodruha a vojevůdce barona Trencka se po víc než sto letech...
Divoká dobrodružství barona Trencka: plenil, pil a honil sukně

Byl vojákem mimořádně odvážným, ale i krutým, i vůči civilistům. Mnohokrát jen o fous unikl smrti, a to nejen na bitevním poli. Utkával se v duelech a kvůli...  celý článek

Ve filmech bývá psychopat extrémně antisociálně vyšinutý jedinec, násilný a...
Psychopati mezi námi: mohou být i mistry kreativity a zachránci životů

Jejich schopnost ovládat jednotlivce a manipulovat davy z nich dělá rozené vůdce. Chladnokrevností a bezohledností se dokážou vždy prosadit. Psychopati však...  celý článek

Ursula Andressová dala opálené kůži certifikát sex-appealu.
Dějiny opalování: snědá kůže byla symbol chudiny, změnila to bondgirl

Ještě před sto lety byla opálená kůže ve vyšší společnosti nemístná. Byla znakem chudých, kteří musejí manuálně pracovat. Opačná módní vlna začala nesměle,...  celý článek

Cvičení je zdravé. Vědci však pro tuto rovnici přinášejí další a další doklady.
Před Alzheimerovou chorobou ochrání mozek cvičení, říká studie

Stačí mírná intenzita, ale důležitá je dennodenní pravidelnost. Takové cvičení se vám odvděčí mnoha zdravotními benefity. Mezi ně patří i ochrana vašeho mozku...  celý článek

Další z rubriky

Když ekoturismus začne stranit turistům, příroda na něj doplatí, říká Iva...
Turisté dělají v Indonésii z orangutanů násilné žebráky, říká vědkyně

Měla zachraňovat orangutany a vypouštět je do zpět do přírody. Nakonec však nad opicemi převládl byznys s ekoturistikou. Výsledkem je populace žebrajících...  celý článek

Byl druhým Čechem v prestižní MMA soutěži UFC. A možná se tam vrátí. Viktor...
Chtěl jsem si vyjasnit pozice s českými bojovníky, říká MMA zápasník Pešta

Do prestižní soutěže UFC se dostal pět let poté, co se zápasením začal. Příliš brzy, tušil prý už tehdy. Se skóre jedna výhra a tři prohry soutěž letos...  celý článek

Těžká dřina. Závod Glocknerman je masakr. Daniel Polman si na něm zajel pro...
Byla to pakárna, říká český bronzový jezdec z mistrovství v ultracyklistice

Je to masakr. Tisíc kilometrů dálky a 17 tisíc metrů převýšení. Závod Glocknerman se právem pyšní přízviskem „světové mistrovství v ultracyklistice“. Čech...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.