Udávání po našem. Nacistům Češi donášeli na kolegy i příbuzné

aktualizováno 
Nacistické úřady za protektorátu byly mnohdy zavaleny udáními. Donášelo se na sousedy, příbuzné, kolegy. Z nejmalichernějších důvodů, z omezenosti, z podcenění následků. Po příbězích českého bonzování pátral týdeník 5plus2 v Archivu bezpečnostních složek.

Brněnská manifestace českého lidu pro Říši. (12. června 1942) | foto: ČTK

Na začátku byla obyčejná sousedská hádka. Následovalo udání, zatčení gestapem, bití a transport do koncentráku. To je v kostce příběh Jana Myšáka, který v olomoucké Lazecké ulici vlastnil ve 30. letech rodinný dům. Udání a pomluvy ze strany jeho českých nájemníků ho málem stály život hned dvakrát, za války a paradoxně i po ní.

Špičkoví protiodbojářští konfidenti a hajlující veřejnost

Agenti likvidovali odboj, část veřejnosti hajlovala

Příběh Jana Myšáka můžeme rekonstruovat díky dokumentům dochovaným v Archivu bezpečnostních složek. Podobných osudů byly stovky.

Pro život Jana Myšáka byl klíčový rok 1938, kdy se do jeho domu jako nájemníci nastěhovala rodina Petrova. „Pan domácí“ si s ní rozuměl, dokonce k sousedům chodil v prvních letech německé okupace poslouchat londýnské rozhlasové vysílání. V domě kromě Petrových žila v nájmu ještě rodina bývalého legionáře Opravila, který měl za manželku Němku.

Z počátku panovala mezi Myšákem a oběma nájemci pohoda, jednoho dne se však Petrovi a Opravilovi na dvoře pohádali. „Když jsem do toho zasáhl a odkázal je řešit spory do bytu, aby o tom nevěděla celá ulice, oba nájemníky jsem proti sobě poštval,“ vypověděl Myšák po válce do protokolu, který je v originále uchovaný v Archivu bezpečnostních složek. Rodiny, které sympatizovaly s Němci, ho začaly pronásledovat a nakonec ho udaly na gestapu.

Ty nejprostší motivy

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích

Co vedlo lidi k něčemu tak nízkému, jako bylo udání? „Vesměs to byly naprosto obyčejné emoce jako závist, zášť, žárlivost, opovržení, strach či hněv. Nejčastěji však nenávist. Řada lidí, kteří někoho udali, také nebyla schopná dohlédnout všech důsledků svého často nepromyšleného jednání,“ míní Jaromír Mrňka, vědec z Ústavu totalitních režimů, který se tématem udavačství zabývá.

„V mnoha případech lidé využili nacistické úřady k vyřizování vlastních osobních sporů, a to dokonce i mezi manželi nebo v rodinách. Typická byla udání vzešlá z hospodských opileckých sporů,“ podotýká a přidává jeden případ ze svého bádání: „Mladá vzdělaná česká dívka ovládající dobře němčinu navázala blízký vztah s důstojníkem gestapa, od něhož si slibovala vysvobození z omezených poměrů zapadlé vísky. Důstojník ji výměnou za informace skutečně bral s sebou na výlety do města. To je jedna z ilustrací, jak obyčejné mohly být motivace udavačů. Většinou se jednalo o pouhou omezenost a krátkozrakost,“ líčí Mrňka.

Jízdenka na smrt

Romové - zapomenutí hrdinové odboje

Legendární partyzánský velitel Josef Serinek vedl Černý oddíl.

Historie se k nim zachovala stejně nespravedlivě, jako se k nim mnohdy staví současnost. Ze statečných Romů, kteří bojovali jako partyzáni či vojáci proti nacistům, se stali neviditelní hrdinové. O jejich příběhy odvahy zůstaneme ochuzeni. Desetiletí totiž nikoho nezajímaly a dnes už téměř není nikdo, kdo by je vyprávěl.

