Jste vnímán jako bojovník proti nepravostem. Kde se ve vás ona bojovnost vlastně vzala?
To vím přesně. Můj prapra...dědeček býval loupežníkem v Beskydech. Bral jak bohatým, tak i chudým. Tam asi jsou ty kořeny.
I chudým?
Ne, dejte tam, že těm bohatým, chudí vlastně nic neměli. (smích)
Myslíte, že něco z toho máte v sobě? Vzdor?
Asi ano. Nemám úctu k autoritám, nejsem takzvaně při zdi, prostě se nebojím.
Dětství Radima Jančury: bavič bez knížek a bez vzorů
Projevovalo se to nějak, už když jste byl malý?
Ve škole jsem byl za třídního baviče a byl jsem drzý.
Tedy problémové dítě?
To zase ani ne. Snad. Učil jsem se dobře, ale rád jsem na sebe upozorňoval.
Jak třeba?
No, to už si po těch třiceti letech nevzpomenu.
Třeba na třídních srazech v tom pokračujete?
To ne. Zrovna teď nedávno jsme sraz měli. Ale musím se už chovat seriózně. Teď už to nejde.
Takže baviči ve vás je konec?
Já myslím, že ve mně stále je. Chci, abych si ho, byť v ne tak akční podobě, v sobě zachoval. Média mě občas přirovnávají k miliardářovi Richardu Bransonovi a ten taky vymýšlí nejrůznější vtípky.
Co vy na to?
Nevím, on je přece jen někde jinde. (smích) Ve firmě jsem pilná včela, která jenom maká, na legrácky nemám moc času.
Čím jste chtěl být v dětství?
Nebudete tomu věřit, ale opravářem televizí, po tátovi. On byl šikovný a lidé si ho předcházeli. To víte, šikovný opravář to má dobré. A taky se mi líbily ty černobílé nafouklé obrazovky.
Tatínek byl tedy vaším dětským hrdinou?
To ne.
"Kdybych se zítra dozvěděl, že mi zbývá měsíc života, bylo by mi to samozřejmě líto, ale odcházel bych s tím, že už jsem něco dokázal," říká Radim Jančura.
A kdo? Bajaja, Vinnetou?
Ne, ne, ne. Myslím, že jsem vlastně žádného hrdinu neměl.
Vzdorné dítě bez vzorů? Ani svět sportu žádný idol nedodal? Sportoval jste?
Lezl jsem po stromech. Fotbal ani hokej mě nezajímaly.
Takže jste ležel v knížkách.
Já knížky nečtu, na moji povahu je to příliš statické. Za celý život jsem přečetl jenom pár knih. Nevydržím u nich.
Jen pár knih? Teď si ze mě utahujete.
Ne. Opravdu. Jen skripta na vysoké, ale to je nutné zlo.
Číst ale umíte?
Ano, to ano.
Neumím chválit, ale učím se burcovat
Prý vám může kdokoliv a kdykoliv zavolat a říct vám, co si o vaší firmě myslí. Je to tak?
Pokud naši zaměstnanci páchají zlo na klientech, pak ano.
To tedy můžeme zveřejnit vaše číslo.
Už jsem to jednou v tisku udělal a teď to udělám klidně znovu: 603 446 680.
Vy to opravdu zvednete?
Jistě. Proto mám telefon tady před sebou.
To vás neobtěžuje, brát telefony lidem, co si chtějí stěžovat?
Tohle mi problém opravdu nedělá.
Vycházíte vstříc i zaměstnancům?
Učím se to a myslím, že se zlepšuji. Potíž je v tom, že nejsem manažer, nejsem týmový hráč, jsem individualista. Vím o tom a nemám problém si to přiznat. Místo mě chválí zaměstnance můj management. Ale fakt se snažím a zjišťuji, že burcovat tým mi začíná dělat dobře. Jde mi ale hlavně o to, aby byl koncept dobrý pro zákazníky. Prostě se je snažím hýčkat.
Jak to, že vám dělá problém někoho pochválit?
Maminka mě nikdy nechválila a byla na mě přísná. Možná to pramení z toho.
Co na ostatních lidech nemáte rád?
Když lžou. Jinak asi nic. I pro hloupost mám pochopení.
O ženách prý v hospodě netlachá. "Mám jich dost kolem sebe v práci, a to stačí," říká a dodává, že zaměstnankyně si jeho firma vybírá podle krásy i intelektu. "Snažíme se o kombinaci obojího. Každý chce mít krásnou a chytrou ženu."
Zajímá vás hodně, co si ostatní myslí o vás osobně?
Určitě.
A co si asi myslí?
Ti, co mě oslovují, říkají, že mi drží palce. Mám pocit, že jsem vzorem pro spoustu mladých, berou mě pozitivně.
Jakou radu byste jim dal?
Úspěchu dosáhnete jen tvrdou prací. Jak říká Jaromír Jágr: Kdo chce být dobrý, musí jenom víc trénovat než ten druhý. Nejsem typ člověka, který by měl talent, ale mám pevnou vůli a jsem pracovitý.
Stačí mi 30 tisíc měsíčně
Říká se o vás, že peníze nerozhazujete. Opravdu nemáte jedinou drahou libůstku, kvůli níž nelitujete sáhnout do peněženky?
Ani ne.
Neměl jste chuť investovat do nějakého sportu?
