Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rupert Murdoch: mediální magnát, který si zve premiéry na kobereček

aktualizováno 
Ovlivňuje vlády a světovou politiku, někoho nechá padnout, jinému naopak pomůže k moci. Říká se mu muž, co vlastní zprávy. Rupert Murdoch má žraločí instinkty, konkurenční boj je pro něj smyslem života a neví, co jsou skrupule. Současná aféra kolem jeho novin News of the World to jen potvrzuje.

V mém podnikání se odrážejí mé myšlení, moje povaha, mé hodnoty, říká o svém vydavatelském císařství výrobce veřejného mínění Rupert Murdoch. | foto: Profimedia.cz

Když chtějí předsedové vlády hovořit s byznysmeny a pozvou si je k sobě, je to celkem normální. Když si však byznysman nechá naložit do svého soukromého tryskáče premiéra své země a přivézt si jej na jachtu, přičemž předseda vlády srazí podpatky a poslušně přikluše, je to přinejmenším zvláštní. Ale v případě Ruperta Murdocha to je skoro normální. S ním si to totiž nikdo nechce rozházet.

Seznamte se: největší mediální mogul všech dob, muž, který se pravidelně objevuje na seznamu nejvlivnějších lidí světa a samozřejmě jeden z výlučného klubu největších boháčů planety, byť mu poslední skandály kolem jednoho z jeho týdeníků pouštějí pořádně žilou.

Ale pořád o sobě může říkat, že je jako Británie v dobách své největší slávy, protože nad jeho impériem slunce nezapadá.

V pokoji měl Lenina

Je docela záhadný. Je Australan, chová se jako Brit, protože tam studoval a má na ostrovech obrovský majetek, ale především je Američan, protože kdysi změnil kvůli byznysu i občanství.

Rupert Murdoch (vpravo) s prezidentem Kennedym a novinářem Zellen Rabinem.

Rupert Murdoch (vpravo) s prezidentem Kennedym a novinářem Zellen Rabinem

Je tvrdým podnikatelem, před lety vyhodil šest tisíc tiskařů na dlažbu, ale svého času měl jako student Oxfordské university v pokoji bystu Lenina. Nemylte se, byl to samozřejmě velmi drahý pokoj, nic proletářského.

Mladý Australan si to mohl dovolit, protože se u protinožců narodil v rodině jednoho z novinových baronů. Studoval metody kapitalistického podnikání, ale jeden z jeho přátel vzpomínal, jak ho vzal kolega Rupert v Oxfordu na schůzi ke komunistům, aby si mohli poslechnout sovětského velvyslance. Bylo to někdy na přelomu 40. a 50. let a studená válka začínala mrazit naplno. Někdy potom vyrazil i na výlet do Jugoslávie.

V roce 1951 ale vše skončilo. Otec v Austrálii zemřel, dědic Rupert se vrátil domů, protože zdědil dva deníky. Jeden prodal a druhý začal opečovávat. Tím začala cesta, která z něj udělala partnera prezidentů a premiérů. Obdivovaného i nenáviděného vydavatele.

Říká se mu žralok, protože schlamstne, co vidí. A pokud jde o média, je jeho apetit nekonečný.

Začalo to však opačně. Konkurence chtěla pohltit jeho. Bylo to hned v začátcích. On ji však převezl, protože nechal napůl výhrůžný dopis nabízející "koupi" otisknout ve svých novinách. Něco takového se tehdy nedělalo, nebylo to "gentlemanské". Ale Rupert Murdoch se zrovna o tohle nestaral. Novinařinu měl v krvi, ale trochu jinou.

Sežer, co můžeš

Rád nakupoval. Už tehdy se zrodila jeho žraločí přezdívka, protože jeho reflexy byly přesně takové. Jeho životopisec Michael Wolff ho popsal slovy: "Nezajímá ho, co si o něm lidé myslí, natož aby se toho bál. Neustále čeká na vhodnou dobu, na první příznak jejich slabosti. Myslí jako živočich. Sežer, co můžeš zabít. Noviny, které by mohly být na prodej, jsou pro něj cosi jako krev ve vodě."

V roce 1976 koupil Rupert Murdoch list New York Post, o dva roky později čelil

V roce 1976 koupil Rupert Murdoch list New York Post, o dva roky později čelil stávce zaměstnanců. List mohl vyjít, s titulkem "Welcome back", až po sedmapadesáti prostávkovaných dnech.

Když byl patřičně silný, provedl invazi do Británie. Vylodil se tam v roce 1968 a koupil týdeník News of the World, ten, který teď kvůli skandálu s odposloucháváním náhle zavřel, přestože to byla jedna z opravdových dojných krav jeho impéria. Do roka získal i churavějící The Sun, z něhož rovněž udělal těžký bulvár. Náklad obou listů raketově stoupal díky jednoduchému receptu tří "S": sex, skandál a senzace. Jeho kritici, jichž bylo a je spousta, o něm tvrdí, že jeho noviny jsou vulgární, jeho přístup cynický a že on sám ponížil a zdegradoval žurnalistiku tím, že hrál na nízké pudy svých čtenářů, čímž přinutil konkurenci dělat skoro totéž.

Je to pravda. Ale Murdoch má ještě jednu tvář.

Pár hezkých slov

V Británii koupil prestižní list The Times, v Americe The Wall Street Journal (ten za neuvěřitelných pět miliard dolarů) a nejenže z nich neudělal bulvár v seriózním převleku, dokonce ještě zvýšil respekt, který mají.

