Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Drsným chlapům patří růžová. Dřív to byla barva boje a síly

aktualizováno 
Barva chlapů, barva mužnosti a energického životního pudu. Dokonce barva rváčů, neurvalců a neotesanců. Růžová dříve rozhodně nebyla symbolem zženštilosti. Dějiny jejího vnímání společností jsou výmluvným dokladem o tom, jak proměnlivé jsou kulturní stereotypy.

Leonardo DiCaprio jako Gatsby. Samozřejmě v růžovém obleku. | foto: Profimedia.cz

„Chlap jako tenhle určitě! Vždyť nosí růžový oblek!“ vyprskl v románu Velký Gatsby z roku 1925 na adresu hlavní postavy Tom Buchanan. Rozhodně tím Jaye Gatsbyho nemínil znevážit jako slečinku. Naopak, reagoval na to, že ten chlapík má mít vystudovaný Oxford. „To určitě!“ říkalo nevěřícně Buchanan zvolání. Růžový oblek mu s vzděláním z prestižní univerzity nepasoval.

To proto, že růžová v té době byla spíš barvou grázlíků zespoda společnosti než džentlmenů vybraného chování. „Růžová byla ve dvacátých letech minulého století považována za příbuznou rudé, za válečnickou a maskulinní barvu, s konotacemi dělnické třídy,“ píše v článku „Jste dost chlapi na růžovou?“ list The Telegraph a uvádí, že až později barvu převzali pro elegantní pracovní oděvy někteří Newyorčané z vyšších tříd.

Valerie Steele z newyorského Fashion Institute of Technology pro server The Atlantic dodává, že růžová muže provázela po celé devatenácté století. I ona to zdůvodňuje její příbuzností s bojovnou červenou.

Na to, kdy jí kultura přisoudila konotace zženštilosti, existuje spousta vysvětlení.

Chlapečkovi růžovou, když chcete držet tradice

Například podle Jo Paoletti, autorky knihy Pink and Blue: Telling the Boys from Girls in America se původně v Americe nerozlišovalo mezi barvou pro chlapce a pro dívky, spíše mezi barvami pro děti a pro dospělé. Mezi dětské patřila růžová a modrá, zaměnitelně pro obě pohlaví. „Byly to genderově neutrální barvy,“ vysvětluje.

Obě barvy si začaly hledat svůj výlučný gender až na začátku dvacátého století, a bylo to nejisté a tápající hledání. „Jste-li ctiteli konvencí, použijte růžovou pro chlapce a modrou pro holčičku,“ doporučoval magazín The Sunday Sentinel v roce 1914 rodičům, kteří by chtěli pohlaví potomka odlišovat barvou.

Obchodní publikace Earnshaw’s Infants’ Department se stanoviskem k této závažné otázce o čtyři roky později souhlasí. Přiznává, že v minulost panovala v problematice velká pestrost názorů, je si však jistá: „Obecně akceptované pravidlo je, že růžová je pro chlapce a modrá pro dívku.“ A obchodníci mají i vysvětlení: „Důvodem je, že růžová je rozhodnější a výraznější, a je proto vhodnější pro hocha. Modrá, která je jemnější a elegantnější, je hezčí pro děvčátko.“

Stereotyp se však prosazoval těžko, panovala taková svévole a chaos, že magazín Time v roce 1927 raději oslovil velké obchodní prodejce, aby veřejnost osvětlili, jaká barva je vhodná jakému pohlaví. Ani podnikatelé se ve výsledné přehledné tabulce neshodli, ale šest z deseti přikázalo růžovou hochům a modrou dívkám.

Gatsbyho růžová byla ikonická, neobešla se bez ní ani verze Robertem Redfordem...

Gatsbyho růžová byla ikonická, neobešla se bez ní ani verze Robertem Redfordem z roku 1974.

Mimochodem, i na to, proč se obchodníci do rozlišovací hry vůbec pustili, existuje interpretace. Velmi cynicky ekonomická, až tak, že zní věrohodně. Prostě jim různé barvy pro holky a kluky prospívaly finančně. Když se barvy daly zaměňovat, mohli spořiví rodiče točit mezi potomky pořád totéž oblečení. Když si však barvy našly s pomocí společenských norem své výlučné pohlaví, museli rodiče koupit nové šatičky, pokud jim byl po dívence nadělen hoch.

Barvy se však holkám a klukům rozhodily nahodile, téměř jen podle toho, jak to viděli výrobci a obchodníci. „Mohlo to být klidně obráceně,“ konstatuje v magazínu Smithsonian.com lakonicky Paoletti.

Muži přišli o růžovou po válce

Pokud však až do oné doby nebylo jasné, kdo má jakou barvu, kdy kulturní diktát odkázal růžovou slečnám? Nejčastěji se zlom situuje do období po druhé světové válce: mdlost, opatrnost, zamlklost válečných let vystřídala naděje, radost, a k ní patřily i zářivé barvy.

Od žen se očekávalo, že budou permanentně toužící a hodné toužení, šťastné, optimistické. Líčidla, rtěnka, růže na tvář byly samozřejmostí, a k tomu se hodila růžová. „Odhoďme černou, spalme modrou, pohřběme béžovou. Odteď, děvčata, mysleme růžově!“ jásá módní redaktorka v romantické komedii z roku 1957 Funny Face.

Některé hlasy přitom upozorňují na to, že spolu s růžovou vyfasovaly ženy i „infantilizaci“. Protože nezapomeňme, že růžová byla dětskou barvou. Za to, že muži o růžovou přišli, však můžeme vinit více faktorů, roli hrálo jistě i to, že si modrá obsadila muže díky válečným modrým uniformám.

Podle Jo Paoletti, kterou jsme citovali zkraje článku, však růžovou pro ženy zajalo paradoxně feministické hnutí. „Od osmdesátých let dvacátého století se růžová stala silně ženskou barvou. Pravděpodobně proto, že ji ženské hnutí ve své kritice tak úspěšně spojilo s tradičním holčičkovstvím,“ píše. V praxi se feministické hnutí pokusilo růžové šatečky vymýtit genderově neutrálním oblečením, růžová už však děvčátkům zůstala.

Když obliba unisex oblečení odezněla, kult růžové s modrou tu byl stále. Byl navíc podpořen pokroky ve zdravotnictví, s tím, jak bylo schopno určit pohlaví plodu ještě v době těhotenství, věděli rodiče, zda jít v obchodech po modré, nebo růžové. Ano, zase u toho byli obchodníci. „Čím víc oblečení individualizujete, aspoň podle pohlaví, tím více ho prodáte,“ komentuje Paoletti.

Mnohé feministky se k růžové vracejí, aby z ní udělaly symbol silného ženství. Muži si jí zřejmě nechali vzít definitivně, vracejí se k ní snad jen na přehlídkových molech.

Pánové, nosíte růžové oblečení?

celkem hlasů: 2211

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 27. května 2016. Anketa je uzavřena.

nikdy bych si ho na sebe nevzal 816
ano 782
ne 613
Autoři:


Nejčtenější

Chci karavan a zběsilé jízdy po světě, říká MOgirl Dreya

Jsem sarkastická a tvrdohlavá, říká MOgirl Dreya.

Sarkastická, tolerantní a empatická, ale též tvrdohlavá a zbrklá. Tak se vidí MOgirl Dreya.

Poklad! Zlato a stříbro z vraku musel Alex Storm osm měsíců tajit

Alex Storm, hledač pokladů z potopených lodí

Tisíce zlatých a stříbrných mincí vynášeli z oceánského dna dvacet dní. Byl to poklad jako z pohádky. Následujících osm...



VIDEO: Lukáš ze sebe dělá Bílou i Vondráčkovou. Podoba je neskutečná

Lukáš ze sebe umí udělat dokonalou Lucii Bílou. I její pohyby a grimasy má...

Už skoro čtvrt století se živí jako travesti umělec. Téměř denně vystupuje po celém Česku a proměňuje se ve známé...

Stelete si postel? Máte víc sexu i přátel, tvrdí výzkum

Naše ranní ložnicové návyky o nás prozradí víc, než myslíme, tvrdí studie.

Jako by ostrým řezem dělil společnost na dvě opravdu odlišné skupiny. Jako by to nebyl jen pouhý ranní návyk. S tím,...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Další z rubriky

Tam dole máte narkotický pocit, říká extrémní potápěč Guillaume Néry

Hlubkové potápění pro Néryho znamená především objevování. Limitů těla, které...

První nádech poté, kdy se dostane z hlubiny zpět nad hladinu, miluje. Plíce, předtím extrémně smrštěné, se roztáhnou,...

Biologický Černobyl: tragický únik antraxu hodili Sověti na šmelináře

Takto vypadá Bacillus anthracis pod mikroskopem.

Z japonských koncentračních táborů přes nakažené hlodavce v kanalizaci pod Kirovem. Bakteriální kmen antraxu s číslem...

Extrémní gastronomie: prasečí rektum považují Namibijci za pochoutku

Prase savanové (Phacochoerus africanus) je pro kuchaře tuhou výzvou. Vybírají...

Někdy je lepší se moc nevyptávat. Na otázku, která část prasete savanového je nejlepší, vám totiž lidé z namibijského...

Najdete na iDNES.cz