Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Předlistopadový sex-appeal: podívejte se na krásky z kalendářů

aktualizováno 
Decentně odhalená ňadra, okatě dvojsmyslné pohledy, trochu strnulé pózy. I doba byla tehdy strnulá. Pak se v listopadu 1989 jak by najednou změnila. Jak moc, připomínají i tehdejší firemní kalendáře, které vsadily na ženskou krásu.

Vzrušení na pracovišti? A co plán? Pozemní stavby Hradec Králové, kalendář pro rok 1990 | foto:  Dan Materna, MAFRA

Hana Trinerová z Oseku u středočeských Hořovic má kalendářů celkem přes třináct tisíc, sbírá je od roku 1975. Mohla za to vlastně funkce obecní nástěnkářky. „Místní svaz žen mi tehdy přidělil na starost vývěsní skříňku a já musela shánět výzdobu na výročí a státní svátky, Vánoce, Velikonoce,“ vzpomíná. Kalendáře se ukázaly být bohatým zdrojem fotek i ilustrací.

„Nejprve jsem z nich jen vystřihovala obrázky, pak mi jich ale začalo být líto,“ popisuje začátek své sbírky. Katalogizaci dělala nejdřív ručně, teď už na počítači. Vede ji s příkladnou pečlivostí: název kalendáře, popis každého jednotlivého listu, jméno fotografa, vydavatel, název firmy či instituce, která se jím propagovala.

Fotogalerie

Ještě důkladnější je u kalendářů s obrazy, láska k malířství byla ostatně druhým motivem její sbírky. „Obrazy se mi vždy líbily,“ říká: „Neumím malovat, všemu nerozumím, Jan Bauch je pro mě neznámá, u Emila Fily nepoznám, jak ten který obraz vůbec patří. Mám ráda například krajiny. Umění vás zlepší, člověk, který ho má rád, není hrubý.“

U kalendářů s obrazy ve svých katalozích zaznamenává malíře, název, datum, způsob malby, ale taky velikost v originále a kde je dnes obraz uložen. „Někdy je to trochu detektivní práce,“ směje se.

Pohádky nedám ani za Pirelli

V Česku je její sbírka unikátní. „Nikoho jiného, kdo by papírové nástěnné kalendáře sbíral, neznám,“ říká Hana Trinerová, „existuje několik sbírek látkových kalendářů, pak je spousta sběratelů malých kalendářů, o jiné soukromé sbírce nástěnných ale nevím.“ Důvod je prostý, jsou velké, těžké a objemné. Zatímco kalendáříky – kartičky se vejdou do krabic od bot, na nástěnné musíte mít stodolu. Hana Trinerová je má v „chaloupce“, jak říká přístřešku, napěchovaném od podlahy po strop.

Na jejím konci mají místo i firemní kalendáře s dívkami, sběratelčinými favority ale nejsou. „Ty zajímají spoustu mužů,“ usmívá se, sama si ale nejvíc váží své kolekce kalendářů s pohádkovými postavami: Adolf Born, Zdeněk Smetana, Zdeněk Miler. Nevyměnila by je prý ani za kalendář firmy Pirelli, který je jejím snem. Potom jsou nejvyzývavějším terčem jejího zájmu obrazy a také snímky Prahy.

„Co fotí každý fotograf z Prahy? Staroměstské náměstí, Týnský chrám… Když si tedy rozložíte kalendáře před sebe tak, jak šly časově, rok po roku, naskočí vám husí kůže, žasnete, jak vypovídají o tom, jak se mění doba,“ líčí. „Orloj se celkem nemění, ale Týnský chrám! Vidíte, že například v roce 1965 měl zatlučená okénka, vše bylo sešlé, šedivé, ošklivé… a po letech jsou okna najednou zlatá, barevná. Mám kalendáře, kde na Václavském náměstí ještě jezdí tramvaje, vprostřed stojí stromy. Vidíte, jak se mění kočárky maminek.“

Nemá ale jen Prahu, taky spoustu jiných míst, která se kompletně proměnila: dnes už neexistující kladenskou Poldovku, shořelou boudu na Pustevnách, včetně interiérů. „To už nikde jinde zdokumentované není. Ano, na pohlednicích, na známkách, ale v tak velkém formátu, na němž to vidíte úplně před očima, jako ve skutečnosti, ne. V tom jsou dějiny,“ říká.

