Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Vědci dávají zvířatům jed, aby je ochránili před agresivní žábou

aktualizováno 
Je to paradoxní aktivita, velmi rozporuplná a riskantní. Jenže krizová situace si žádá hraniční řešení. Australští biologové čelí tak hrozivé invazi jedovaté žáby, že se rozhodli predátorům, kteří se stávají její obětí, sami kontrolovaně servírovat její jed. Doufají, že vyvolají proces, který jim umožní přežít.

Nebezpečná žába. Ropucha obrovská sní brouky, ale i hlodavce či ptáky. A její jed vyhubí všechny její predátory. | foto: Profimedia.cz

Je to jedním slovem horor. Jeho dějištěm je Austrálie a jeho hlavní postavou jihoamerická ropucha obrovská (Rhinella marinus), jeden z nejvíce proklínaných invazních druhů na světě. Právě u tohoto „monstra“ je třeba se zastavit. A nejprve musíme vysvětlit, jak se zvíře z Jižní Ameriky dostalo až do Austrálie. Pomohli mu lidé.

Nebezpečný jedlík chráněný jedem

Tato ropucha, která může dorůst třiceti centimetrů a vážit dva kilogramy, totiž proslula nepřekonatelným apetitem. Žere prakticky cokoliv, co dokáže dohonit. Nevybírá si mezi živou nebo mrtvou kořistí, je ochotna sníst cizí trus, rozkládající se mršinu, sezobnout hmyz nebo neopatrného hada, ještěrku, hlodavce, ptáka či veverku. Její univerzální žravosti si všimli kolonisté jižní a střední Ameriky a rozhodli se jí využít při ochraně plantáží cukrové třtiny.

Ropucha se tak krátce po svém objevení podívala do světa. Vypuštěna byla na Martiniku, Barbadosu a Jamajce, aby zatočila se škůdcem třtiny broukem Dermolepida albohirtum. Tento úkol splnila na výbornou v nečekaně krátkém čase a jako příjemný bonus v okolí plantáží a lidských sídel vyhubila i krysy a potkany. Její popularita strmě narůstala, aby byla cíleně vysazena i v dalších koloniích. Od roku 1840 zvládla obsadit všechny ostrovy Karibiku, lidé ji zavezli na Floridu, dnes je doma v Texasu i Kalifornii, vyrazila na Filipíny, Havaj, Fidži i ostrovy tehdejšího japonského císařství. A 102 kusů zamířilo také do Austrálie. V průběhu padesáti let se její areál rozšířil napříč celým tropickým a subtropickým pásmem, „univerzální“ ropuše se dařilo všude.

Poměrně pozdě si kolonisté položili otázku, co vlastně bude ropucha obrovská žrát, až vysbírá všechny brouky - škůdce. Rozšíření této žáby se vymklo kontrole, na nových územích jasně dominovala nad všemi jinými druhy. V australské Kimberley dnes na sto metrů říčního nábřeží připadá tisíc až dva tisíce dospělců. Jejich celkový počet se v Austrálii odhaduje na 200 milionů, hranice jejich rozšíření se každým rokem posune o 40 kilometrů.

Tohle není rosnička. Ropucha obrovská může vážit až dvě kila.

Tohle není rosnička. Ropucha obrovská může vážit až dvě kila.

Ropuchy obrovské se velmi rychle zbaví všech svých konkurentů z řad obojživelníků - jednoduše je sežerou. Postupně zlikvidují všechno, co se do nich vejde a včas neuteče. Samy se bát predátorů nemusí. Jsou totiž vybaveny neviditelnou ochranou v podobě série rafinovaných kožních jedů. Kdo by si na nich či na jejich pulcích chtěl pochutnat, otráví se. V zemích, kam byly zavlečeny, proto nemají přirozené nepřátele, kteří by je dokázali potlačit.

Raději si je přiotrávíme sami

V australské oblasti Kimberley se pokoušejí o protiútok, tedy spíše o obranu vlastních predátorů. „Když dorazí ropuchy na nové teritorium, během pár měsíců tam 95 procent původních predátorů vyhyne,“ říká profesor Rick Shine z Univerzity v Sydney. Varani obrovští, ještěři tilikvi a sladkovodní krokodýli jednoduše neodolají pokušení ochutnat pro ně neznámou žábu. Jenže první setkání s invazním druhem je pro ně často posledním. Otráví se.

