Lidé dneska znají jeho jméno, ale nevědí o tom. Dokonce znají i jeho přezdívku, ale o tom už vůbec netuší.
Byl to muž skvělých úderů od základní čáry. Jeden z nejlepších tenistů své doby, dva roky byl dokonce světovou jedničkou. Ale už je to strašně dávno. Bylo to v dobách, kdy tenisté ještě hráli většinou v košilích.
Renému Lacostovi to vadilo. Nebylo to pohodlné a v dlouhých rukávech bylo občas pekelné vedro.
A protože to byl nejen muž fantastických forhendů a bekhendů, ale také majitel precizního mozku, který ho nutil přemýšlet o věcech, které většinu lidí ani nenapadnou, vymyslel to tričko.
A založil firmu, která dnes, tedy přesně po osmdesáti letech od svého vzniku, patří k ikonám světové módy. Současně je to také stroj na stamiliony.
Když jeho otec, zazobaný ředitel slavné automobilky Hispano-Suiza, celkem nečekaně souhlasil s tím, aby syn René nechal studií a věnoval se tenisu, udělal nejlepší rozhodnutí svého i synova života.
A bylo to i dobré rozhodnutí pro miliony lidí, kteří dnes po celém světě nosí tričko s krokodýlem na srdci.
Mušketýr s raketou
Quatre Mousquetaires, Čtyři mušketýři. Jean Borotra, Jacques Brugnon, Henri Cochet a René Lacoste. Díky jim byla Francie ve 20. letech minulého století největší tenisovou velmocí.
Lacoste se k nim připojil náhodou a kariéra jeho stylu už by dnes byla nemožná. Poprvé hrál tenis, když mu bylo patnáct. Otec ho vzal na obchodní cestu do Anglie a on tam vlezl na kurt. Předtím měl život nalinkovaný úplně stejně jako tenisové lajny. Ve škole se projevoval jako velmi nadaný chlapec s technickými sklony. To se tehdy cenilo, a tak měl nastoupit do prestižní technické školy. Jenže pár úderů v Anglii to všechno změnilo. Uprosil otce, že se chce věnovat tomuto sportu. Pan Lacoste měl zřejmě dobrou náladu, protože řekl: "Oui, René, ale máš pět let na to, abys něco dokázal. Jinak půjdeš studovat."
Pět let bylo až moc: René Lacoste se stal jedním z velkých světových es už za tři roky. Bylo mu osmnáct.
Nebyl to žádný rychlík ani hora, která drtí soupeře servisy. Ostatně tak se tehdy ani nehrálo. Strojově přesnými údery od základní čáry honil soupeře ze strany na stranu, a když ho dostatečně zdeptal, poslal mu kraťas za síť. A byl nesmírně bojovný, což mělo velkou roli pro budoucí tričko.
Začalo se mu totiž říkat Krokodýl. K téhle přezdívce přišel náhodou a nenápadně. Když hrál v roce 1923 Davis Cup v americkém Bostonu, uviděl při procházce městem, při níž ho doprovázel nehrající kapitán Pierre Gillou, ve výloze obchodu s koženým zbožím tašku z krokodýlí kůže.
"Víte co?" řekl kapitánovi, "když vyhraju, koupíte mi ji." Odpoledne sice prohrál, ale Gillou mu ji stejně věnoval. O této příhodě se doslechl americký reportér George Carens, a v článku proto začal psát o Lacostovi jako o Aligátorovi.
Sedělo to dokonale, a tak se toto jméno šířilo sportovním světem, byť zmutovalo na krokodýla. Líbilo se i Lacostovi, a tak požádal svého přítele, návrháře Roberta George, aby mu ho vyšil na bílé sako, v němž přicházel před utkáním na kurt.
Lacoste vyhrál, co se dalo: Wimbledon, Roland Garros (čili turnaj, jemuž se dnes říká French Open), US Open, Davis Cup. V letech 1927 a 1928 byl Le Crocodile (nebo L´Alligator, chcete-li) světovou jedničkou. V roce 1929 musel ze zdravotních důvodů skončit. V pětadvaceti.
A tak přišel čas, aby vymyslel tričko, které nosíte i vy.
Neslušné oblečení
Lacoste byl vždycky elegán. K Francii a době to patřilo. Už když se v roce 1925 utkal s Borotrou ve finále Wimbledonu, jeden ostrovní žurnalista napsal článek o tenisové "módě z Francie". Francouzi byli totiž jiní. Nechtěli jen vyhrát, chtěli také vypadat zajímavě a elegantně: nejen stylem hry, ale i v tom, co měli na sobě.
Jenže, jak už bylo řečeno, bylo to trochu nepohodlné. Rukávy se daly zkrátit nebo vysoukat, ale pořád to byla košile.
A tak se Lacoste nechal inspirovat od hráčů pola na koních. Bylo to v roce 1927 před US Open. Tenhle turnaj se hraje na přelomu srpna a září v New Yorku, v té době je tam obvykle hotová prádelna. Lacoste se na ni připravil: nechal si vyrobit bavlněné oblečení, napůl košile, napůl tričko. Mělo límeček a knoflíky u krku, ale jen někam nad hrudní kost. Rukávy byly krátké a zakončené proužkem tkaniny, aby držely kolem paže. A bylo to. Barva byla bílá, protože tenis byl v té době výhradně bílý sport, a na srdci byl krokodýl.
Byl to hit, lidem se to líbilo, trička začalo nosit víc francouzských tenistů. Ale francouzskému tenisovému svazu se to moc nezamlouvalo. Bylo to prý neslušné oblečení.
René LacosteNarodil se v roce 1904. V roce 1925 vyhrál první French Open, o dva roky později další a v roce 1929 sérii vítězství ukončil. Kromě toho dvakrát vyhrál Wimbledon (1925 a 1928) a US Open (1926 a 1927). Ve čtyřhrách je dvojnásobným vítězem French Open (1925 a 1929), v roce 1925 vyhrál Wimbledon. Své slavné triko na kurtu představil poprvé v roce 1929. O tři roky později tenisovou kariéru ukončil a rok nato založil s André Gillierem firmu La Société Chemise Lacoste, která rozjela výroby triček, v nichž Lacoste hrál. Mimo jiné je nosila herečka Audrey Hepburnová či tenista Andy Roddick, Lacoste je též oblíbenou hipsterskou značkou. |
Nicméně trička vyhrála na celé čáře.
A pak přišel rok 1933.
Lacoste založil podnik s jedním společníkem, což byl majitel tehdy největší francouzské firmy na pletené zboží. Jelo to dobře. A po válce se z trička postupně stalo oblečení denní potřeby.
V roce 1951 se začalo vyrábět i v jiných barvách, o rok později přišlo i do Ameriky, kde se stalo symbolem statusu sportovce z vyšší třídy. Začátkem 60. let se jich ročně prodalo přes 300 tisíc. Dneska je to směšné číslo. Nyní se za rok prodá po celém světě 50 milionů výrobků značky Lacoste. Pravda, firma už dávno rozšířila sortiment o jiné sportovní oblečení, ale také o brýle, parfémy, obuv či šperky. Loni měl podnik s krokodýlem ve znaku obrat 45 miliard korun a deset tisíc zaměstnanců.
Ale to není všechno.
René Lacoste nebyl mužem jediného šťastného nápadu. Jeho analytický mozek, metodické myšlení a smysl pro detail ho vždy nutily přemýšlet a vymýšlet. Už jako mladík vymyslel cestovní verzi tehdy oblíbené hry mah-jong, které s pomocí otce prodal tisíce kusů.
Ale hlavně se točil kolem sportu. A tak až uvidíte tenistu, jak si omotává rukojeť rakety, vzpomeňte si na vynálezce trička s límečkem. Na tohle přišel on - a začal k tomu používat chirurgickou pásku dováženou z Ameriky. A v pozdějším věku byl také vynálezcem kovové rakety, která znamenala revoluci v tenisu.
Kromě toho ho napadlo, že kdyby proti hráči při tréninku stál nějaký stroj vystřelující na něj míče, mohl by trénovat sám. A tak ho sestrojil. Vytvořil i novou hlavu pro golfové hole, která snižovala vibrace. Spousta jeho patentů, a bylo jich více než dvacet, znamenala revoluci.
Jenže lidé už dneska ani nevědí, že vymyslel i tričko, které nosí.
