Muž na zabití: Julian Assange
Titul Muž roku by si zasloužil už jen za to, že se stal od hvězdných časů Usámy bin Ládina prvním člověkem, o němž američtí komentátoři vážně debatovali, zda by ho měl stát zabít. Ale vážně: Julian Assange je postava s celoplanetárním rozměrem, která vnutila agendu supervelmoci, ukázala ji ve spodním prádle a navíc způsobila, že desítky politiků kolem světa měly stažené hýždě (Bude se tam o mně psát? A komu jsem co řekl?). To, co Assange udělal, když zveřejnil americká hlášení z Iráku, Afghánistánu a diplomacie, může být sporné, ale rozhodně tím ukázal, kam se ubírají trendy na internetu, v médiích i světové politice.
Italský hřebec: Silvio Berlusconi
Rok 2010 přinesl zásadní objev, že italským hřebcem není Rocky Balboa, ale Silvio Berlusconi. Ve čtyřiasedmdesáti si nedá pokoj a málem mu to podrazilo nohy. Sedmnáctiletá břišní tanečnice povyprávěla, co všechno pan premiér s dívkami dělá (včetně praktik bunga-bunga) a kolik jim za to platí. Vyvrcholením bylo hlasování italského parlamentu o důvěře vládě, teflonový Silvio však opět přežil a zřejmě už to i oslavil s dalšími sedmnáctkami. Holt se asi v dětství dobře učil.
Hvězda in memoriam: Stieg Larsson
Stieg Larsson se stal největším spisovatelem roku, přestože už je několik let mrtvý. Jeho trilogii Milénium hltali Eskymáci i brazilští indiáni, Rusové i Prusové. Když to čtete, říkáte si, že se od toho sice nějak nemůžete odtrhnout, ale na druhé straně nechápete, proč tomu svět tolik propadl. Nicméně stalo se a pokud jste letos chtěli navázat s kýmkoliv na planetě ihned rozhovor, stačilo říct Larsson a bylo vymalováno.
Los 33: chilští horníci
Bylo jich 33, říkalo se jim Los 33 a byli nedobrovolnými aktéry celosvětové reality show, která se odehrávala stovky metrů pod zemí. Jistě jste je poznali: chilští horníci, kteří byli uvězněni v dole v severním Chile. Ukázali člověka v tom nejlepším světle: chtěli přežít, měli vůli a bojovnost.
Nečekali trpně na záchranu, ale organizovali se, cvičili (jeden dokonce běhal) a snažili se žít. To, že někteří, jak se ukázalo, měli na povrchu dvě rodiny, jednu legální a druhou jako bokovku, jim neuškodilo. V té chvíli jim to dodalo lidský rozměr, který byl potřeba jako sůl, protože veškerá ta show kolem nich z toho dělala jen podívanou, jako by ani nešlo o opravdové lidi.
Věděla vše nejlíp: chobotnice Paul
Nakonec zajímala lidi skoro víc než hráči na trávnících v Jižní Africe: chobotnice Paul se stala málem největší celebritou fotbalového šampionátu. Předpovídala fotbalové výsledky líp než Bosák s Čapkem dohromady. Byly dny, kdy bylo její jméno nejčastěji zmiňovaným slovem na twitteru.
Na Paula se skládaly oslavné písně, chtěli ho zabít a sníst, pomlouval ho íránský prezident, zastával se ho španělský premiér, nabízeli mu čestné občanství, smrt na pánvi i ochranku. Výkony jeho mozku a neuvěřitelná intuice zaměstnaly taky desítky vědců. Noviny o něm popsaly spoustu místa a na Wikipedii má heslo delší než Václav Klaus. Paul zemřel pár týdnů po šampionátu, ale mohl si říct: Žádná chobotnice to nedotáhla tak daleko jako já.
Loser roku(?): Barack Obama
Barack Obama před devíti měsíci přestal kouřit, ale jinak na tenhle rok nebude vzpomínat rád. Američtí prezidenti mají nepříjemný zvyk se v poločase volebního období propadat jako na horské dráze, ale co je moc, to je moc. Obama prohrál svým demokratům volby tak, jak to žádný prezident nedokázal od druhé světové války. Nejhorší na tom bylo, že proti němu nebyli jen republikáni, ale taky řada těch Američanů, kteří mu před dvěma roky s jásotem a nadějí dali hlasy.
Na obranu Obamy je třeba říct dvě věci: za prvé docílil také velkých úspěchů, neboť protlačil zdravotní reformu a dokázal podepsat a nechat si schválit smlouvu o likvidaci části jaderných raket. Za druhé: Američané jsou jako rozmazlené děti, které by chtěly všechno a nejlépe ihned. Diví se, že Obama ještě nezačaroval krizi někam pod zem, aby už zase mohli hezky žít na dluh jako dřív. Ale to už nepůjde. Faktem však je, že Obama ukazuje, že i pro šampiony světa politiky existují laťky, které nepřeletí ani Air Force One.
Hybatel: Steve Jobs
Steve Jobs doslova přeoral způsob, jakým používáme naše moderní hračičky, takže není vůbec přehnané, když o něm časopis Time napsal, že je cosi jako Beatles počítačového světa. Jeho iPad letos dostal kdekoho. Dá se na něm dobře ukázat, jak to Jobs myslí: počítač nemá být jen užitečný pomocník, ale musí být hezký a příjemný na práci. Prostě hračka. Používat ho musí být radost. To je v kostce filozofie, s níž Jobs postavil na nohy firmu Apple a postrčil ji opět na absolutní špičku. Tím vlastně pošoupnul počítačový svět, a tudíž i celou planetu.
Gaga: Lady Gaga
Lady Gaga se vám může nelíbit a jít vám na nervy, ale nemůžete popřít, že válcuje hitparády a vyhrává všechno, co může. Je extravagantní, klidně na sebe navěsí bikini z hovězího (možná to byla sukně z vepřového, kdo si to má pamatovat). Stala se globální superhvězdou a může přitom zářit ještě jasněji než superstars minulých ér, protože moderní technologie umožňují, aby se talent několika nejlepších umělců rozséval po planetě se stále větším dosahem. A tak vlastně není divu, že tenhle rok zahájila tím, že byla na špici žebříčku nejčastěji zmiňovaných fenoménů doby hned vedle Michaela Jacksona a prasečí chřipky.
Malý velký muž: Lionel Messi
Lionel Messi dal autorovi těchto řádků nejvíce přemýšlení a způsobil mu několik bezesných nocí: patří mezi osobnosti roku, nebo už by ho měl vystřídat jiný fotbalista, nejlépe Španěl? Závěr zní: ne, Messi si to zaslouží. Ačkoliv na mistrovství světa nehrál nic moc, budil největší zájem, a protože mezi hvězdami je zájem často víc než skutečný výkon, Španělé ostrouhali. Kromě toho Messi také inspiruje. To když vezmete v úvahu, že byl malé pivo, kterému museli kvůli pár centimetrům natahovat kosti. A kam až ho vytáhli!
Omotal planetu: Mark Zuckerberg
Mark Zuckerberg je člověk, který omotal planetu neviditelným drátem, na nějž je dnes připojena pětina lidstva. Vytvářejí tak zvláštní bratrstvo dvakrát početnější, než jsou USA. Jde samozřejmě o Facebook. Kdyby představoval stát, byl by třetí největší na světě po Číně a Indii. Každý den přibývá dalších 700 tisíc lidí, kteří se stávají novými členy.
Tím se mění způsob lidské komunikace a toho, jak jsou na sebe lidé napojeni. Své životy a vztahy žijeme trochu jinak, možná náhražkově, ale v každém případě opravdu jinak. Vstoupili jsme do facebookovského věku a Mark Zuckerberg je člověk, který nás tam dovedl.
Opravdový loser roku: Tiger Woods
Hoďte si korunou, jestli není největším loserem roku místo Obamy Tiger Woods. O hodně přišel. V červenci ho sice časopis Forbes vyhlásil za nejbohatšího sportovce světa, ale v říjnu se zřítil z trůnu světové jedničky. Při bližším ohledání však jeho bilance vypadá ještě strašlivěji: poprvé od chvíle, kdy vstoupil na profesionální dráhu, letos nevyhrál za celý rok vůbec nic. Nedá se ani říct, že by mu vítězství unikalo o fous. Končil často ve druhé či třetí desítce. Za vším hledej ženu. Poučení: Když hraješ golf na světové úrovni, jdi na kurz zvládání libida dřív, než tě načapají.
Debutant roku: Kim Čong-un
Má za čas vést KLDR, ale odborníci se nemohou shodnout nejen na jméně, ale ani na roku jeho narození. Nejčastější verze jména je sice Kim Čong-un, ale je znám také jako Kim Čong-eun, Kim Čong-wún nebo Kim Džung-wún. A narodil se v roce 1982, nebo taky v roce 1983. Neví se, jestli jeho matka byla manželkou jeho otce, nebo jen konkubínou.
Zvláštní znamení: mluví bernskou němčinou. Studoval totiž ve Švýcarsku. Údajně. Pokud ano, byl tam v letech 1999 až 2002. Nebo taky v letech 1996 až 1999. A jmenoval se tam ovšem Pak Un. Nebo Pak Chol. Ach jo... Jedno však víme jistě: když se podíváte na jeho baculaté tváře a otesánkovskou figuru, je už jasné, kam se poděla všechna ta humanitární pomoc, kterou vyhladovělé KLDR svět roky posílal.
Silnější než Bruce Lee: Liou Siao-po
Čínský Havel by tu měl být taky, protože projevil víc statečnosti než akční hrdina. Liou Siao-po není přeborník v kung-fu, jen křehký spisovatel, který šel do boje, v němž nemohl vyhrát. Taky ne: už sedí za mřížemi. Je hlavním čínským disidentem, teď dostal Nobelovu cenu míru - a od čínského režimu něco jako tvrdý kavalec zostřený chlebem s vodou.
Ruku na srdce: šli byste do toho tak zpříma jako on? Když v Norsku Nobelovku předávali prázdné židli, některé země tam demonstrativně nebyly. Čína si jejich nepřítomnost koupila, a tak nám ukázala, jak bude fungovat svět zítřka.
Největší herec světa: José Mourinho
Letos není největším hercem světa ani Clooney nebo Petr Rychlý, ale José Mourinho. Je představitelem výrazných charakterních i bezcharakterních rolí, hraje drama i komedii, někdy je to fraška a někdy všechno dohromady. Navíc se nestydí veřejně přiznat ke svým přednostem, jako že je třeba nejlepším fotbalovým trenérem světa. Ne všichni s ním tento názor sdílejí. Ale herec je vynikající.
Slečna naděje: Monique van der Vorstová
Zakončíme s Monique van der Vorstovou. Neznáte ji? Snad jste ji zahlédli nedávno v televizi. Je jí šestadvacet, ale dala naději šesti miliardám lidí, že zázraky se dějí a vždycky může být líp. Vstala totiž z vozíku a běhá. Tahle nizozemská paralympionička, z níž kdysi zranění udělalo invalidu a která získala medaili na paralympiádě v Pekingu, teď chce dělat klasický triatlon. Do nohou se jí vrátil cit a vozík poletí na smetiště. A nad postelí jí třeba přibude další olympijská medaile. Není to snad krásně optimistický příběh pro vstup do nového roku?
