Zakladatel reduktariánského přístupu Brian Kateman se dostal k otázkám ohledně jídelníčku a jeho významu skrze knihu Etika toho, co jíme od Petera Singera a Jima Masona. Zrovna jedl hamburger. A řádky, po nichž jezdil očima, ho ochromily. „Nemohl jsem uvěřit tomu, že průmyslová produkce masa je zodpovědná za klimatickou změnu a ztrátu biodiverzity. Za nelidské zacházení se sedmdesáti miliony zvířat po celém světě, stejně jako za srdeční nemoci, rakovinu nebo obezitu,“ vzpomínal podle listu The Guardian.
Milovník steaků a kuřecích křidélek se pokusil otočit kormidlem svých stravovacích návyků humanističtějším, ohleduplnější směrem. Vegetariánství však pro něj bylo přílišnou výzvou, ukázalo se. Tu a tam si maso dal. Rozhodně nebyl principiální.
Jednou, když si na talíř nechal při Dnu díkůvzdání naložit kousek krocana, se mu za jeho nepevnou vůli a vachrlatý respekt k etice práv zvířat jeho sestra vysmála. „Snažil jsem se jí vysvětlit, že mi nejde o dokonalost, že mým cílem není neposkvrněnost,“ líčí Kateman. Pár soust masa není hřích, hájil se.
Ryzí pragmatismus
Přinejmenším to nebyl jeho poslední přečin proti vegetariánství. Seznal, že životní postoj buď–anebo není pro něj. Ovšemže z pohledu etického vegetariánství nebo veganství, pro které je zabíjení zvířat a jejich produkce pro mléko nebo vejce morálně nepřijatelné, je jeho přístup cynismem, oportunismem. Nedůsledností. Vypočítavostí. Americký pragmatismus si však s Katemanovou cestou rozumí.
Svým způsobem je to samozřejmě nepoctivé, polovičaté. Buď kouříte, nebo ne, buď pijete alkohol, nebo ne, buď považujete průmyslovou produkci zvířat za zločin a jatka za vraždu, nebo ne. Nejde být poloviční kuřák ani poloviční abstinent, ale Kateman se snaží vymyslet kategorii polovičního vegetariána. Light verzi vegetariánství a veganství.
Snaží se z toho vybruslit tím, že mu jde o výsledky. O to, aby se zkrátka zabíjelo méně zvířat. „Když věci postavíme stylem ‚všechno, nebo nic‘, najde se spousta lidí, kteří rozhodí ruce a řeknou, že teda radši neudělají absolutně nic,“ uvedl Kateman, aby svou cestu vysvětlil serveru Gizmodo. Lidem, kteří nemají vůli nebo důvod si konzumaci masa, mléka či vajec odepřít úplně, se snaží nabídnout životní přístup a komunitu, aby ony produkty jedli co nejméně.
Troufale dokonce logiku obrací a tvrdí, že vegetariáni a vegani jsou též reduktariáni. Jen prý omezili spotřebu zvířat tak úspěšně, že nejedí maso, mléko ani vejce vůbec. Spolu s reduktariány však podle něj patří do téhož proudu. Jsme jeden tým, tvrdí.
Jeho knih Reduktariánské řešení je sbírkou esejů od vědců, odborníků z mnoha oborů i aktivistických autorů. Zabývá se antropologií, historií jedení masa, jeho zdravotními následky, triky a strategiemi, jak konzumaci živočišných výrobků zredukovat. Navrch samozřejmě představuje recepty.
Nápad označit sníženou konzumaci masa a živočišných produktů termínem „reduktariánství“ dostal v roce 2014 a jeho přístup se ve Spojených státech uchytil. Letos se v San Francisku konal již čtvrtý reduktariánský summit, přičemž třídenní konference uvítala na stovku řečníků z řad nutričních expertů, odborníků na životní styl, obhájců zvířecích práv i environmentalistů.
„Vzdáváme hold každému, kdo se rozhodne snížit množství živočišných produktů, které jí. A na motivaci nezáleží,“ říká Kateman. Možná, že je jeho směr alibistickým azylem pro vegetariány a vegany bez vůle. Jeho odpovědí je, že jeho „terčem“ je průměrný Američan, který spořádá za rok téměř 140 kilogramů masa. Ne nedůsledný vegetarián, který si čas od času dopřeje plátek slaniny.