Ale zpět k Janu Myšákovi, kterého si v roce 1943 předvolalo gestapo. Když se na úřadovnu dostavil, byla už tam Julie Opravilová, která hlásila, že jí Myšák nadával do „německých sviní“. „Vyslýchal mě gestapák Josef Hikade. Ten pak Opravilovou poslal pryč a dorazili manželé Petrovi. Petr vyndal z kapsy fotografie dvou německých vojáků, kterým jsem prý také nadával, byť to nebyla pravda. Petrova manželka následně uvedla, že se chtěla učit německy, aby mohla nastoupiti pracovně do Říše, a proto poslouchala německý rozhlas. Já jí pak měl výuku znemožnit a vypínat jí na chodbě pojistky, zatímco sám jsem poslouchal zakázaný rozhlas zahraniční a taktické zprávy rozšiřoval mezi lidmi,“ pokračuje v poválečné výpovědi Myšák.

Gestapáci ho spoutali a zbili, v cele zůstal několik dní. Stejně posléze dopadla i jeho manželka, nacisté tloukli i ji. „Nakonec jsem se přiznal, abych nebyl dál týrán,“ dodal Jan Myšák. Poslední květnový den roku 1943 poslalo gestapo Myšáka do vazby.

„Ten vůl chce furt něco řešit“

Případ Josefa Petra a Františky Olejníčkové z vesnice Újezdec u Přerova působí až groteskně a poukazuje na bizarní fanatičnost, s níž někteří Češi donášeli Němcům každý nesmysl.

Františka Olejníčková, manželka průvodčího, pracovala jednoho jarního dne roku 1941 na poli sedláka Leopolda Písaříka, když kolem projela kolona německých vojenských aut. „Kdybych věděla, že bude brzo po válce, všem bych bachor rozpárala,“ pronesla ve skupince dalších dělníků směrem k projíždějícím Němcům.

Druhého dnes se potkala s dělníkem Josefem Petrem, o kterém se vědělo, že odebíral časopis Vlajka. Ve stejnojmenné československé fašistické organizaci však prý snad členem nebyl. Petr se rozezlil, že mu prý Olejníčková vyhrožuje rozpáráním břicha, a řekl jí, že ji udá gestapu.

Nato potkala Olejníčková jistého Šramotu a na Petra si postěžovala. Nevěděla však, že s nacisty sympatizuje i on. Šramota hned běžel za Petrem a přesvědčoval ho, ať Olejníčkovou udá.

Anonymní dopis později na gestapo skutečně přišel. Nacisté si tedy Olejníčkovou předvolali a při výslechu ji zbili. Žena však nic nepřiznala, proto ji pustili. Následně si gestapo předvolalo Petra i Šramotu, měli vypovědět, kdo z nich napsal anonymní udání. Jenže oba Češi otočili a zapírali, že by dopis napsali.

Před ukončením výslechu Petra přišel do místnosti jiný gestapák a prvnímu gestapákovi německy řekl „Dělej, ať už jsi hotov, mám tam takového vola (Šramotu, pozn. red.), který neumí ani slov německy a chce pořád něco řešit“, jak stojí v archivních dokumentech. Petr se poté dožadoval proplacení cestovného do Olomouce, což gestapáci odmítli. Byl ale neoblomný, takže nakonec vyfasoval lístek na dvacetikorunu. Šramota byl po válce odsouzen k trestu 15 let, ovšem za zcela jiné případy udavačství, Petra v září 1946 okresní národní výbor z obvinění osvobodil.

Za čtyři měsíce, přesně 29. září, za ním dorazil vyšetřovatel Hikade s malým růžovým papírkem v ruce. Byl to úřední příkaz odeslat Myšáka do koncentračního tábora Dachau. Z pohledu na malý papírek dochovaný v archivu doslova mrazí. K jeho vyplnění stačilo několik vteřin, přitom se v podstatě jednalo o rozsudek smrti. „Hikade mi tenkrát do očí řekl, že už se z koncentráku nevrátím,“ stojí v protokolu.

Jenže nacisté válku prohráli a Myšák do té doby dokázal v Dachau přežít. Vrátil se po dvou letech 26. května 1945, a to „se zcela podlomeným zdravím“, jak uvádí.

