Ragby je tvrdé, přesto se o něm mluví jako o sportu gentlemanů. Proč vlastně?
Dám vám příklad. Před čtyřmi roky prohráli v semifinále mistrovství světa ve Francii domácí s odvěkým rivalem z Anglie. Čekal byste, že po zápase bude panovat vypjatá atmosféra, místo toho se ale oba tábory promísily, hráči se společně bavili, popíjeli, rozebírali zápas. Tohle v jiném kolektivním sportu asi nezažijete.
Čím je takový smysl pro pospolitost daný?
Citem pro fair play. Ragby hrají chlapi, kteří mají většinou kolem 100 až 125 kilogramů, mnoho z nich umí zaběhnout sto metrů proklatě rychle. Dochází k velmi tvrdým střetům, aniž by hráči byli nějak speciálně chráněni. V zásadě se k sobě proto chovají férově. V ragby je historicky zakořeněna morálka, etika a pospolitost.
Ragby též dlouho nebylo profesionálním sportem.
Myslím, že se to změnilo až kolem roku 1985. Dnes už tam peníze roli samozřejmě hrají, hráči se však ragby dlouho věnovali jen pro sport samotný, pro radost.
Umím si udělat prostor
Věnoval jste se ragby třináct let. Co vás k němu přivedlo?
Bohužel jsem začal pozdě, někdy v sedmnácti. Zkusil jsem plavání, fotbal, nakonec jsem přišel na nábor na ragby. Do té doby jsem vlastně ragby pořádně neznal, šel jsem do toho jen díky touze dělat něco jiného a zaujmout holky. Pak mě dostala parta a to všechno kolem. Ragby je sport, který vás pohltí a získá si vás.
Co vám dalo ragby konkrétně?
Fyzickou zdatnost, kamarádství, skloubení fyzických schopností s kreativitou, silnou vůlí a odolností.
Nezapře v sobě bývalého eurokomisaře. "Stále si v sobě neseme takové to čecháčkovství dané historickými komplexy. Kvůli tomu se chováme agresivně, mám na mysli neurvalost lidí k sobě navzájem. Tohle jinde moc k vidění není," říká Pavel Telička.
Proč jste skončil?
Kvůli problémům s kolenem, taky už jsem začínal být pracovně vytíženější.
Jak dobrý jste byl hráč?
Myslím, že průměrný, někdy i podprůměrný. (smích) Byli mnohem talentovanější.
Dokážete říci, v čem jste byl pro tým přínosem?
To není otázka úplně na mě, kdybyste se zeptal kluků nebo trenérů, možná by vám řekli, že byli rádi, když jsem skončil. (smích) Ale vážně, myslím, že mám smysl pro týmovost, souhru a zapálení.
Co jste si z ragby odnesl do života, do byznysu?
Určitě cit pro týmovou hru, pak taky lišáckost, na hřišti si musíte hledat prostor, jímž se dá protáhnout. Rozhodně tvrdost a vůli. Nemyslím tím, že bych v práci využíval fyzičnost, chci tím říct, že jen tak necuknu.
Jste kliďas?
Úplný flegmatik nejsem. Ale rozčilení na sobě nedám znát.
Golf pro mě není
Ragby jste úplně odložil, nebo u něj občas relaxujete?
Naposledy jsem byl na hřišti před třemi lety v Bruselu. Ragby tam hrál dlouho syn, tak jsem si byl několikrát zatrénovat se starými pány. Bylo to úžasné. Zjistíte, že na to fyzicky ještě máte, což je příjemné. Bohužel nemám moc času a k tomu si myslím, že ragby by měl dělat jen člověk, který je trénovaný. Já se sice snažím sportovat, na ragby to však už není.
Mrzí vás to?
Moc. Když ragby sleduji, svrbí mě celé tělo.
Můžete přece hrát bezkontaktní ragby.
To by mě nebavilo, to radši nic. Kontakt k tomuhle sportu prostě patří, bez toho to není ono.
Jak tedy sportujete? Ve vašich kruzích je oblíbený golf, oslovil vás?
Ne, strávíte u něj moc času. Jezdím na kole, lyžuji, chodím si občas zaplavat. Velmi rád si zajdu do posilovny.
Kolo se stalo vaším oblíbeným partnerem nedávno. Jak jste se k němu dostal?
Přivedl mě k němu Zdeněk Bakala, loni se mi ozval s tím, že bych s ním měl jet závod v Kapském Městě. Já přitom nikdy žádný závod nejel a na silničním kole jsem neseděl už ani nepamatuju.
V letech 2006 až 2011 vedl Pavel Telička českou ragbyovou unii.
Jak to dopadlo?
No, ukecal mě. Jel jsem na půjčeném kole, které mi přivezli den předtím. Nikdo mi tam nevěřil, že jedu poprvé. Skoro patnáct kilometrů mi ale zabralo, než jsem přišel na to, jak se řadí. Ty páčky už totiž nejsou, jak jsem zjistil, na rámu. (smích) Od té chvíle se mi jelo o poznání lépe. Silou vůle a správným přehazováním jsem těch 109 kilometrů nakonec dal. Měl jsem toho ale plné zuby.
Pavel Telička
Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, svou profesní dráhu zahájil na ministerstvu zahraničních věcí. Působil v Bruselu, byl náměstkem ministra zahraničí a hlavním vyjednavačem vstupu ČR do EU i velvyslancem a vedoucím Stálé mise ČR při ES. V roce 2004 zastával funkci komisaře Evropské komise. Téhož roku založil společnost BXL Consulting. Je externím spolupracovníkem Střediska evropské politiky a členem správní rady asociace Naše Evropa (Notre Europe). |
Takže teď jezdíte pravidelněji?
To by bylo silné tvrzení, ale už jsem si koupil kolo. A občas se na něj dostanu. Snažím se vyjet, jak to jde. Bohužel to moc nejde. Bývám hodně na cestách, ale když bydlím v hotelu, musí tam být posilovna nebo alespoň rotoped. Na to jsem pedant.
Daří se vám hlídat zdravé stravování?
Hlídám si ho, musím. V roce 1993 jsem přechodil hepatitidu a měl zvýšenou hladinu bilirubinu v krvi. Musel jsem držet dietu a od té doby jsem se naučil jíst zdravěji. Dietnější jídla mám vlastně opravdu rád, co mi taky v šestačtyřiceti zbývá, že. Nechci dělat ženě ostudu.
Poslední otázkou se ještě vraťme k ragby. Devátého září začal na Novém Zélandu světový šampionát. Jak to vidíte?
Především je úžasné, že některé zápasy běží v České televizi. Chystám se navíc s manželkou na finále, bude to neskutečné.
Koho byste v něm rád viděl?
Přál bych si, aby se v něm sešla družstva Nového Zélandu a Austrálie.
