Práci vydané v magazínu The Journal of Sexual Research se přitom dá věřit. Její autorky Kristen Marková a Jullie Lasslo z University of Kentucky se tématu chopily se vší pečlivostí. Nastudovaly celkem čtyřiašedesát předchozích studií, které pokrývají více než dvacet let výzkumu.
A zjistily, že pokles sexuální touhy není nevyhnutelným doprovodem dlouhodobého monogamního vztahu. Doporučení jejich zkoumání obsahuje především následující položky.
1. Zachovejte si nezávislost
Partneři by se ve vztahu neměli rozpustit, rozplynout. Patří k sobě, ale nejsou tak docela jedno tělo a jedna mysl. „Cítit blízkost a napojení na svého partnera nebo partnerku je klíčové pro uspokojení ze vztahu. Jenže se s tím pojí riziko, že si budeme tak blízko, až ztratíme ze zřetele sami sebe a začneme se cítit pouze ´jen´ jako pár, “ vysvětluje závěry studie server Psychology Today.
Dodává, že důležitost nezávislosti zdokumentovala i řad jiných prací. Je to přitom vlastně poměrně jednoduché: „Vlastní prostor a odstup nám dává šanci nadechnout se a vidět našeho partnera z dálky – a moci ho tak ocenit.“ Kromě toho budeme mít možnost prožívat a přemýšlet sami za sobe.
Server Bustle.com poté dodává, že nezávislosti vzdala hold například studie z roku 2014. Pro její účastníky znamenala otevřené možnosti a prostor pro objevování. „Takže zatímco je skvělé být součástí páru, je též potřeba udržet si individualitu a vnímat sebe sama,“ dodává server. Přispívá to spokojenosti ve vztahu, a nepřímo tedy i planoucí sexuální touze.
2. O povinnosti se dělte férově
Nezávislost a individualita však rozhodně neznamená sobeckost a mocenskou nadvládu ve vztahu. Naopak, vyplácí se rovnostářský přístup. Server Psychology Today tak v souvislosti s výzkumem připomíná, že studie prokázaly, že páry, které se ho drží, vykazují vyšší míru sexuální touhy.
Doporučení tedy zní: dělte se férově o péči o děti i o domácí práce. A dbejte na zachování mocenské rovnováhy ve vztahu. Odměnu najdete nejen při běžném provozu domácnosti, ale též v ložnici.
Mimochodem, rovnostářství se nevyplácí jen uvnitř domu, ale i ve společnosti jako takové. Autorky zmiňují, že sexuální touha je svého druhu společenským konstruktem. Podepisuje se na ní obecně sdílený stereotyp, že ženy ji mají od přírody nižší, že je anomálií, má-li ženy větší sexuální touhu než muž a má-li ji muž ve vztahu nižší. „Tyto předpoklady založené na genderu, uvnitř genderu je větší množství variací než mezi muži a ženami,“ tvrdí a dovozují: „Je pravděpodobné, že v kulturách, ke je genderová rovnost silnější, je v dlouhodobém vztahu snazší sexuální touhu uchovat.“
3. Nestůjte na místě, zkoušejte nové věci
Psychologové tomu říkají sebe-expanze. Rozvíjet se, vyhledávat a využívat nových možností přitom můžete i v sexuálním životě. Způsobů, jak to uvést do praxe, je celá řada: erotické hračky, nové pozice, prádlo, ale též sex na netradičních místech nebo v neobvyklou dobu.
Cíl je jasný: nabídnout svým sexuálním zálibám nové obzory, dopřát jim, aby se rozvíjely s tím, jak se rozvíjí vztah. A nedat šanci monotónnosti. Studie Lasslo a Markové dokonce uvádí příklad výzkumu, podle něhož napomáhá sexuální touze v dlouhodobém vztahu i flirtování mimo vztah, nepřekročí-li hranici nevěry.
4. Sdílejte emoce a dbejte na komunikaci
Udržet plamen touhy plápolající pomůže podle výzkumu emociální blízkost. Její vliv na sexuální touhu sice společenské povědomí spojuje hlavně s ženami, ne tak s muži, studie však prokázaly, že emociální intimita podporuje sexuální touhu bez ohledu na gender, zdůrazňují autoři studie. Platí přitom přímá úměra, čím hlubší je mezi partnery emociální provázanost, tím vyšší sexuální touhu vykazují, pokles duševní blízkosti s sebou nese snížení mizení sexuální touhy.
Zásadní úlohu komunikace jako strážkyně a podporovatelky sexuální touhy potvrzuje podle kentucké studie bezpočet výzkumů. Výslovně zmiňují například práci z roku 2014, která dokládá, že otevřená debata o rozdílné hladině touhy může ženám otevřít cestu k jejímu oživení, jsou-li právě ony těmi, kdo mají ve vztahu menší potřebu sex .
5. Nezapomeňte, že jste i sexuální bytosti
Je to tak, sexuální sebeúcta a sebevědomí nejsou zbytečným luxusem. Výzkumy citované Lasslo a Markovou jasně dokumentují souvislost mezi vysokou mírou sexuální touhy v dlouhodobém vztahu a tím, že se jeho protagonisté vnímají jako sexuální bytosti a vnímají potřebu zdravé sexuality. „V udržování sexuální touhy v dlouhodobém vztahu jsou možná úspěšnější jednotlivci, kteří se nahlížejí jako sexuální bytosti,“ píší autorky.
Jejich výčet faktorů, které se se sílou či slabostí sexuální touhy pojí, je mnohem delší. Patří na něj obecné uspokojení ze vztahu i sexuální, očekávání sexuální i genderová, míra monotónnosti, ale i stupeň stresu a únavy.
Hasne plamen vůbec?
Kromě autorky vlastně zpochybňují sebejistě vynášený soud, že sexuální touha s délkou vztahu opravdu klesá. Zdůrazňují, že výzkumy nejsou zdaleka jednomyslné. Jeden poukázal na to, že to platí pouze u mladých žen mezi osmnáctým a pětadvacátým rokem. Jiný tvrdí, že zatímco u žen klesá sexuální touha, u mužů mizí touha po něžnostech, další studie však oponuje, že s délkou vztahu potřeba něžnosti naopak stoupá jak u mužů, tak u žen.
Autorky však souhlasí, že ženy mohou čelit, jde-li o sexuální touhu, specifickým rizikovým faktorům. „Jak vztah dospívá, berou na sebe ženy více odpovědnosti, proto jsou možná citlivější na změny,“ uvádějí. Vhodné by podle nich bylo prozkoumat, jaký vliv má délka vztahu na sexuální touhu v lesbických partnerstvích. Porovnání by mohlo dát odpověď na otázku, zda má onen proces kořeny v interakci mezi ženou a mužem, nebo zda v nastavení ženy jako takové. Na závěr autorky naznačují, že pokles sexuální touhy nemusí být způsobený samotnou délkou vztahu, ale spíše jeho vnějším kontextem.