Nikdy. My děláme něco jako charitu jménem doprava.
Nikam jinam od vás peníze neputují?
Všechno, co se v současné době vydělá, jde zpátky do firmy. Já osobně jsem si nikdy nevzal odměnu v dividendách, pobírám jen zaměstnanecký plat. Za pět, maximálně deset let bych chtěl, aby šla polovička zisku do charitativních projektů. Doufám, že se o tohle bude starat moje přítelkyně. Chceme hledat lidi, kterým se stalo něco, za co nemohou, a pomoci jim, znovu je "nakopnout" do života.
To chcete opravdu rozdávat tolik peněz?
A co s tolika penězi?
Říkáte, že vám firma vyplácí zaměstnanecký plat. Prozradíte, kolik to dělá?
Sto šedesát tisíc měsíčně. Možná to vypadá jako hodně peněz, ale lidi mi nemusí závidět. Stejně mi na konci měsíce nic nezbude.
Jak to?
Dávám peníze mamince, posílám peníze své tříleté dceři, platím hypotéku. Rozkutálí se to a mně zbude něco kolem 30 tisíc. A to mám na pivo. (smích)
To za něj utratíte docela dost. O čem si s chlapy v hospodě povídáte?
V naší "čtyřce" probíráme všechno možné. Prostě tlacháme.
Že by na své rebelství mohl doplatit, se Radim Jančura neobává. "Jsme v Česku. Na Slovensku by to možná mohlo být jiné, tam občas někdo vylítne do vzduchu. Tady se ale nebojím."
Jak stíháte rodinu?
V práci bývám deset hodin denně, takže tak strašné to zase není. Moje dcera žije s mojí bývalou přítelkyní. Já se teď vrátil k jiné své bývalé přítelkyni a žiju s ní.
Po kolika letech jste se dali dohromady?
Po deseti. Na vánočním večírku. Hodně jsem se změnil a našli jsme k sobě zase cestu.
Jak změnil?
To vám nemůžu říct, ale myslím si, že snad jsem lepší než dříve.
Třeba v tom, že je dnes pro vás firma až na druhém místě za vztahem?
Ne, to ne. To nejde. A přítelkyně to chápe a respektuje. Ona je výborná právnička a o naši firmu se skvěle stará.
Aha, takže vás tahá ze všech šlamastyk.
No, ty hlavní právní kauzy řeší ona.
Do Vietnamu na nákupy: Je to tam levné
Pořád mi to vrtá hlavou, opravdu nemáte žádné drahé koníčky? Co třeba auta?
Já měl osm let starého jaguára. Teď jsem ho přenechal své ex-přítelkyni.
Jaguár je dobrá značka.
No, to auto v zimě přestalo topit, tak jsem si ho opravil.
To jste šikovný, opravit jaguára...
Svítívala mi kontrolka, že je málo vody v chladiči, tak jsem tam vždy trochu dolil. Ale stejně to netopilo. Naštěstí jsem měl vyhřívané sedačky, takže se zima dala přežít. A letos jsme jeli na jaře s novou přítelkyní na výlet a z auta se zase začalo kouřit. Vzal jsem nějaké minerálky, co jsem měl v kufru, a nalil to tam.
Mýma očimaSešli jsme se na pobočce RegioJetu na pražském hlavním nádraží. Radim Jančura nás pohostil kávou. "Našim klientům nabízíme zadarmo latté, cappuccino, espresso. Nesmíme tady totiž kávu prodávat, tak ji rozdáváme." Radim Jančura často zmiňuje, že myslí hlavně na dobro zákazníků. K tomu je mu vlastní bojovnost, najde si vždy svou cestu a udělá maximum, aby došel do cíle. Když ale začal povídat, měl jsem pocit, že proti mně sedí někdo jiný. Úředníček nebo bezvýznamný bankovní zaměstnanec, ne chlap, který se postavil Českým drahám. Asi bych mu nesvěřil ani korunu, napadlo mě. Jenže během rozhovoru "roste před očima" a dochází mi, že jeho mantrou je cílevědomost a pracovitost. A miluje svého psa, pitbulteriéra, s nímž spí v posteli a o němž říká, že je to aušus pes, který by nikomu neublížil. |
Spravoval jste auto minerálkami, pokud to chápu dobře.
Ano. Jenže ono to začalo topit. Problém byl totiž v tom, že jsem tam celou zimu doléval málo vody. (smích)
Když už jsme se dotkli cestování, cestujete rád?
Cestování je otravné.
Tak jinak, kam jezdíváte ne dovolenou?
Teď se chystáme do Vietnamu. Budeme chodit po horách a koupíme si něco na sebe. To musíme. Tam to bude levné, když je to levné tady, tam to musí být ještě levnější. (smích) Letos v únoru jsem byl na Zanzibaru.
Tam máte hotel, nepletu-li se.
Už ne, prodali jsme ho. Bylo to se ziskem, peníze jsme přesunuli do dopravy.
Se ziskem? Máte tedy čich na dobrý obchod.
Musíte jít na jistotu.
Dovedete si představit, že byste přišel o všechen majetek? Co byste dělal?
O tom jsem přemýšlel a vím, že bych odjel do zahraničí a začal znovu. Klidně jako umývač nádobí, potom číšník atd. Pomalu bych vše budoval znovu. Začal bych manuální prací, to vás uklidní. Ale já nezkrachuju, to vím.
