Samozřejmě nejde o masová čísla. V Severní Koreji je internet extrémně cenzurován. I tak však server zachytil dost severokorejských návštěv, několik tisíc od začátku roku 2016 do letošního července, na to, aby se mohl pustit do jejich analýzy.
Lesbický sex ne
Na severokorejské návštěvy prozrazuje, že v drtivé většině dávají přednost asijským pornohorečkám, vůbec nejvíc se shánějí po čínských, na druhém místě jsou mongolské (jde-li o herečky, následují korejské a japonské). Na třetím celkovém místě ve vyhledávání zarazí heslo „japanese game show“, které označuje bizarní japonské soutěže o to, která či který ze dvou soutěžících přivede rychleji mužské modely k orgasmu. Na osmém místě je heslo „veřejné ponížení“, na devátém jsou Švédky jako jediné zástupkyně neasijských pornohereček v první třináctce.
Těmto preferencím odpovídá o pořadí v kategoriích, vítězí Japonky následované asijskou kategorií, třetí je téma velkých ňader. Ostatní pozice žebříčku víceméně konvenují preferencím jiných zemí, najdeme na nich kategorie MILF, zralé ženy, sex ve třech, amatérský sex či celebrity.
Jedno velké překvapení však obě výsledkové listiny, jak žebříček podle vyhledávání, tak podle jednotlivých kategorií, přinášejí. Ve srovnání s preferencemi jiných zemí naprosto schází lesbický sex, který jinak obvykle s přehledem vyhrává.
Server PornHub si navíc položil otázku, kdo za pornem vlastně chodí. Režimní elity, vrcholní političtí funkcionáři a ekonomické špičky? Nebo zahraniční návštěvníci ze svých hotelových pokojů? Na druhou možnost by podle analytiků poukazoval fakt, že zatímco pro všechny země je obvyklé, že nejvyhledávanější bývají vždy domácí pornoherečky, pro Severní Koreu to neplatí.
Server inverse.com však logicky namítá, že absence zájmu o korejské porno může mít i prozaičtější vysvětlení – žádné severokorejské porno totiž neexistuje.
Data serveru PornHub též prozrazují, že 53 procent návštěv přišlo prostřednictvím stolních počítačů a notebooků, 36 procent přes mobily a 11 procent přes tablety. V žebříčku prohlížečů se o první místo dělí s 32 procenty Chrome a Safari, následuje Internet Explorer se 13 procenty a Firefox s dvanácti.
Nejsou izolovaní
Internet v Severní Koreji existuje, jeho využívání však vyžaduje speciální autorizaci a vztahuje se na vládní či ekonomické účely. Drtivá většina z 25 milionů obyvatel země je chudá a bez přístupu k internetu. Avšak i čtyři miliony lidí, kteří mají podle odhadů mobilní telefony, se musejí podle listu The Washington Post spokojit s domácí, vládní a těžce cenzurovanou sítí Kwangmyong.
List přitom přináší výsledky výzkumu společnosti Recorded Future, který zkoumal chování severokorejských uživatelů na internetu. Zjištění výzkumníků jsou přitom více než překvapující. „Nejsou izolovaní,“ shrnuje Priscilla Moriuchi, která výzkum vedla.
A ať už byli oni uživatelé vojenské a ekonomické špičky, nebo političtí funkcionáři, ať se na internet vydávali ze svých kanceláří, nebo domovů, chovali se on-line podobně jako my. Ráno kontrolovali své účty na Gmailu, brouzdali po Facebooku. Nakupovali na serverech Alibaba a Amazon, často za bitcoiny. Sledovali Twitter, nahrávali dokumenty na Dropbox. A hráli hry, speciální zaujetí měli pro World of Tanks. Svůj pohyb na internetu se často snažili maskovat využíváním soukromých virtuálních sítí.
Autoři výzkumu mají přitom za to, že sledovali data výhradně severokorejských uživatelů. Uživatele ze zahraničních ambasád a jiných organizací a firem jim podle jejich slov do studie nespadli.
Výzkum tak podle listu potvrzuje slova někdejšího experta Bílého domu na Severní Koreu Victora D. Cha. Tvrdí, že Severokorejci jsou zapojeni do globálních informačních toků mnohem více, než si myslíme. Robert Manning z The Atlantic Council souhlasí: „Že hrají on-line hry a nakupují na Amazon, by nás nemělo překvapovat. Myslím, že to není tak příšerné místo, jak si lidé myslí.“
A zjištěními není do třetice překvapen ani Michael Madden, který provozuje North Korea Leadership Watch. Podle jeho slov čtou ti, kdo v zemi mají internetový přístup, The New York Times a další světové tiskoviny, jsou obeznámeni s kulturou i politickým diskurzem Spojených států.
„Severokorejci nejsou tak hermeticky zapečetěni, jak si myslíme,“ říká, i když dodává, že přístup k informacím má jen elita.
