Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Salzkammergut: 211 kilometrů zdoláno

  13:00aktualizováno  13:00
Nejextrémnější bikový závod v Evropě jel Martin Klofanda už loni, ale byl nad jeho síly. Letos se se závodem Salzkammergut s celkovým převýšením sedm tisíc metrů utkal znovu. A zvítězil.

Martin Klofanda po prvním kopci | foto: archiv Martina Klofandy

Budík mi v pátek, v můj den D, zvoní v 3:45. V posteli jsem byl v deset večer, ale neusnul jsem hned na povel a navíc jsem spal přerušovaně. Je mi jasné, že i tentokrát budu, jako loni, bojovat s únavou.

Teprve se začíná rozednívat, ale já už stojím ve startovním koridoru, v jeho druhé polovině. Není kam spěchat, 211 kilometrů nabízí hodně prostoru pro závodění, říkám si s trochu křečovitým úsměvem. Nostalgicky vzpomínám na loňský ročník, kdy jsem se ještě pět minut před startem schovával před hustým ranním deštěm v nedalekém hotýlku, s omrzlými prsty.

Kromě mě je na startu nějakých pět set masochistů a než se rozkoukám, dává se celý roj do pohybu směrem k prvnímu kopci. Je to pořádná nálož, převýšení nějakých 900 metrů na 10 kilometrů, počáteční asfalt střídají lesní cesty. Jede se mi ale dobře, na placku uprostřed stoupání dojedu, aniž bych se zadýchal. Pohybuji se stále s přehledem v aerobním pásmu a vychutnávám si ranní svítání v krásných horách.

Počasí nám zatím přeje, je pod mrakem a kolem 20 stupňů. Nemůže být lépe. Po prvním sjezdu následuje výjezd do 1 200 metrů. Tam bylo loni pár čísel sněhu a já se balil do igelitových pytlíků, abych předešel zimě, marně.

Letos je počasí mnohem lepší, místo toho na mě ale při závěrečných metrech stoupání někdo řve "Left, right, right, right!" "Aby ses nepo...," ulevuju si na adresu mladého Itala, když se prosmýkne kolem mě. Nechápu, tímhle stylem se do kopce moc často nepředjíždí. A nejsem sám, hlavou kroutí i ostatní jezdci.

Po padesáti kilometrech se mi zatím šlape výborně. Abych splnil svůj cíl a zajel trať za nějakých 13 hod, musím mít průměr lehce pod 17 km/hod. To se mi zatím s přehledem daří a mám i slušnou rezervu.

V dlouhém šotolinovém sjezdu vidím před sebou někoho ležet, sbíhají se k němu přihlížející. Něco mi dává tušit, že to bude onen nedočkavý Ital. A tak jo. Chlapec to přepálil a nevypadá vůbec dobře. Naštěstí je nedaleko organizátor s vysílačkou a volá pomoc, pohled na zakrvavené, škubající se bikerovo tělo však člověku moc nepřidá.

Krize, defekty a pád

Následují další kopce a na mě přichází první krize. Uvědomuju si, že jsem od rána kromě banánu nic nejedl. Hlad sice nemám, ale cpu do sebe dvě sacharidové tyčinky a čekám, jestli se něco stane.

Legendární tunýlky nad Bad Goisern

Funguje to, cukry dodávají tělu novou energii. Hltám další kilometry, pak mě ale potkává první defekt. Plácám na zadní duši záplatu a pokračuji, po patnácti kilometrech mě ale čeká tatáž procedura.

A nejen to.

Následuje hodně technický sjezd. Na jedné straně skály, na druhé menší zídka a sráz. Najednou mi ujíždí přední kolo a já jdu přes řidítka. Naštěstí v pomalé rychlosti, takže jsem se jen docela šikovně převalil přes přední kolo. Můj bike se ale vymrštil a kdyby nebylo zábran, už by hučel ze srázu. Měl jsem sakra štěstí. Rychle se dávám dohromady a pokračuju dolů.

Na devadesátém kilometru mě nemile překvapuje kopec, s nímž jsem nepočítal. Zdolávám ho, ale sjezd je ještě náročnější. Vypadá to, že organizátoři jen lehce prohrnuli terén mezi stromy a mezi kameny udělali brutálně technický singl.

Gely, tyčinky a litry vody

Vracím se k občerstvovačce, kde se naše trať spojuje s kratší pro druhou skupinu závodníků. Po několika menších kopcích míjíme opět Bad Goisern a směřujeme k jezeru. Říkám si, že se pověsím na někoho z kratší tratě a dám si na chvíli pohodu. Jenže opak je pravdou a já tahám jezdce z kratší tratě, kteří se dají spíše zařadit do kategorie odpadlíků.

I tak mám během pětadvaceti kilometrů kolem jezera dost příležitostí si trochu orazit, nacpat do sebe tyčinky a gely (pusu mám úplně ulepenou) a pořádně se prolít. Slunce už pálí, ale díky rychlejší jízdě to nevadí.

Mám za sebou polovinu závodu, cítím se dobře, předjíždění jezdců, hlavně z kratší trati, dodává psychice pozitivní příval endorfinů, užívám si svižné jízdy kolem jezera. A připravuju se na blížící se hardcore pasáž. Po Hallstatu na všechny závodníky čeká téměř tisícimetrové převýšení.

Do kopce už hodně lidí tlačí, důležitější ale je, že mně se jede dobře. Na každé občerstvovačce měním láhve a doslova hltám tak půl litru vody, což mě zachraňuje před únavou a dehydratací.

Jediné, s čím mám drobný problém, jsou ruce. Po 150 kilometrech dostávám křeče do dlaní a každou chvíli je musím procvičovat, aby se prokrvily. Blížím se k poslednímu většímu kopci a říkám si, jestli jsem se moc nešetřil, když mě nic nebolí. Pro jistotu přidávám a dostávám se do menší euforie, protože mě čeká posledních 40 kilometrů.

Splněný sen

Cítím se výborně a letím hlava nehlava vpřed. Obloha se začíná zatahovat a vypadá to, že se na závěr i vykoupeme. A opravdu to netrvá dlouho a padají první kapky. Jsem už ale naštěstí poblíž Gossau a před sebou mám už jen několik posledních kopců. Dávám do toho vše a snažím se stihnout dojet do 13 hodin.

Pořadatelé nám neodpouštějí nic až do konce a stále přicházejí menší kopce a technické úseky. V dešti se mi ale jezdilo vždycky dobře a ani tentokrát to nebylo jinak. Tu a tam se na mě někdo pověsí a snaží se svézt, což jsem, k vlastnímu překvapení, schopen atakovat rychlým únikem.

Sám nevěřím tomu, že se mi jede tak dobře. Jako kdyby se tělo dostalo do nějakého jiného režimu a fungovalo kopec nekopec. Úplná náhoda to ale asi nebude, tuším, že své sehrál trénink Vojty Berana z Alltrainingu. Ne nadarmo mi plánoval někdy skoro nekonečné intervaly.

Do závěrečného úseku před Bad Goisern dávám úplně všechno. Pomalu mě zaplavuje neuvěřitelný pocit z toho, že jsem to dal. Promítají se mi v hlavě některé části tratě, které se podobaly úsekům z bikerské říše snů.

Na závěr pršelo

Do cíle dojíždím s časem 13 hodiny a 16 minut. Jsem maximálně spokojený a říkám si, že těch 16 min jsou vlastně ty dva defekty a pád. Takže se mi v podstatě podařilo dosáhnout cíl, který jsem si stanovil.

O to víc radosti se dostavuje, když celkem v pohodě slézám z kola a pak znovu nasedám, abych dojel na parkoviště k autu. Sice mám trochu rozedřená třísla ze závěrečné jízdy v bahně a křeč v prstech na ruce, to jsou ale jen drobnosti.

Přemýšlím o dalším ročníku a o tom, kam zase posunu tu pomyslnou laťku.

očima trenéra vojty berana

Z trenérského pohledu zvládl Martin závod skvěle. Po několikaměsíční přípravě dokázal, že se umí řídit pokyny trenéra, naučil se poznávat svůj organismus a dokázal využít natrénovanou výkonnost a rady ve svůj prospěch. Svůj sen nakonec úspěšně naplnil.

