"Devadesát tři procenta dopravních nehod zaviní řidič. Pokud jej nahradíme technikou, která je lepší než on, zachráníme spoustu lidských životů," je přesvědčen Alberto Broggi, profesor počítačové techniky na univerzitě v italské Parmě.
"Během příštích deseti nebo patnácti let budou automatické automobily jezdit po běžných silnicích mezi ostatními vozy," předpokládá také profesor Raul Rojas ze Svobodné univerzity v Berlíně.
Oba profesoři se zabývají vývojem automatických automobilů, a už jich také několik se svými týmy sestavili.
Místo automatické dálnice automatický řidič
Ještě v polovině devadesátých let experti předpokládali, že automatické automobily budou jezdit jenom po dálnicích v pruhu vybaveném magnetickou kolejnicí či jiným vodicím systémem. Úkolem řidiče bude do automatického pruhu najet a pak zase převzít řízení při výjezdu.
Vývoj se však ubíral jinam, k počítačovým systémům umělé inteligence. Konstruktéři vyvíjejí robotického řidiče, který povede auto po normálních silnicích, sám přejede z pruhu do pruhu a bude se orientovat podle dopravních značek. Za volantem však sedět nebude, řidičem bude počítač ovládající brzdu, plyn a volant vozu.
A to dnešní pokusná robotická auta skutečně dělají.
Jízdy po Berlíně
Poslední vůz týmu profesora Rojase se koncem září projížděl v běžném provozu po ulicích Berlína mezi Mezinárodním kongresovým centrem a Brandenburskou bránou. Je to první německý robotický automobil, který dostal povolení k pokusným jízdám v běžném provozu. Musí v něm však sedět člověk, který se sice nedotýká volantu, jehož úkolem je ale převzít řízení, kdyby automatika selhala.
Velkou pozornost vůz nevzbudil – zdálky totiž vypadá jako běžný kombík Volkswagen Passat. Teprve bližší pohled ukáže, že jsou na něm namontovány senzory. Jeho tvůrci jej pojmenovali MadeInGermany.
Svou polohu určuje automobil podle družicové navigace GPS. Tři laserové skenery vepředu a další tři vzadu vysílají pulzy neviditelných infračervených paprsků, které se odrážejí od předmětů okolo a přinášejí informace o vozidlech, chodcích a překážkách v okruhu 360 stupňů kolem auta. Měření doplňuje rotující laser na střeše. Černobílá videokamera vyhledává čáry vymezující jízdní pruhy a počítačový systém vede vůz mezi ně. Dvě barevné kamery sledují světla semaforů.
Profesor Rojas předpokládá, že program by se dal zpočátku využít pro automatické taxíky, nejlépe elektromobily, které nezatěžují městské ovzduší zplodinami a jsou méně hlučné. Ty by odvezly pasažéra a hned zase pokračovaly pro dalšího. Pokud by se takto dopravovali po Berlíně všichni lidé, kteří dnes jezdí autem a nechávají je dlouhé hodiny stát nevyužité, stačila by pro ně desetina současného počtu automobilů, soudí Rojas.
Z Parmy do Šanghaje
Profesor Alberto Broggi se svým týmem z Parmy sestavil robotické automobily, které dojely mnohem dál než vůz profesora Rojase. Dvě Broggiho robotická auta jela loni z italské Parmy do čínské Šanghaje na světovou výstavu Expo 2010. Úspěšně překonala trasu 13 tisíc kilometrů. Jsou upravena z běžných automobilů Piaggio Porter, což je italská licenční verze japonského vozu Daihatsu Hijet.
Na rozdíl od auta Rojasova týmu se však italské vozy pohybovaly zcela automaticky jenom v opuštěných končinách. V oblastech s větším provozem a samozřejmě ve městech jelo nejdříve jedno vozidlo, které sice bylo schopné samostatné jízdy, které však řídil řidič, a až druhý vůz za ním řídil automat. Sledoval dráhu prvního automobilu pomocí senzorů, a pak ji kopíroval. Teprve pokud se první vůz vzdálil z dohledu, jelo automatické vozidlo po jeho předchozí trase podle zaslaných záznamů o poloze zjištěných pomocí signálů družicové navigace.
Robotický systém musel vyhodnocovat dopravní značky. "Nebylo jednoduché vymyslet potřebný program – evropské značky se trochu liší od ruských nebo čínských," uvedl profesor Broggi. Nicméně značky systém zvládl. Zato selhal v moskevském provozu.
"Moskvou jsme projížděli za špičky a museli zasahovat řidiči – my jsme totiž naprogramovali vozidla tak, aby jezdila mezi vyznačenými jízdními pruhy. Jenže to se v Moskvě moc nedodržovalo, do dvou nakreslených pruhů se nacpala auta, jako kdyby tam byly pruhy čtyři, a náš software si s tím nedokázal poradit," připustil Broggi.
Zákon je zatím nepovoluje
Nepochybuje však, že tohle už příští software vyřeší. Skutečným problémem robotických automobilů je legislativa. Ve všech zemích totiž zákony určují, že vozidlo ovládá řidič, a také za ně odpovídá. Proto také například u dnešních aut, která dokážou díky čidlům sama zaparkovat mezi auta podélně u silnice, musí řidič šlapat na brzdu a plyn, ačkoli by to automat zvládl sám.
Nicméně i to se může změnit. Americký stát Nevada jako první na světě letos v červnu rozhodl, že vypracuje zákon, který by povolil provoz robotických automobilů, zatím na dálnicích. Pak bude zřejmě jen otázkou času, kdy je pustí i do měst.