Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Půlmaraton se blíží. Oba masírujeme psychiku po svém

  12:00aktualizováno  15:00
Začátek roku byl plný důvodů, proč nejít běhat. Tělo se ale vždy zvedlo a já vyrazil. Prostě jsem musel hýbat nohama. A nebylo to jen kvůli blížícímu se pražskému půlmaratonu.

Společníkem kardiaka Marka je v těchhle dnech štěně, Honza, jemuž běžecký seriál přisoudil roli kancelářské krysy, trénuje samostatně. | foto: Jiří ŠvorcXman.cz

Nejdůležitější je chtít a vědět proč. Pak jen stačí přemluvit mozek a on se po čase naučí běhání dokonce vyžadovat. Takhle aspoň funguje moje "donucení se" vyrazit do lesa i v momentech, kdy se mi nechce, ať kvůli únavě, nebo špatnému počasí. Tyhle momenty mě posouvají dál a pomáhají mi překonávat i věci, které s přípravou na maraton nesouvisí.

Ale všechno má své meze. Přiznávám, na Nový rok jsem nevyběhl, prostě to nešlo. Děsivá únava z předchozího večera mě upoutala do stavu strnulosti. A ten se mě, popravdě, držel po celý první lednový týden, kdy jsem měl naplánovanou velkou kontrolu u kardiologa. Poprvé od operace jsem měl projít klasickým zátěžovým testem na kole a důkladnějším sonem.

Lehce apatickou náladu ale rozehnala skvělá zpráva: testy dopadly výborně, srdce se při zátěži chová, jak by mělo. "Je vidět, že aktivně sportujete," konstatovala lékařka. "Buďte ale stále opatrný, vše řešte s trenérem a uvidíme se během května." Cítil jsem se nepopsatelně.

Bylo jasné, že se vše mění k lepšímu.

TRÉNINKOVÝ ROZPIS

1. den: 7 km v tempu 135 tepů/min

2. den: 13 km v tempu 128 tepů/min

3. den: 7 km v tempu 132 tepů/min

Uběhnutou trasu a počty kilometrů mi dokumentuje program Sports Tracker v telefonu.

4. den: kolo: 40 km v tempu 125 tepů/min; zatím se vyhnout silovějšímu šlapání

5. den: 7 km v tempu 135 tepů/min

6. den: 14 km v tempu 128 tepů/min

7. den: kolo: 45 km v tempu 125 tepů/min

Aby ale nebylo vše růžové, přihrála mi příroda tu prokletou oblevu. Voda byla všude, včetně mých bot. Ještě nestačily uschnout a už jsem šel na další trénink.

Naštěstí jsem v tom nebyl sám. Výtečnou společnost mi dělalo nové štěně naší feny Uly. Moje tempo bylo v té době pořád stejné, kolem sedmi kilometrů za hodinu, tedy něco mezi chozením a běháním. Stále jsme spolu s Vláďou Korbelem učili tělo pracovat v nízkých tepových hodnotách.

Tahle rychlost se štěněti zamlouvala. Neustále kolem mě poskakovalo a nutilo mě dávat pozor, abych na ně nešlápl. Jednoznačně dobrá průprava pro kotníky.

Koncem ledna jsem odjel s rodinou na hory a pravidelné běhání nahradily běžky. V Úpě bylo nádherně, pořád krásně modrá obloha, ale po dvou výletech jsem musel lyže odložit. Tepová frekvence byla příliš vysoká. Když se do pohybu významněji zapojily, na rozdíl od běhu, i ruce, hnala se nekompromisně výš a výš. Vzpomněl jsem si na svou kardioložku a neriskoval. I když byl leden tak trochu rozháraný, uběhl jsem nakonec kolem 110 kilometrů.

Doběhly mě trable. Snažil jsem se jim zase utéct

Pak ale přišly vážné osobní, vztahové problémy. Je pravda, že se mi, jako vždycky, když čelím vážným trablům, nechtělo nic fyzicky dělat. Ale je taky pravda, že jsem se vždycky zvednul a šel. Zjistil jsem, že mi to strašně pomáhá. Buď jsem nemyslel na nic, nebo si třídil myšlenky a přemýšlel nad svými chybami a nad tím, co mohlo a třeba může být jinak.

Takhle jsem na čistém vzduchu venčil nejen štěně, ale i svoje starosti.

Možná to není fér, ale o speciální drink se s Chňapíkem nerozdělím.

Únor byl jiný i po tréninkové stránce. Dokonce se nám podařilo asi třikrát dát si společný běh s Honzou. Po dohodě s trenérem jsem zařadil veslování, lehké posilování, jízdu na cyklistickém trenažéru – a především jsem pomalu začal prodlužovat vzdálenosti, které jsem běhal na vyšší tepovce. Velmi často jsem běžel vyšší rychlostí dlouhou trať, tepová frekvence ale zůstávala tam, kde měla podle doporučení lékařů být. Je vidět, že trenér Vláďa Korbel vymyslel skvělý tréninkový plán, který funguje.

Už si nepřipadám jako plahočící se zombík, moje aktivita se mnohem víc podobá běhu. Uvidíme, jestli únorových 140 naběhaných kilometrů bude dobrým základem pro dubnový pražský půlmaraton.

HONZŮV START DO NOVÉHO ROKU

Ráno. Půl sedmé. Venku minus deset.

Zavolám Markovi. Určitě řekne, že na běhání je moc zima.

Tak prý není. Sraz jako obvykle u šraněk.

Už měsíc běháme každý sám, ale občas se do lesa přece jen vypravíme společně.

Ještě že tak. Dobrovolně bych do tohohle mrazu nevyběhl.

Nákrčník natažený přes pusu místo roušky nepříjemně vlhne a studí. Většinu času tedy dýchám přímo. Následky žádné. Poučení? Na běhání není nikdy zima.

V lednu jsem běhání dost šidil hlavně kvůli práci. Na služební cestě na veletrh CES do Las Vegas (reportáž na Technetu zde) jsem na běhání opravdu neměl čas. Následující týdenní dovolenou jsem zase poctivě strávil za volantem v nejnudnější části Ameriky, na Floridě.

Po návratu domů jsem napočítal poctivá dvě kila navíc a k tomu hubených 36 naběhaných kilometrů. Poučení? Už nikdy nepojedu na Floridu.

Únor už byl lepší. Se ženou a s kamarády jsme dokonce vyrazili na pár dnů na běžky. V rámci úspor jsem nezašel ani do obchodu, ani do půjčovny, ale oprášil staré dobré tátovy lyže Karhu s klasickým trojdírkovým vázáním. Neodradili mě ani o tři čísla větší boty značky Botas. Mám totiž rád věci s příběhem. Táta si oboje náčiní pořídil někdy kolem roku 1970 v obchodním domě Brouk a Babka. Komanči ho už dlouho předtím přejmenovali na Obchodní dům Letná, ale tak mu stejně nikdo neříkal.

Honzovo běžecké promrzlé ráno
Moje běžecké boty Botas oslavily letos čtyřicátiny. Stejně tak běžky Karhu z obchodního domu Brouk a Babka.
Moje běžecké boty Botas oslavily letos čtyřicátiny. Stejně tak běžky Karhu z obchodního domu Brouk a Babka.

Na klasiku běžky ještě stačily, bruslit s nimi ale nešlo ani omylem a z kopce to bylo hotové peklo. Musel jsem zapínat i svaly, které snad ani neexistují. Za těch 40 let běžkování byly boty totiž už tak ojeté, že se daly pohodlně ohnout i zcela mimo lyži. To jsem nejvíce "ocenil" zejména při plužení cestou dolu. Na to aby měl člověk připojištění na rizikový sport. Na druhou stranu, kromě jednoho vousatého pána jsem v okolí Modravy s podobnou retro výbavičkou nikoho neviděl. Poučení? Botas vydrží.

Na iPodu Nano se mi za únor nasčítalo celkem 65 kilometrů včetně neměřených úseků na běžkách. Oproti Markovi nic moc, ale když už v tomhle seriálu "hraju" línou kancelářskou krysu…

Běhat sám mi prostě dělá pořád problémy. Na co při tom mám myslet? Je to jak při sexu, když chce chlap dlouho vydržet. Tehdy prý pomáhá myslet na něco nudného. Ale při běhání? Přitom přejít z běhu do chůze je tak jednoduché! Hlavně při cestě do kopce.

Osvědčuje se mi odplout v myšlenkách úplně jinam už na samém začátku tréninku. Většinou promýšlím nějakou schválně složitou a nereálnou reportáž nebo plánuju svatební cestu. Kdykoliv se ozve únava a přijde krize, celkem jednoduše se pak donutím opět vrátit do plánovacího snu. Zatím si ale nedovedu představit, jak to zafunguje na víc než čtyřikrát delší trati. Poučení? Psychika je nejdůležitější.

Vylepšil jsem si také sluchátka na běhání. Obyčejné špunty se mi totiž při běhu kvůli kabelu a gravitaci neustále z uší povytahují. Speciální nemám a ty s náhlavním týlem mi nevyhovují. Stačilo však vyhrabat staré drátové hands free, které bývalo u každého lepšího telefonu, a odepnout od něj klipsnu pro přichycení na oděv. Zásadní změnou jsou i nové goretexové boty. V kombinaci s moira ponožkami ideální. Nohy mi nevlhnou ani nemrznou. Poučení? Pohodlí musí být.

Autoři: , ,


Nejčtenější

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Monogamie není nadřazená. Ke spokojenosti vedou i otevřené vztahy

Vědecké studie čas od času vystaví otevřeným vztahům dobrozdání.

Otevřené vztahy jsou reakcí na to, že máme od svazků stále větší očekávání, která jeden partner naplní jen těžko....

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

Další z rubriky

Cyklistické heslo veslaře Synka: Nesmí mě předjet nikdo vyšší a těžší

Ondřej Synek na trati boleslavského závodu seriálu Kolo pro život.

Rozhlédne se po kraji, pozdraví diváky, prohodí slovo se soupeři a ještě zajíždí velmi dobré výsledky. Trojnásobný...

VIDEO: Na prkně stokilometrovou rychlostí. Česko čeká drsný závod

IDF KOZAKOV CHALLENGE

Místy naberou až stokilometrovou rychlost, serpentiny pak prověří jejich technickou zdatnost. Do závodů navíc jezdci na...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!
RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!

Z reklamního letáku cestovní společnosti se směje manželský pár sedící na úhledném plážovém lehátku. Před ním si společně hrají děti. A teď zpátky do reality, takhle rodinná dovolená většinou nevypadá.

Najdete na iDNES.cz