O zdroje jejich dokumentace nemá nouzi, i proto, že když zavoláte předsedovi Klubu sběratelů kuriozit a vyšlete dotaz na sběratelku nástěnných kalendářů, odkáže vás na paní Trinerovou, aniž by vybíral z dalších jmen. Chtějí-li se lidé kalendářů zbavit, ale je jim líto je vyhodit, spolehlivě končí u Hany Trinerové. „Když zemřel starosta Čelákovic, zavolali mě. Pod postelí měl přes sto kalendářů, dostával je, když byl ve funkci, a nevěděl co s nimi,“ vzpomíná.

Žně mívá v lednu. „Kalendáře jsou v každé ordinaci, v každé prodejně, takže to jen obejdu,“ popisuje. Kalendáře si k ní nacházejí cestu ukázněně: s plnými zavazadly se vracívá z lednové schůze pražského Klubu sběratelů kuriozit, další exempláře dostává od manželových kolegů z turistického svazu. Spousta kalendářů jí chodí poštou od neznámých lidí.

Je to skoro záplava a nedostává se místa na archivaci. „Pořád jich přibývá. Teď jsem si přivezla 136 kalendářů z Havlíčkova Brodu. Už jsem si říkala, že s tím skončím, ale držím to,“ nezastírá náročnost svého koníčku. Blýská se však na lepší časy. „Ve starém zámku v Hořovicích bude muzeum a zčásti už jsem domluvená, že mi tam dají kout, kde budu mít kalendáře na závěsech,“ doufá, „uzavře se tak tím kruh. Ty kalendáře se totiž donedávna vyráběly právě v Hořovicích, kde byla pobočka Obchodních tiskáren Kolín. Dodneška tady žijí lidi, co je tiskli, takže to muzeum bude vlastně výstavou práce místních lidí.“

Autor:



Nejčtenější

Masturbace na univerzitě. Seminář o sebeuspokojení rozezlil konzervativce

Ženy masturbují méně než muži, tvrdí aktuální studie.

Měl teoretickou i praktickou část, vzal si k ruce videoklipy, jeho účastnice si naopak měly přinést ručník, zrcadlo a...

Na svém těle si nesu kusy vesmíru i přírody, říká MOgirl Lenia

Je spokojená. Má snoubence, fajn víkendy, domeček za Plzní. „Doufám jen v to,...

Je přátelská, ale taky bláznivá, cílevědomá a panovačná. „Hlavně jsem workoholička,“ prozrazuje na sebe MOgirl Lenia.



Mileniálové se bojí sahat na maso. Obchody to stojí víc obalů

Mladá generace si podle průzkumů britského obchodního řetězce nechce přiznávat,...

Ať se zvířata zabíjí, porcují, ať se kusy jejich těl prodávají. Jen ať to nepřipomíná maso. A hlavně abychom se toho...

Vraždící prohibice: vláda úmyslně trávila alkohol, lidé umírali

„Chceme pivo.“ Pochodující pánové to v roce 1919 viděli jasně. Neuspěli však. A...

Stála kolem 10 tisíc lidských životů, osleplých či jinak trvale postižených za sebou nechala dalších více než 30 tisíc....

Cyklistické heslo veslaře Synka: Nesmí mě předjet nikdo vyšší a těžší

Ondřej Synek na trati boleslavského závodu seriálu Kolo pro život.

Rozhlédne se po kraji, pozdraví diváky, prohodí slovo se soupeři a ještě zajíždí velmi dobré výsledky. Trojnásobný...

Další z rubriky

Detektiv Toschi inspiroval Drsného Harryho. Zodiaca však nevypátral

Šifrující sériový vrah, který chtěl do nebe, policistu pronásledoval do konce...

Oním případem byl posedlý, doslova ho vysál. Po sériovém vrahovi skrývajícím se pod přízviskem Zodiac pátral detektiv...

VIDEO: Se Stallonem v galerii. Když se dověděl, že syn boxuje, roztál

Profesionální pohled prosvítilo sdělení, že novinářčin syn je kickboxerský...

Byly to dva dny ve znamení Rockyho a Sylvestera Stallona. Zhlédla jsem snímek Creed, navštívila schody ve Filadelfii,...

Extrémní gastronomie: v Mexiku si na fotbale dáte místo klobásy kobylky

Jíst se dají kobylky i jen tak, rovnou na ulici ze sáčku.

Delikátně křupou a zásobí vás náloží proteinů. Pojídají se jako chipsy, slouží jako předkrm, jsou součástí hlavních...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz