"Byl jsem opakovaně napaden, že píšu posudek tak, jak policie chce. To je úplný nesmysl, protože v řadě případů naopak prokážu, že svědkyně-poškozená je nevěrohodná, a tím práci policie úplně zmařím," říká Hubálek v rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES. Vzpomíná v něm na své začátky v 70. letech, kdy experimentálně zaváděl novou léčbu, skupinovou psychoterapii u sexuálních deviantů, i na zážitky při vyšetřování vrahů. V těchto dnech ostatně vycházejí jeho knižní memoáry nazvané Zpovědník vrahů.
Jeho posudek může rozhodnout i o tom, zda vrah dostane doživotí. A soudci k Hubálkovým posudkům přihlížejí často. Jak ale sám přiznává, branže soudních znalců není úplně čistá. Sám je autorem výroku: "Stejně jako existují námezdní vrazi, existují i námezdní soudní znalci." Co k tomu říci?
"Snad jen to, že je smutné, když se čas od času člověk dozví, že je někdo schopný za desetinásobný honorář napsat pro obhájce takzvaný protiposudek," reaguje Hubálek v rozhovoru a uvádí příklad. "Pár let zpátky se tu řešil případ jistého prince. Jeden kolega mi v té souvislosti nabídl, abych za honorář v řádu milionů sepsal posudek o jeho nepříčetnosti ošetřený právníky tak, že chybná diagnóza v posudku mohla vzniknout špatným překladem a mojí nedostatečnou znalostí angličtiny, abych byl v případě nepříjemností z obliga."
V té době se také dozvěděl, že do Prahy přijeli tři princovi bratranci, kteří přivezli zajímavou věc. "Měli kufr a v něm padesát milionů korun v dolarech. V podstatě se jen čekalo, kdo to vezme," říká.
Na poznámku, že mohl být vskutku bohatý a nemít už žádné starosti, Hubálek odpovídá: "Ano, mohl jsem být bohatý. Takové nabídky, bohužel, občas přicházejí." A vysvětluje i to, proč to tehdy neoznámil policii: "Většinou nemáte co oznámit, protože vám to někdo řekne mezi čtyřma očima a samozřejmě by to pak zapřel." A proč nepřijal úplatek? "Nechci to říkat moc nadneseně, ale záleží hlavně na tom, jak moc si člověk váží sám sebe."
