V pátek se scházíme u Krčského lesa a vyrážíme po staré benešovské. Po cestě máme odměnu, jeden z nejkrásnějších sjezdů v okolí Prahy z Nové Hospody přes Kamenici až k Sázavě u Týnce nad Sázavou. Silnička se lahodně kroutí kolem potoka a po obou stranách se zvedají prudké stráně osazené především smrky, jako by člověk zabloudil do podhorského údolí.
Estét na bicykluDavid je estét. Žádný tréninkový kilometr by podle něj neměl být jen o hrubé síle a pocení krve. Musí být oslavou krásné krajiny, proloženou kulturními zastávkami u významných architektonických památek, posezeními u řízného piva v sympatické restauraci či dobré kávy v příjemné kavárně. Na dvoudenní tour do Melku (s přespáním v Jindřichově Hradci) vyrazil David společně s Vladimírem Berglem, který vyrazí na vysokoalpskou misi spolu s námi. Petr Pravda |
V Benešově vykonáváme tradičně nákup v cyklistice, tentokrát bereme hlavně tablety Enervit proti křečím. Dál se krajina zavlní a my už se těšíme do restaurace v Domaníně, která je vestavěna do brány vlašimského zámeckého parku. Relaxace je nutná, neboť nás čekají krušné kopce.
Mezi Vlašimí a Pelhřimovem je to nejméně sedmkrát nahoru a dolů. Ubíhají města a vesnice – Čechtice, Košetice, Červené Poříčí. Odměnou nám je kavárna u další brány, tentokrát v Pelhřimově na Kolíbce, kde návštěvníka kolébají na dobré kávě a domácích specialitách sladké kuchyně.
Dojezd k Jindřichovu Hradci už je pohodový a večer se mísíme se zbytkem skupiny.
Do Melku
V sobotu vyrážíme podél rybníků přes Stráž nad Nežárkou, do kol nám pomyslně znějí písně Emy Destinové a provázejí nás skutečně krásným krajem v blízkosti hranice, kde využijeme bývalou vojenskou cestu podél dvojitých drátů. Naštěstí již dnes neslouží ostražitým pohraničníkům, ale peletonu výletníků.
Socialistická arogance a zhovadilá brutalita mnoha zmařených životů se dnes stala otevřeným prostorem Schengenu. Jedna z nejharmoničtějších cyklocest v Čechách vede od Chlumu u Třeboně až po zaniklý přechod České Velenice – Gmund. Na náměstí v Gmundu dáváme skvělou kombinaci – polévku, kávu, dort. Pak míříme vlnící se krajinou dál do města Zwettl, kde na historickém náměstí provádíme další občerstvovací úkony s pohledem na fasády domů a kašnu.
Zwettl leží v hluboko zaříznutém údolí, a tak následuje po sjezdu dolů krutý výšlap vzhůru stále dál do kopců. Až náhle začínáme v podvědomí cítit Grüner Veltliner, tedy veltlínské zelené, které se již po století pěstuje na prudkých stráních kolem Dunaje.
V nohách máme téměř tři sta kilometrů a před sebou posledních 15 kilometrů sjezdu, vlásenkou zařezávající se do strání. Po pár minutách se otvírají dominanty středověkých hradů, které jsou nejprve v údolí pod námi, po pár zatáčkách ale vytrčí náhle ostře nad námi. Kolo přibrzďuje a už tu je převoz jezdící bez motoru, pouze nastavením kormidla na pohon řeky. Kolem již vinohrady nalévají plný pohár vytouženého vína.
Na druhém břehu oceňujeme v heurige, domáckém šenku umístěném u zeleninové zahrady, rafinovanost jednoduchých prostých jídel. A tak nás pouze mrzí z dáli vnímaná prohra našich hokejistů s bratry Slováky, ale vše vynahrazují Čechovy robinsonády místo večerníčku před usnutím.
Druhý den už je pouhým zaslouženým ploužením v horku od jedné kavárny ke druhé heurige, což si zpestřujeme koupelí v Dunaji. Všechny nakonec uspává plný talíř pokrytý vídeňským řízkem.
Za víkend tedy lze ujet přes 300 kilometrů a vlastně to ani nebolí.
