Útěk tunelem
Naprosto neuvěřitelný útěk se zdařil skupině šestasedmdesáti spojeneckých letců ze zajateckého tábora u polského města Žagaň. Skupina, v jejímž čele stál Roger Bushell, měla původně v plánu vykopat tři velké tunely, ale dokončen byl "pouze" jediný.
Na hloubení tunelu a úkolech s ním spojených tajně pracovalo šest set mužů. Tunel byl dlouhý 111 metrů, vedl v hloubce necelých deseti metrů a vysoký byl asi půl metru. Na jeho vyztužení a vyhloubení zajatci použili například 90 postelí, 52 stolů, 34 židlí, 76 lavic, 1219 nožů, 478 lžic, 582 vidliček či 250 hrnků.
V tunelu byl vyhlouben i pracovní prostor, instalovalo se osvětlení, jezdil zde po dřevěných kolejích vozík, kterým se na povrch dopravilo asi 130 tun zeminy a písku. Látkový měch vháněl čerstvý vzduch do potrubí z víc než 1 400 plechovek od mléka.
Bohužel, když v noci 24. března 1944 začal útěk, první uprchlík s hrůzou zjistil, že tunel neústí v lese, jak se předpokládalo, ale ve volném prostoru. Přesto se podařilo uprchnout 76 mužům. Všichni, kromě tří, byli později dopadeni, znovu uvězněni a padesát z nich bylo na rozkaz Hitlera popraveno.
Hromadný útěk
Šlo o největší útěk z vězení v celé britské historii. 25. září 1983 uteklo z věznice Maze v Severním Irsku za použití propašovaných zbraní osmatřicet příslušníků IRA odsouzených za vraždy a bombové útoky. Při akci zemřel jeden z vězeňských dozorců na srdeční záchvat a dvacet dalších bylo zraněno.
Vězení bylo přitom považováno za nejbezpečnější v Evropě. Celá věznice je obehnána plotem vysokým čtyři a půl metru, blok H má kolem sebe pětimetrové zdi s ostnatým drátem, všechny brány jsou vyrobené z ocele a otevírají se elektronicky.
Vězni ale vzali rukojmí z řad dozorců, zmocnili se zásobovacího auta a v něm se dali vyvézt ven z vězení.
Celá akce jim trvala necelou hodinu a půl. Během následujících dnů bylo devatenáct vězňů z uprchlých osmatřiceti opět chyceno. Zbytku uprchlíků pomáhala IRA skrývat se na tajných místech. Někteří z nich skončili v USA, kde byli později nalezeni a vydáni zpátky.
Mistr útěků
Skutečný šampionem byl však v tomto oboru britský zločinec Alfred Hinds. Během dvanácti let, které strávil ve vězení za nejrůznější loupeže, se mu podařilo uprchnout třikrát.
Po prvním útěku z nottinghamského vězení ho novináři označovali za Houdiniho, protože se mu podařilo neznámým způsobem dostat se skrz zamčené dveře a přes šest metrů vysokou vězeňskou zeď. Po šesti měsících byl chycen a znovu uvězněn.
Fotografie George Hindse z Notthingamského vězení
Druhý útěk se mu ale podařil hned záhy, když ho ostraha eskortovala k soudu. Dva dozorci ho odvedli na toaletu a tam mu sundali želízka. Hinds je ale na záchodě zamkl propašovaným visacím zámkem a uprchl. Z nově nabyté svobody se však dlouho netěšil, protože už za několik hodin byl dopaden na letišti. Třetí útěk se mu potom podařil z chelmsfordského vězení o necelý rok později.
Útěk z koncentráku
Pravděpodobně nejznámějším člověkem, kterému se podařilo uprchnout z koncentračního tábora, byl Alfréd Wetzler. Společně se spoluvězněm Rudolfem Vrbou utekli z Osvětimi, jednoho z nejkrutějších a nejpřísněji střežených koncentračních táborů.
Základem jejich útěku, k němuž došlo 7. dubna 1944, byl tajný kryt v hranici dříví složené v zóně pro nově přijíždějící vězně. Ta se sice nacházela mimo vnitřní prostor tábora obehnaný ostnatým drátem, ale zároveň ještě uvnitř zóny, kterou střežili ozbrojené stráže. V tomto úkrytu museli po útěku zůstat čtyři dny, než opadla velká bezpečnostní opatření.
Ostatní vězni, kteří jim s útěkem pomáhali, poprášili okolí krytu pronikavým ruským tabákem, aby zmátli psy hlídačů. Po strastiplném návratu domů na Slovensko kontaktovali zdejší židovskou obec, informovali o otřesných poměrech a praktikách v koncentračním táboře a nadiktovali dvaatřicetistránkovou zprávu.
Židovským představitelům však připadalo jejich líčení natolik neuvěřitelné, že ho považovali za nedůvěryhodné a kontaktovali šéfa Třetí říše pro židovskou otázku Adolfa Eichmanna, s nímž se pokoušeli domluvit.
V hlavní roli helikoptéra
Pascal Payet je muž, kterému se hned dvakrát podařilo obelstít francouzský vězeňský systém.
Payet byl původně odsouzen na třicet let za vraždu při ozbrojené loupeži. Po svém prvním útěku v roce 2001 za dva roky znovu přistál na střeše vězení helikoptérou a pomohl na svobodu třem dalším vězňům.
Helikoptéra nalezená 15.července 2007 po druhém útěku Pascala Payeta
Všichni čtyři byli ale brzo znovu uvězněni a Payet dostal sedm let navíc. Už roku 2007 však uprchl znovu. Z letiště v Cannes unesli čtyři maskovaní muži helikoptéru i s pilotem a s tou pomohli Payetovi uprchnout. Payet byl ještě téhož roku ve Španělsku znovu chycen a opět uvězněn. Španělská policie ho poznala i přes to, že si nechal udělat plastickou operaci.
Útěk z Alcatrazu
Za devětadvacet let svého fungování zažil Alcatraz čtrnáct pokusů o útěk, kterých se zúčastnilo celkem čtyřiatřicet vězňů.
Oficiálně skončil každý útěk neúspěchem a většina účastníků při něm byla buď zabita, nebo v krátké době chycena a znovu uvězněna. Existují však dva útěky (v roce 1937 a 1962), jejichž účastníci byli sice prohlášeni za mrtvé, ale vzhledem k tomu, že zmizeli beze stopy, traduje se, že se jim podařilo skutečně uprchnout.
Slavnější a známější je útěk, který roku 1962 podnikl Frank Morris a bratři Anglinovi, kterým se údajně podařilo z vysavače sestrojit vrtačku, jíž provrtali betonovou zeď, přelezli vězeňskou zeď a na primitivním voru doplavali na břeh.
Alcatraz
Útěk byl prozrazený až druhý den ráno, kdy strážní našli v jejich postelích "hlavy" vymodelované z mýdla, toaletního papíru a lidských vlasů. Nicméně pravděpodobnost, že by se vězňům útěk skutečně zdařil, je podle odborníků mizivá, mnohem spíš utonuli v moři. Na motivy této události byl později natočen film Útěk z Alcatrazu.