Proto začali zdejší biologové usilovat o to, aby domácím predátorům setkání s ropuchou obrovskou zprostředkovali nepřímo. Tamní masokombinát v Harvey, který se specializuje na výrobu návnad a nástrah, se proto pustil do výroby podivných buřtů. Hlavní surovinou pro jejich výrobu jsou sesbírané a rozemleté ropuchy obrovské. Strojová malovýroba umožňuje produkci zhruba třiceti kilogramů této pochoutky denně. Nejde o kulinářskou specialitu, ropuší buřty jsou téměř stejně jedovaté jako sama žába. A právě s tím zdejší biologové počítají.

Hodlají totiž návnady rozmísťovat napříč krajem, aby se měla většina zvířat schopných pozřít jedovatou ropuchu obrovskou možnost předem přiotrávit sama. V zásadě se pak může naplnit dvojí scénář, doufají biologové. Savci a plazi se přiotrávení se vyvarují přímé konzumace toxičtějších živých žab, nebo si naopak vůči složkám jedu vytvoří částečnou imunitu.

„Čím více otrávených buřtů dokážeme vyrobit, tím spíše bude náš projekt otravou vyvolané averze vůči žábám účinnější,“ říká Corrin Everittová, vedoucí projektu. „Úspěšnost se pohybuje mezi 50 až 70 procenty. Například většina kunovců, kteří ochutnají návnadu, se příště už k ropuše ani nepřiblíží.“

Australští biologové proto považují kladení otrávených nástrah za jeden ze současných pilířů ochrany místních druhů. „Není to něco, co bychom chtěli dělat celý život nebo co by nás nějak zvlášť těšilo. Ale je to neuvěřitelně efektivní způsob, jak ochránit naše zvířata před invazí,“ říká Shine.

Autoři:




Nejčtenější

Generál Robert E. Lee. Muž, jehož osud a osobnost byly mnohem rozpornější, než...
Generál Lee byl obhájce otroctví, z něhož historie udělala mýtus

To právě na obranu jeho sochy přijely do amerického Charlottesville tisíce stoupenců nadřazenosti bílé rasy. Konfederační generál Robert E. Lee byl totiž...  celý článek

Sex, to již dávno není jen bezprostřední kontakt mezi dvěma živými lidmi.
Chytré aplikace a sex: hledáme skrze ně partnerky, uspokojení i poučení

Technologie prostupuje našimi životy a nevyhýbá se ani ložnici. Skrze chytré telefony si hledáme partnerky, s pomocí aplikací si dopřáváme sexuální zážitky,...  celý článek

První tetování si MOgirl Ivana pořídila v patnácti. Od té doby jich hodně...
Jsem racionální a nesdílím předsudky, říká MOgirl Ivana

Muž by měl být pracovitý, soběstačný a upravený. Šanci u ní nemají agresivní, sprostí, nevychovaní. „A nenávidím násilí, jak na lidech, tak na zvířatech,“...  celý článek

Další z rubriky

Muži by si měli najít do holičských salonů cestu zpět, říkají špičkové holičky...
Holičství je něco jako pánský klub, říká skotská holička

V posledních desetiletích se ze života mužů vytratila, na přelomu 19. a 20. století však byla salonní úprava vousů součástí jejich životů. „Není na tom vůbec...  celý článek

Jen o namířené zbraně mezi Východním a Západním Berlínem nešlo. Důležitá byla i...
Operace Tamarisk: informace zpoza Berlínské zdi získávali Britové z latrín

Nepotřebovaly nejmodernější techniku ani miliardový rozpočet. Britským pozorovatelským misím za Berlínskou zdí stačilo všimnout si, že sovětští vojáci nefasují...  celý článek

Teatrální, klidní, šokovaní. Spoutaní, zbití, mrtví. Archivy listu New York...
OBRAZEM: Nahlédněte do kriminálního světa Ameriky

Teatrální, klidní, šokovaní. Spoutaní, zbití, mrtví. Archivy listu New York Daily News ukrývají fotky zločinců všeho ražení, od profesionálních gangsterů po...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.