A tak jeho obhájci říkají: prospěl, protože udržel tisk živý a hlasitý a hlavně relevantní. Možná, že bez něj už by britský novinový průmysl dodýchával.

Jeho média jsou stejná jako on. Je srdnatý a přímý, proto jsou britské noviny jedny z nejagresivnějších na světě. Nesnáší elity, protože je v něm pořád Australan, který se dívá úkosem na afektované Brity, nemá rád snobárnu a dohody hochů z dobré společnosti, tedy všechno to, čemu říká "přiškrcený britský akcent".

Rozsáhlá moc, kterou dává magnátovi Rupertu Murdochovi nejen jeho kapitál, ale

Rozsáhlá moc, kterou dává magnátovi Rupertu Murdochovi nejen jeho kapitál, ale především jeho mediální impérium, má spoustu kritiků. "Vlastním tuto zemi," říká bublina u hlavy Murdochova gumáka.

"Když jsem přišel do Británie," řekl jednou Murdoch pro New York Times, "zjistil jsem, že je zatraceně těžké dostat z lidí, kteří jsou na vrcholu společenské vrstvy, nějakou práci. Stačilo, abych pracoval jen svých osm až deset hodin denně 48 osm týdnů v roce a dosáhl jsem všeho, co jsem chtěl."

Murdoch má také vizi. Není to ten typ majitele a manažera, který umí být suverénní jen tehdy, když loď jede za slunečného počasí a který neví, kam natočit kormidlo, jakmile začne bouřka. Murdoch vymýšlí, zkoumá, bojuje. Hodil rukavici zdánlivě neochvějné CNN, když v dobách její největší slávy založil z ničeho Fox News,  zkusil zpoplatnit zprávy na webu. Jestli mu to vyjde, budou ho možná jednou oslavovat jako člověka, který zachránil papírové noviny.

Anebo řeknou, že je zkazil. Svá média totiž používá jako stroj na propagandu, jímž se téměř přímo podílí na moci. Podporoval britské konzervativce za času Thatcherové a Majora. Pak se přimkl k Tony Blairovi a velmi přispěl k jeho třem volebním vítězstvím v řadě, potom jeho stranu pustil k vodě a podpořil opět ty druhé hochy. Jeho rozhodnutí vrátit se ke konzervativcům je podle odborníků dovedlo k vítězství.

Mocní tohoto světa vědí, kdo tahá za špagátky. Radí se s ním. Murdoch se sešel s Barackem Obamou, pravidelné schůzky měl s Blairem, Brownem i Cameronem, jemuž dokonce protlačil za tiskového mluvčího jednoho z šéfredaktorů svého bulváru. Přímo jedná i s premiéry Kanady a Austrálie. To vše mu pomáhá manipulovat mocí a obcházet nepohodlné předpisy.

Proč to všechno

Má miliardy, které už při svém pokročilém věku stejně neužije. Co je to palivo, které ho pořád žene vpřed? Jeho životopisec Wolff vidí dva základní motivy: bojovnost a komplex outsidera, který chce ukázat, že na to má. I když je největším tiskovým magnátem světa, pořád má pocit, že nad ním ohrnují nos, a proto jim chce ukázat.

Podle magazínu Forbes je Rupert Murdoch třináctým nejmocnějším mužem na světě.

Podle magazínu Forbes je Rupert Murdoch třináctým nejmocnějším mužem na světě.

Murdochova zaťatost je legendární. Čím menší je šance, že by dostal to, co chce, tím víc o to stojí. Byl to i případ Wall Street Journal. Majitelé mu list nechtěli prodat, proti byli i čtenáři a finančníci, na něž jsou noviny cíleny, a on si ho nakonec stejně vybojoval.

Boj miluje. Konkurence je pro něj důvodem k bytí. Kvůli ní se ráno budí, dává mu smysl života, protože ví, že na konci dne bude někdo vítěz a někdo poražený. Nic mezi pro něj není.

"Neděláme na trhu dohody. My děláme trh," zní jeho oblíbené rčení.

Zdá se, že pořád žije naplno, přestože v březnu oslavil osmdesátku. Je introvert, prý nečte knihy, ale přibarvuje si vlasy, kterých už moc nemá. A má mladou, krásnou ženu. Exotickou krásku. A zřejmě zlatokopku. Číňanka Wendi Dengová je skoro o čtyřicet let mladší než on, už předtím využila sňatek, aby se vyšvihla. Vzali se v roce 1999, jen sedmnáct dní poté, co se Mudroch rozvedl se svou druhou manželkou Ann, s níž byl víc než třicet let.

Už taky na stará kolena stihl dva nové potomky.

Jeho soupeři si jistě přejí, aby už odešel na odpočinek. Ale nevypadá to. Jeho matce je 102 let a říká: "Jsem si jistá, že nikdy nepůjde do penze. Já o tom taky neuvažuju a podívejte se, kolik mi už je."

Autoři:


Nejčtenější

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...



Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Další z rubriky

Pro dcerku bych udělala, co jí na očích vidím, říká MOgirl Hanny

Jsem pro každou špatnost,“ říká MOgirl Hanny.

Svou životní radost začala čekat už v osmnácti a povytaženým obočím nad tím, že se stala maminkou tak mladá, uvykla....

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

Extrémní gastronomie: brouci jumiles se vám snaží utéct z placky

Jumiles se rekrutují například z čeledi kněžicovitých.

Svěží chuť, vynikající aroma a doslova hemživá konzistence charakterizuje regionální mexickou lahůdku jumiles. Viděno...

Najdete na iDNES.cz