Místo odpočinku po prožitých útrapách však čekal Myšáka šok. Do jeho života znovu vstoupil Petr, který začal Jana Myšáka pomlouvat. „Říkal, že jsem fašista a antikomunista. Nato jsem byl nějakými samozvanými partyzány zatčen a odvezen k výslechu. Tam mě zase zbili,“ líčí Myšák, který věděl, že se musí pomluvám začít bránit.

Sám tedy zašel na policii, kde podal na Petrovy a Opravilovy trestní oznámení za to, co mu udělali v době války. Začalo vyšetřování, následoval soud, kde se obě udavačské rodiny vymlouvaly, že udání nepodaly ony, nýbrž němečtí vojáci. Petr se nakonec odstěhoval do města Libavá, „převlékl kabát“ a stal se komisařem. Ne na dlouho. K mnoha letům vězení byl odsouzen za krádeže. Je pravděpodobné, že mu soud připsal i trest za udavačství, tento údaj však v archivu není. Ani to, co se stalo s rodinou Opravilů.

Češi, národ kolaborantů?

Proč se vlastně udavačství během nacistické okupace tak rozmohlo? „Nacistický režim vytvářel pro udavače obzvláště vhodné podmínky tím, že otevřeně vyzýval k podávání informací o nepřátelském jednání,“ vysvětluje historik Mrňka. Nacisté vytvářeli atmosféru strachu i populismu, vyvolávali v lidech ty nejnižší pudy a emoce.

„V ní jest krev židovská,“ udával na mladou dělnici firmy Baťa Zlín práskačský...

„V ní jest krev židovská,“ udával na mladou dělnici firmy Baťa Zlín práskačský dopis. „Úředník, který dostal dopis k vyřízení, se na něj rozhodl nereagovat,“ uvádí Státní okresní archiv Zlín.

„Obzvláště v době teroru šlo o velmi sugestivní nátlak. Například po atentátu na Reinharda Heydricha se rozběhla rozsáhlá kampaň, která měla pomoci v pátrání po pachatelích. Zatajování informací se rovnalo spolupachatelství a řada jedinců šla udávat ze strachu o rodinu a vlastní život,“ popisuje badatel.

Udával vlastní rodiče

Po druhé světové válce se v Uherském Hradišti konal soud s jistým Jiřím Plachým. „Narozen 22. 7. 1925 v Kroměříži. Jako 16letý syn okresního školního inspektora projevoval sklony ke špatnostem a navazoval styky s mladíky pověsti nevalné a oddával se zahálčivému životu,“ začíná jeho charakteristika, kterou můžeme číst ve spisu z roku 1946.

Plachý v letech 1940 až 1942 studoval vyšší školu zahraničního obchodu ve Zlíně, kde se choval neukázněně. Jeho rodiče museli být často voláni k řediteli ústavu. Na strojově psaném zažloutlém dokumentu následuje červeně podtržená část textu uzavřená slovem „Důležité“: „V době zvýšeného ohrožení republiky přátelil se Jiří Plachý se členy zlínského gestapa, kterým pak dělal konfidenta, udával české lidi a k českým bezpečnostním orgánům se choval provokativně, drze a urážlivě. Je tak nízké povahy, že za úplatek se neostýchal udati vlastní rodiče Annu a Františka, jen aby se zavděčil přátelům u gestapa. Ve Zlíně má velmi špatnou pověst.“

Jedenáctého prosince 1946 odsoudil mimořádný lidový soud Plachého pro udavačství ke 14 rokům a sedmi měsícům těžkého žaláře. Trest si odpykával u pracovního oddílu v Grygově u Olomouce. Jeho žádosti o milost z let 1947 a 1948 vyslyšeny nebyly. „Nedoporučuje se, aby mu byla udělena milost, jediná polehčující okolnost byla mladistvý věk, což bylo už u rozsudku bráno v potaz,“ argumentuje zamítnutí na dalším zažloutlém dokumentu Krajský soud v Uherském Hradišti.

Známý je případ obyvatelky pražských Holešovic, která na oznámení „Zastřelili Heydricha“ odpověděla „Zaplať pánbůh“. Jenže sousedka ji šla udat a nebohá žena skončila i s rodinou na popravišti v Kobylisích.

