Provozování prostituce u nás není trestným činem, například kuplířství však ano. „Pokud dotyčné ženy pracují samy na sebe, mohou si takto vydělávat. Nesmí z nich však nikdo kořistit, to už je trestný čin,“ vysvětluje v dalším dílu cyklu Jiné tváře lásky Lucie Šídová z nevládní organizace Freya.
Prostituce uměleckýma očima |
Miroslav Maštera ze Spolku pracovníků v erotickém průmyslu ohledně trestnosti kuplířství dodává: „Že se to nepoužívá, je jedna věc. Ovšem že je to napsané, druhá.“ Následkem je podle něj přesun prostituce do privátů. „A tam není chráněna ani dívka, ani klient, tam nikdo nevidí. A nikomu to nevadí,“ shrnuje.
Ona situace přitom trvá téměř sto let, její kořeny spočívají v zákonu z roku 1922, v pasáži o provozování veřejných domů, která platí dodnes. Navzdory raketovému vzestupu prostituce v devadesátých letech minulého století zůstává právní situace ambivalentní. Zákonodárci se nemohou shodnout, zda prostituci dopřejí status oficiální živnosti jako například v Rakousku nebo Německu.
Podle Maštery i Šídové by to situaci zlepšilo. Přineslo by to lepší pracovněprávní i jiné zázemí dívkám a ženám, lepší bezpečí klientům, podstatně nižší zdravotní rizika. A navíc samozřejmě daně do státní pokladny.
