Opravdu to nevypadá jako zdařilá investice evoluce, pohlavní rozmnožování s sebou nese bezpočet úskalí a komplikací. Znamená riziko vystavení se predátorům. Představte si, jak hlasitě na sebe dravce z širokého okolí upozorňuje například páv, který se chvástavě uchází o nevěstu. A produkuje i sváry a bitky mezi nápadníky samotnými, a ty končívají nejen v případě jelenů či lvích alfa samců špatně. Ne, zvířecí sexualita není bezproblémovým vynálezem přírody.
Světu dala ostatně příroda dokonce i alternativu. Nepohlavní rozmnožování zná například hvězdice mořská nebo hlísti, ale též varan komodský. Obejde se bez samce, je rychlejší, bezpečnější a méně náročné.
Proč tedy zůstává sex dominantní rozmnožovací formou? Proč, je-li tak nevýhodný? Jaký je skrytý důvod, pro který ho evoluce vzala na milost a nevymazala? Podobné otázky se zdají být více než na místě, a věda se jimi též dlouhá léta zabývá. Odborníci z University of Stirling se teď zřejmě výrazně přiblížili k odpovědi.
Pohlavní rozmnožování slouží imunitě
Jedna přednost pohlavního rozmnožování však přitom byla, pravda, již známá. Samčí účast na něm totiž napomáhá genetické pestrosti. Zvyšuje šance, že potomstvo bude mít geny, které se osvědčí v měnícím se prostředí, že bude ušetřeno těch špatných. Klony onu vlastnost nemají, matka může vyprodukovat potomka, který se kvůli nepatřičné genetické výbavě neosvědčí a neobstojí.
To však stále ještě existenci pohlavního rozmnožování „nelegitimizuje“. „Pohlavní rozmnožování by muselo být dvakrát tak účinné jako klonování, aby výhody převážily nad jeho náklady,“ vysvětluje Stuart Auld. „Pokud má dát přirozený výběr přednost sexu, musela by matka buď produkovat dvakrát tolik dětí, nebo by její potomci museli být dvakrát tak dobří.“
Jiná výhoda pohlavního rozmnožování by mohla spočívat v lepší odolnosti proti nemocím, a právě oním směrem se autoři studie rozhodli dívat. Jak však zjistit, zda hypotéza sedí? Jak porovnat náklady a zisky dvou docela odlišných způsobů rozmnožování jinak, než „míchat hruška a jablka“?
Záchranné lano vědcům hodil organismus zvaný perloočka. Jejich rozmnožovací proces totiž problém výzkumníků rušil, perloočky se rozmnožují pohlavně i nepohlavně. To však těm, které vědci hostili v laboratoři, vyneslo nakažení bakterií Pasteuria ramosa, parazitem, který je největší hrozbou perlooček. Pokusem přitom vědci odhalili, že ty perloočky, které byly přivedeny na svět pohlavním rozmnožováním, byly dvakrát tak odolnější než jejich družky z nepohlavního rozmnožování.
„Tím, že jsme porovnali klony a pohlavní dcery téže matky, jsme zjistili, že pohlavně vyprodukovaní potomci jsou méně náchylní k nemocem,“ popisuje Auld. Parazité a jejich hostitelé jsou v nepřetržité válce a pohlavní rozmnožování pomáhá hostitelským organismům budovat imunitní obranu. Klonování poskytuje organismu o moc skromnější a méně účinné služby, jde-li o genetické úpravy podle potřeb okolí.
Podle autorů studie je právě to důvodem, proč evoluce pohlavní rozmnožování zachovala, navzdory jeho velké nákladnosti a náročnosti.