Jsem rád, že v závodní den Martin nepodlehl panice a nervozitě. Od rána vše klapalo podle plánu. Neopomenul se rozjet a protáhnout se, aby se zahřál. Při samotném závodě dodržoval intenzitu, na níž jsme se domluvili, a protože pravidelně jedl a pil, vyhnul se dehydrataci organismu a křečím.

Těch se bál Martin nejvíc, a proto preventivně konzumoval už dva tři dny před závodem tablety na doplnění hořčíku, který napomáhá uvolnění svalů a zlepšení kvality spánku.

Do závodu šel Martin plně odpočatý a nabuzený, že těch 211 kilometrů zvládne. Dokázal to a doufám, že ty desítky systematicky odtrénovaných hodin zúročí i v dalších závodech, na něž se pod mým vedením v letošní sezóně ještě chystá. A které chce nejen dokončit, ale hlavně dojet na dobrém místě.

vojta beran

Autor článku Vojta Beran je profesionálním trenérem cyklistiky, autorem tréninkového projektu Alltraining.cz, absolventem Fakulty tělovýchovy a sportu UK (držitelem nejvyšší trenérské licence – cyklistika), dlouholetým vrcholovým závodníkem Dukly Praha.

Trenérské úspěchy:
Trenér Jiřího Boušky (aktuálně mistr světa 2009 v dráhové cyklistice, dvojnásobný medailista z Paralympiády 2008 -1x 2. místo, 1x 3. místo, 2x vicemistr světa 2007, 3x mistr světa 2006, aktuální mistr ČR 2009), Katariny Uhlarikové (mistryně SR 2009 v MTB), Daniela Tremla (mistr Evropy v silniční cyklistice 2009 - Masters), Vojtěcha Stránského (3. na mistrovství světa v orientačním závodě MTB 2009, junior) a řady předních amatérských a vrcholových cyklistů.

Autoři:


Nejčtenější

Poklad! Zlato a stříbro z vraku musel Alex Storm osm měsíců tajit

Alex Storm, hledač pokladů z potopených lodí

Tisíce zlatých a stříbrných mincí vynášeli z oceánského dna dvacet dní. Byl to poklad jako z pohádky. Následujících osm...

VIDEO: Lukáš ze sebe dělá Bílou i Vondráčkovou. Podoba je neskutečná

Lukáš ze sebe umí udělat dokonalou Lucii Bílou. I její pohyby a grimasy má...

Už skoro čtvrt století se živí jako travesti umělec. Téměř denně vystupuje po celém Česku a proměňuje se ve známé...



Stelete si postel? Máte víc sexu i přátel, tvrdí výzkum

Naše ranní ložnicové návyky o nás prozradí víc, než myslíme, tvrdí studie.

Jako by ostrým řezem dělil společnost na dvě opravdu odlišné skupiny. Jako by to nebyl jen pouhý ranní návyk. S tím,...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Vzlétl jsem s Boeingem 737. Skoro jako doopravdy

Snili jste jako malí, že budete pilotem? Máte šanci to zkusit.

Vypadá to jako běžný obchod, jenže jakmile se za vámi zaklapnou dveře, ocitnete se v jiném světě. Jen pár kroků od...

Další z rubriky

Neznámé sporty: trojstranný fotbal zaměstná i mozek

Momentka z deptfordské ligy, rok 2012

Je fúzí fotbalu, šachů a pokeru. Strategickou hrou vytváření a rozbíjení aliancí s prvkem blafování. Nejsou v něm...

VIDEO: Na Highjumpu skákala světová elita až ze 30 metrů

Skoky do vody v sobě kombinují akrobacii, gymnastiku, vyžadují ale i...

Devadesátka skokanů z celé planety, včetně světové špičky. Závodní skoky ze dvanácti, šestnácti a dvaceti metrů,...

Začínala jsem jako baletka, říká MMA bojovnice Pavla Kladivová

Vrcholový sport vynesl Pavle Kladivové řadu zranění. „Vždy bude pro tělo...

Dělala balet, gymnastiku, plavala. Největší úspěchy však sklízela jako silová trojbojařka a vzpěračka. Dnes bojuje v...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz