Tvrdila jsem, že ženy do klece nepatří, říká MMA zápasnice Sandra Mašková

Když někoho při zápasu zmlátí, mrzí ji to. Přesto vyhrává. „Když dostanu ránu, přepnu do módu, že mi jde o přežití,“ vysvětluje s úsměvem Sandra Mašková. A zdůrazňuje, že je kickboxerkou a „skoro MMA zápasnicí“.

Proč skoro? Boji v kleci se věnujete docela dlouho.
Ale mám za sebou jeden zápas. Takže jsem pokřtěná, ale jako MMA zápasnice si ještě nepřijdu. I když pro mě fight dopadl pozitivně, vyhrála jsem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Kariéru jste odstartovala jako kickboxerka. Pro MMA jste se tedy musela hlavně předělat na boj na zemi, že?
Přesně tak. Ale ještě spíš jsem se musela naučit, jak se na zem nedostat. Protože kickbox dělám deset let, na zemi se plácám rok. To je velmi málo. Takže lepší je, když se na zem vůbec nedostanu.

Chcete ukončovat ze stoje?
To by bylo krásné, ale zjistila jsem, že to není úplně jednoduché. Vydržela jsem plných třikrát pět minut. A to je pro mě jako kickboxerku obrovská zátěž. Protože jsem zvyklá maximálně na třikrát tři minuty. Je pro mě tedy důležité se na zem nedostat. A když, umět jít rychle nahoru.

Celý rozhovor na Óčko Drive

Sandra Mašková bude hostem pořadu Drive televize Óčko v neděli 3. června ve 22:00 hodin. Povídat si s ní bude Jakub Buba Ouvín.

Jaká vlastně byla vaše cesta do klece? Především vás známe jako kickboxerskou vítězku světových her z loňského léta.
Já do klece nechtěla, říkala jsem, že ženský tam nepatří, že to už je fakt odporný. „Ne, trenére, ne, běž pryč, nezajímá mě to!“ hlásila jsem. Protože s myšlenkou přišel trenér. Říkal: „My se, Sandro, na tu klec budeme dřív nebo později muset připravit, protože zájem o MMA prostě je.“ 

Ale já o tom nechtěla slyšet. Do doby, než jsem vyhrála světové hry. Řekli mi: „Sandro, teď jsi dobrá, za týden o tom nebude nikdo vědět. Gratulujeme. Můžeš se chopit šance a posunout se dál. V kickboxu jsi dosáhla nejvíc, co jsi mohla, teď tady máš novou výzvu.“ Já v sobě však agresi více méně nikdy neměla.

A zápasíte…
Právě. Ale je rozhodně pravda, že rána do kokosu vás dokáže nabudit. Mě ano. Ale ne, že bych se stala naštvanou, agresivní. Já v tu chvíli začnu zápasit o přežití. Když mě někdo začne mlátit, teprve v tu chvíli přepnu do módu. Jinak musím říct, že jsem bita, kudy chodím. 

Agresi v sobě asi nemám, nemám potěšení z toho, když někoho můžu sesekat. Když se mi podaří mu udělat nějaký cut, ránu, z níž teče krev, což se mi párkrát povedlo, tak mě to mrzí.