Její autorka psycholožka z University of Toronto univerzity Jessica Maxwellová rozděluje lidi na dva tábory. První věří na sexuální osud a zastává názor, že na sexu by se nemělo pracovat, že buď funguje, nebo ne. Pokud ano, prima, pokud ne, jde se hledat dál.
Mottem druhé skupiny je místo „osudu“ spíše „úsilí“. „Tito lidé vycházejí z myšlenky, že vztah je jako zahrada, musíte ji zalévat a vyživovat, aby se jí dařilo,“ popisuje Maxwelová. Podobně vyžaduje práci, energii a čas rovněž sex.
Oba přístupy přitom s sebou mohou nést závažné následky. Stoupenci teorie „osudového sexu“ totiž považují míru vášně v ložnici za ukazatel obecné kvality vztahu jako takového. Charakter sexu je pro ně barometrem vztahu. „Mají proto za to, že problémy v ložnici se rovnají problémům ve vztahu jako celku,“ vysvětluje Maxwellová. Ti, kteří vyznávají tezi, že sex obnáší úsilí, považují neshody v posteli za přirozené a neposílají kvůli nim na odpočinek celý vztah: jsou otevřenější nápravě.
Psycholožka se svými spolupracovníky zpovídala 1 900 lidí jak z heterosexuálních, tak homosexuálních párů. Zjistila, že se po úvodní dvouleté či tříleté fázi, která se nese ve znamení vysoké míry sexuálního uspokojení, objevují ve vztahu fáze odlivu a přílivu sexuální vášně. A pro ona pozdější období jsou lépe uzpůsobeni ti, kteří považují sex za část života, na níž je třeba pracovat.
Pozitivnější přístup přitom sdílely více ženy než muži. Ne však výrazně. „Muži odpovídali ve prospěch teorie ́sexuálního osudu ́ jen o trochu víc než ženy. A ženy byly jen mírně většími stoupenkyněmi teorie ́sexu jako úsilí ́, takže to nemá příliš genderové pozadí,“ říká Maxwellová. I pro onen malý rozdíl má však vysvětlení. „Mohlo by tomu být pro to, že existují jisté důkazy, že ženám dá dosáhnout uspokojení více úsilí,“ říká.
Celá věc je však složitější, oba přístupy se podle psycholožky perou vlastně v každém z nás, jde o to, který je silnější. A dokonce i lidé, kteří sázejí na „sexuální osud“, mohou být schopni, objeví-li se v ložnici potíže, úsilí a snahy o nápravu. Ovšem pouze tehdy, považují-li svého partnera či partnerku za seslání osudu.