Od října 1938 do května 1945 přišla na českou policii, a zejména později na okupační úřady a gestapo, desetitisíce udání. „Například redakce českého antisemitského týdeníku Árijský boj obdržela denně desítky udání na Židy, ‚židomily‘ a ‚benešovce‘,“ podotýká Mrňka s tím, že na české straně se stali rezervoárem konfidentů například členové nacionalistické organizace Vlajka nebo Češi, kteří se po roce 1939 prohlásili za Němce.

Zaznívají fámy, že Němci byli množstvím Čechů, hlásících se jako konfidenti gestapa, udiveni. Udavačství však samozřejmě nebylo vlastní jen Čechům, v každém národě se našla sorta lidí tohoto typu. „Během války se udavačství rozšířilo do všech zemí pod nacistickým vlivem a protektorát v tomto nepředstavoval žádnou výjimku,“ říká Mrňka. Naopak, protinacistický odboj zde měl velmi silnou roli.

Mimořádné lidové soudy

Udavačství bylo v poválečném období považováno za obzvláště odporný čin. Mimořádné lidové soudy, které vznikly jedním z dekretů prezidenta Beneše, poslaly do vězení či na šibenici přes 20 tisíc zejména českých, ale i německých udavačů. „Češi byli daleko častěji souzeni pouze pro udavačství, u českých Němců byla tato obvinění často upozaděna závažnějšími činy, například funkcemi v nacistických organizacích,“ přibližuje Mrňka.

Soudci udělovali vysoké tresty a v řadě případů záměrně ignorovali polehčující okolnosti. Nebylo to však kvůli vnějším tlakům. „Přestože politické intriky a touha po pomstě všem nacistům, kolaborantům či udavačům v řadě případů vstupovaly do jejich rozhodování, dokázala si většina soudců zachovat velkou míru nezávislosti,“ uzavírá historik.

Autor:

Nejčtenější

VIDEO: Takový je osud plastu ze žlutých popelnic. Půlka končí na skládce

Díky třídicí lince a jejím pracovnicím dokážeme plasty recyklovat. I když ne...

Když vyhodíme plastový výrobek do třídicího kontejneru, máme dobrý pocit. Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal vyrazil do...

Prodávám v sexshopu a baví mě to, říká MOgirl Lucka

MOgirl Lucka miluje tetování a sama ráda kreslí.

Původem je holka z vesnice, po zastavení v Praze však skončila v Liberci. A zamilovala si ho. Plánuje vysokoškolské...

Hon na tygra: jak britský technik ulovil Hitlerův smrtící tank

Tiger měl renomé nezničitelného tanku.

Mezi spojeneckými vojáky vzbuzoval paniku. Oprávněně. Nacistický tank Tiger, šedesátitunové monstrum, se zdál...

Chlapi nejsou snadná kořist, říká domina a striptérka Majkelína

Majkelina

Je striptérkou, jako rázná domina má sadomasochistický projekt, se svou přítelkyní vystupuje jako bondage modelka. Pro...

Koně ve městě: když se světové metropole topily v hnoji

Zašlý půvab starých časů. Jenže koně ve městě znamenali problém.

Byl to problém, který narůstal. Čím více lidí žilo ve městě, tím více koní bylo zapotřebí k jejich přepravě. Nevábný...

Další z rubriky

Mrtví králíci a Five Points: mýty i realita gangů newyorského slumu

Bill Cutting z Gangů New Yorku měl svůj předobraz ve skutečné historické...

Bowery Boys z vysokými cylindry a v červených košilích, Mrtví králíci divošského vzezření. Známe je z Gangů New Yorku...

VIDEO: Takový je osud plastu ze žlutých popelnic. Půlka končí na skládce

Díky třídicí lince a jejím pracovnicím dokážeme plasty recyklovat. I když ne...

Když vyhodíme plastový výrobek do třídicího kontejneru, máme dobrý pocit. Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal vyrazil do...

OBRAZEM: Nahota, krása, neřest, nevinnost. Česko hostilo burlesku

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a...

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a radikality. A stále víc se zabydluje i v...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz