Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Provokatér Stanislav Huml: Naše poslanecké platy nejsou žádné terno

aktualizováno 
Ukázal, že se nebojí postavit se lídrům své vlastní strany. Proto jsme si řekli, že rozhovor s ním na Xman.cz patří. Poslanec Stanislav Huml šance využil. Dokázal, že si servítky nebere v žádném ohledu. "Poslanecké platy jsou příliš nízké," tvrdí v době škrtů a zdražování.

Ujednání o pokutách za nedodržování stranické disciplíny je cár papíru, trvá si na svém | foto: Jiří ŠvorcXman.cz

V politice jste docela krátkou dobu, většinu svého života jste strávil u policie. Co vás k ní přivedlo?
Chtěl jsem se vyhnout vojně, proto jsem se pokusil dostat k policii. Vojnu jsem si tak odkroutil u ní, aniž bych musel jít do pohotovostního pluku. Sloužil jsem od jednadvaceti let.

Proč zrovna u dopravní policie?
Chtěl jsem tam od začátku. Auta jsou můj životní koníček. Rád jezdím na maják, od začátku jsem chtěl vyjíždět k nehodám, to mi ale chvíli trvalo. Nejdřív jsem si musel odšlapat svoje. Postupně jsem se pak dostal na šéfa středočeské dopravky.

Vzpomenete si na první vážnou nehodu, k níž jste vyjížděl?
Dodnes si to připomenu, když kolem toho místa projíždím. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Asi pět let jsem jezdil ke smrtelným nehodám s týmem s kamerou, udělal jsem z toho dva filmy, doteď se to promítá v autoškolách. Ta místa si pořád pamatuju.

Míváte o tom sny?
Nemám. Od samého začátku se od toho musíte oprostit. Na práci policie je nejtěžší, když máte jít někomu oznámit, že mu zemřel blízký. Na místě nehody to berete věcně. Ale když máte jít za rodiči a říct, že se jim zabilo dítě, to je ten nejtěžší úkol.

Kolikrát se vás účastníci nehod snažili podplatit?
Ani jednou. Nepokusil se o to vůbec nikdo. Před revolucí úplatky nefungovaly a po revoluci jsem už šel do funkcí.

Po osmadvaceti letech jste pak odešel do soukromé televize. Proč?
Moji podřízení tehdy zkritizovali nákup Fordů Mondeo a měli za to dostat flastr, poměrně velký. Já do toho vstoupil a řekl jsem, že za to, že někdo řekne svůj názor, se trestat nemůže. Napsal jsem to, podepsal a můj nadřízený mi za to snížil hodnost.

Tím to skončilo?
Kauza skončila u soudu a šéf ji prohrál.

Přesto jste odešel do soukromé televize. Existuje možnost, že byste se k polici vrátil?
Ne! Nikdy.

S autoritami mám problém

Postavit se nadřízenému chce kuráž. Vy jste se podobně ostře vymezil proti stranickému vedení ve věci smluv o poslanecké loajalitě. Jaký máte vztah k autoritám?
Já mám proříznutou pusu. Co na srdci, to na jazyku, neumím lhát. To je můj problém. Vím, že to není vždycky dobře. Často je to nediplomatické. Vím to o sobě. Člověk ale musí vědět, kdo je, mít určité přesvědčení. Když vás pak někdo tlačí za vaše hranice, nedopustíte to. Musíte to ukočírovat, jinak skončíte s vředy.

Tak mě napadá: byl jste zlobivé dítě?
Byl jsem jedináček, máma sice chtěla ještě jedno dítě, ale nemohla. A dětství jsem měl spíš šťastné, nestěžuju si. Byl jsem rošťák jako každý kluk. V deseti jsem spadl ze stromu, nalomil si páteř. Všechno ale dobře dopadlo, ani u odvodu na to nepřišli.
 
Politiky jsme se už dotkli… Kandidoval jste už v 2004 do Senátu, tehdy neúspěšně. Proč jste do politiky chtěl?
Důvody to má dva. V rámci policie jsme dávali spoustu návrhů na změny, nikdy ale neprošly, vždycky skončily někde v šuplíku. Věděl jsem, že pokud chci něco zlepšit, musím u toho být. Že to jinak než přes politiku nejde.

A druhý?
Napsal jsem si ho na web. Standa Gross. To, co předváděl ten Gross, to už bylo za hranicemi.

Chtěl jste věci měnit. Myslíte si dnes, že to jde?
Teď už jen říkám, že kdybych to byl býval věděl, tak bych sem nechodil. Změnit něco v politice je fakt těžké. Jeden člověk nezmění vůbec nic. Je to o týmu, musíte nejdřív přesvědčit vlastní tým, pak máte větší šanci. Prosadit změny u policie bylo jednodušší. Ale to můžete posoudit, až si obě role vyzkoušíte.

Jste ve straně oblíbený?
Nemám problém. Byli jsme kolektiv, který se neznal, poznali jsme se až po volbách. Svoje teritorium si musíte obhájit a vybudovat. Já v tom problém nevidím.

Co vám v politice vadí jako aktivnímu politikovi?
Je toho spousta. Vadí mi, že se hrozně hádáme, že na jednání poslanecké sněmovny slyším jeden projev čtyřikrát. Je to ztráta času pro poslance, diváky i televizi. Já jsem kliďas, chápu je, jsou to opoziční poslanci... ale je to zoufalý. Mnohdy tam strávím půl dne a čekám, až se vykecají. Parlament tím ztrácí na prestiži.

Proč jsou podle vás lidi na politiku naštvaní?
Uvědomují si, že jsme v roce 1990 neměli žádný dluh. A když se podíváte, co s těmi rozpočty udělala Sněmovna? Spousta věcí se rozkradla, prodali jsme za pár peněz obrovské fabriky. Dnes už není co rozprodávat, proto stoupá křivka zadluženosti. Už máme jen ČEZ, pražské letiště, Lesy ČR a tím pomalu končíme. A to ani nemluvím o korupci.

Počítám, že tohle téma vás do Věcí veřejných dostalo.
To byl důvod, proč jsem se nechal oslovit Radkem Johnem. Že se chce s korupcí prát má napsané i na čele. Jen se v tom ze začátku pohyboval jak slov v porcelánu. Už se ale lepší. (smích)

Zrušil bych mýtné

Co byste změnil v dopravě, kdybyste měl tu moc?
Mně leží v žaludku mýto. Dřív, ještě před Evropskou unií, jste přijel autobusem na hranice s Německem, oni si zapsali stav tachometru, vy jste nahlásil, kolik kilometrů tu pojedete, a z toho se platila silniční daň. Německý rozpočet z toho byl živ. Když padly hranice, měli Němci problém. Pak vymysleli satelitní systém. Já bych všechny tyhle systémy zrušil. Víte, kolik sežerou peněz?

Kuřák dýmky

Když vyjížděl k nehodám, naučil se prý kouřit cigarety, za směnu udělal i dvě krabičky. „Pak jsem přestal, nekouřil jsem šest let,“ vypráví Stanislav Huml.

Když ale při zaměstnání studoval vysokou školu, kuřácká dostaveníčka ho zase ke kouření nalákala. „Kuřáci vždycky vytvoří takové zvláštní kroužky, během cigarety se leccos vyřídí, tak jsem tam chodil s nimi a pořídil si dýmku. Kouřím ji už deset let.“

Netuším.
Když si koupíte dálniční známku, jde z 1 200 korun státu tak 80 procent, zbylých 20 se ztrácí u výrobce a distributorů. U Kapsh se na provozní režii ztrácí i 30 procent. Přes satelitní systémy by se ztratilo i 50. Zvedněme celoevropsky daň z pohonných hmot a stát dostane na silnice tytéž peníze. A zrušíme zisky, které jdou do kapes současných systémů, ne státu.

Myslíte, že je to proveditelné?
Je to moje vize. V reálném životě to nemá šanci.

Jaké jsou prohřešky českých řidičů?
Mně se líbí bodový systém, zásadně snížil nehodovost. Občas se chová jako druhý trest, ale to jsou jen drobnosti. V žádném případě nechci smazat osobu blízkou z Listiny základních práv a svobod, listina je pro mě top, to je zákon, který se nesmí vůbec narušit.

Jak byste tedy fígl s osobou blízkou znemožnil?
Jsem pro holandský model. Každé vozidlo je registrované, je to přece zbraň, kterou můžete někoho zabít. Pokud váš vůz bude jezdit po Praze na červenou, elektronické systémy to zaznamenají a odpovědnost budete nést vy jako majitel. Nebudeme zkoumat, kdo řídil. I tam mám ale jisté pochybnosti.

Jaké z toho bude mít stát finanční zisky?
Nebudou malé. Za loňský rok bylo kvůli osobě blízké odloženo 270 tisíc případů, pokud bychom to opokutovali, bylo by z toho čtvrt miliardy korun. Snažím se přemýšlet ekonomicky.

Autobus, má láska

Kolik máte trestných bodů?
Nula.

Na co všechno máte řidičák?
Úplně na všechno. Nejradši jsem jezdil s autobusem.

Autobusem?
Když jsem byl u policie, čistil jsem si tak hlavu. Jezdil jsem jako druhý řidič do Splitu, odjel jsem spoustu zájezdů, Norsko, Skotsko… Je to pro mě ventil, víc než droga. Když jedete autobusem sto, máte pocit, jako když jedete osobákem 150 kilometrů za hodinu. Kdysi jsem koupil vyřazenou karosu a udělal z ní karavan. Po revoluci jsme s ním začali podnikat a jezdili do Paříže. Teď už je ve šrotu.

Jak relaxujete dnes, když už ne v autobuse?
Hodně času strávím u počítače, hraju hry.

Předpokládám, že drandíte v autech.
Přesně tak. Taky mám trochu hudební sluch, sedm let jsem hrál na harmoniku, mám doma klávesy. Hrajeme takhle doma ve čtyřech, kluk hraje na kytaru, máme bicí. Když jsem se na klávesy učil, chodil jsem spát třeba ve dvě ráno. Jsem hračička. Jinak máme dva psy, zahradu. Mám rád jídlo.

Nejvíc?
Svíčkovou. Tady (povídáme si v poslanecké jídelně) stojí oběd 50 korun, minutka 70. To je příjemné, je to tu za náklady.

Spoustě lidí to taky leží v žaludku. Jsou podle vás poslanecké výhody fér?
Jsou. Podle mě je absolutní chyba, že se nám snižovaly platy. Máme nejmenší mzdy z celé Evropy. Základní plat poslance je jen 55 tisíc!

O tom si ohromná většina lidí může jenom nechat zdát.
Jenže do tohohle povolání jdete naplno, ztratíte dosavadní práci. Já z Novy vyletěl během 24 hodin. Dělal jsem v představenstvu jedné firmy, tam se nechtěli dostat do střetu zájmu, takže jsem vyletěl i odtamtud. Tady jsem na čtyři roky, co bude potom? Mám 55 tisíc, k tomu náhrady za benzín, mám paušál na repre fond, paušál na auto… Je to potřeba a mělo by to tak zůstat.

Autoři: ,



Nejčtenější

Není nad to, chodit nahá po bytě, říká MOgirl Karolína

„Jsem usměvavá, infantilní, střelená, vtipná a hodná,“ říká MOgirl Karolína.

Láká ji nebezpečí a přiznává, že umí být střelená a infantilní. A ničeho ze svého života nelituje. „Řídím se mottem, že...

Experimenty na lidech: americký stát potají plošně šířil bakterie

Jezdily rychle a hlavně po celé zemi. Autobusy Greyhound proto armáda využila k...

Infikoval vlastní obyvatele bakteriemi a viry, které ničily zdraví a dokonce zabíjely. Potají. Po dlouhých dvacet let...



Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...

VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Další z rubriky

Svou whisky si najde každý. Musí se k ní ale propít, říká expert

Whisky není jen pro snoby a boháče, snaží se bourat mýtus Václav Rout.

Pít whisky na večírku s přáteli je jako pustit si hudbu kvůli kulise. Ovšem degustovat ji je jako návštěva koncertu,...

Šimpanzi jsou cholerici, říká jejich ošetřovatel

„Pro mě je to práce snů,“ říká ošetřovatel primátů v hodonínské zoo Lukáš...

Jejich křehkou důvěru si vydobyl až po několika letech, ve střehu však musí být stále. Jeho svěřenci jsou silní,...

Pozéři nakonec pláčou bolestí, říkají výrobci chilli omáček

„Náš cíl je hledat a nabízet nové chutě, extrémní pálivost je jen jednou z...

Své pálivé omáčky s papričkami testují sami na sobě, pokusy však dělají i s kamarády. A daří se jim. Jejich chilli...

Alfa Romeo Giulietta 1,4 88kW
Alfa Romeo Giulietta 1,4 88kW

r.v. 2010, naj. 121 800 km, benzín
189 877 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz