Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Václav IV. byl zřejmě homosexuál, řekl historik Čechura v Rozstřelu

  18:00aktualizováno  8. září 13:07
Václav IV. měl mladé milence, smiřická kněžna Kateřina si užívala se ztepilým kovářem. Uvolněné mravy však nebyly jen výsadou vrchnosti, sexualita nebyla ze středověké společnosti vytěsňována. Za tenhle mýtus může romantické 19. století, vysvětlil v Rozstřelu historik Jaroslav Čechura.

Navzdory vlivu upjaté katolické víry nebyl sex redukován na pouhý akt rozmnožování se a neměl podobu odbytí si nectného obcování ve tmě pod peřinou. „Já tomu říkám demografie sexu: kostelní stavby, radniční věže, sklepení, městské brány, přírodu, tam všude se odehrávaly sexuální interakce,“ uvedl historik.

A dodal, že stopy po tužbách nesly i leckteré stavby. „Například vojáci vyrývali necudné, hanbaté rytiny třebas do kamenného ostění staveb, opuka je měkká. Vzpomínám si na slavný olomoucký přemyslovský palác, ale podobných rytin je celá řada i v cizině,“ podotkl.

Fotogalerie

A rázně odmítl, že by byl sex vnímán jen jako prostředek k plození potomků. „Byl nepochybně aktem potěchy. Představte si následující situaci, to je můj oblíbený příklad: Hospoda, přijde do ní demobilizovaný voják, seznámí se v ní se ženou pochybné pověsti... a za půl hodiny skončí za nejbližší stodolou. To opravdu není setkání dvou lidí, kteří by se chtěli rozmnožovat,“ dodal Jaroslav Čechura s úsměvem.

I když z českých zemí máme o její existenci méně známek a dokladů, měla ve středověku status běžného řemesla prostituce. „Podíváme-li se do říše, mělo veřejné domy každé město, dámy platily daně a byl klid,“ líčí historik. Z českých zemí upozorňuje na dochované zprávy o tom, že když ze země ujížděl Zikmund Lucemburský, odešly s ním z Prahy i kněžky lásky. „Věděly, že jim tady pšenka nepokvete,“ objasňuje jejich ústup z českých zemí s odkazem na husitství.

To ostatně představuje výrazně odlišnou epochu v našich dějinách hned v několika aspektech každodenního, všedního života tehdejší společnosti.

Husitství připustilo hlas žen i rozvody

Podle Čechury s sebou přinesla husitská doba například rovnoprávnost žen s muži. „A to nejen deklarovanou, ale i skutečnou,“ zdůrazňuje, „to je vidět v celé řadě kronikářských zpráv o shromážděních – zněly na nich nejen hlasy mužů, ale i žen. To je pro husitství typické.“

Husitství, které přerušilo nadvládu katolické víry, transformovalo i jiná zákoutí všedního života. Zavedlo i liberalizaci rozvodů. Na starosti je měla konzistoř v Praze a v Kutné Hoře. „Rozvádělo se v celkem masovém měřítku, zachovaly se o tom dokumenty,“ podotýká, ovšem s tím, že to byli „ctihodní mužové“, kdo o rozvodech rozhodovali. Verdikty tak vězely v mužských rukou.

Kromě toho Čechura upozorňuje, že běžnou součástí života se rozvody staly až ve dvacátém století. Před husitstvím byly dostupné pouze nejvyšší společenské třídě. „První doložený rozvod bych si spojil s Přemyslem Otakarem II., který měl Markétu Babenberskou, dámu o pětadvacet let starší. Když si ji bral, bylo mu dvacet. Rozvést je samozřejmě musel papež. Rozváděl se vlastně i jeho děd Přemysl I. Stálo to strašné peníze, ale papež jim šel na ruku,“ doplnil historik.

Poživačný a bohémský Václav IV.

Jaroslav Čechura

Historik Jaroslav Čechura hostem diskusního pořadu Rozstřel.

Narodil se v roce 1952, specializuje se na novověké sociální dějiny, tedy historii onoho období s pohledu zdola společnosti, skrze každodennost, sexualitu, rebelii, kriminality, kulturu venkova. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů české mikrohistorie.

Právě poslední Přemyslovci, Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav II., byli „největšími proutníky“ středověké historie českých zemí. Svérázně z ní však vystupuje i postava Václava IV. „Měl tu smůlu, že byl synem velkého Karla IV. A že měl neobyčejně schopného bratra, Zikmunda Lucemburského,“ vysvětluje Jaroslav Čechura. Václav IV. se tak podle něj rozhodl nevěnovat politice, ale zábavě.

„Byl velmi vzdělaný, měl rád krásné rukopisy, miloval lov. V souvislosti s ním si vždy vzpomenu na příhodu, kdy za ním přijelo poselstvo z Milána. V Berouně na něj čekalo čtrnáct měsíců, než posly pustil na Točník, aby je přijal a pohovořil s nimi. Jak ho Italové po návratu domů mohli hodnotit? Negativissimo!“ směje se historik.

Václav IV. se do dějin zapsal i svou náklonností k mužům, podobně jako například syn Jiřího z Poděbrad Hynek nebo pravděpodobně i slavný vojevůdce Evžen Savojský. Jinak však mnoho dokladů o homosexualitě mezi šlechtou nemáme. „Ve středomořském prostředí je pramenů mnohem více,“ porovnává Jaroslav Čechura.

Silná Johana

Vrátíme-li se k otázce postavení žen, dočkaly se podle historika občanství po právní stránce až s rakouským občanským zákoníkem z roku 1811. Avšak za svébytné bytosti byly podle něj považovány již dříve. Jako příklad, sice anekdotický, ale překvapující, uvádí, že ve středověku mohly ženy navštěvovat samy hospody. „To mě velmi zaskočilo. Neprovdané ženy chodily normálně po práci do hospod. Samotné, bez doprovodu například bratra,“ popisuje.

Dobou temna podle něj nebylo ohledně postavení žen zejména baroko. „Jdete-li na dřeň, k pramenům, a sledujete-li každodenní život, zjistíte, že žena měla stejná práva jako muž. Klasický příklad: sedlák se selkou na gruntě, pět dětí, sedlák umřel. Selka měla možnost: vdá se, nebo bude hospodařit sama, až doroste nejstarší syn a ona mu hospodářství předá? A je řada případů, kdy dokázala hospodařit sama s dětmi, deset patnáct let. Nikdo, ani vrchnost ji v tom nebrzdila,“ líčí historik.

A příklady žen, které dějiny zaznamenaly stejně výrazným písmem jako muže? Například Johana z Rožmitálu, druhá žena Jiřího z Poděbrad. „Byla to velmi mocná žena, která dokonce i řídila události, protože Jiří byl ke konci života velmi nemocný. Po jeho smrti byl zmatek, na jedné straně Jagellonci, na druhé Matyáš Korvín – a teď se to hnalo do sebe. Johana si ale udržovala kontrolu. V onom mezidobí to byla klíčová postava české politiky, vůdcovský typ,“ vzdal šlechtičně hold Čechura.

Celý záznam Rozstřelu s Jaroslavem Čechurou:

Autor:

Nejčtenější

Kalendář Pirelli 2018 se představil: zbavuje Alenku v říši divů nevinnosti

Alenka zbavená nevinnosti: Duckie Thotová

Je průkopnický, excentrický, magický. Kalendář Pirelli pro rok 2018 nabídne příběh Alenky v říši divů, se surreálnou...

Nahota je pro mě přirozená, svoje tělo mám ráda, říká MOgirl Ilona

„Ráda si dělám radost,“ říká MOgirl Ilona.

Je upřímná a přiznává, že automaticky očekává, že od druhých se jí dostane téhož. „S každým člověkem se pro mě otevírá...



Přes rauš až na vrchol. Kuřáci marihuany mají více sexu, říká studie

Konzumace marihuany podle vědců souvisí s častějším sexem. Proč to tak je, však...

Lidé, kteří si dopřávají marihuanu, mají o dvacet procent více sexu než ti, kteří se droze zcela vyhýbají. Tvrdí to...

Wilhelm Tranow: génius, který louskal britské šifry a pak zmizel

Wilhelm Tranow (na snímku) byl génius, který zasáhl do druhé světové války ve...

Vydal za celé divize německých vojáků. Drtil totiž jednu spojeneckou šifru za druhou. Pro kryptoanalytika Wilhelma...

Zdravá síla. Cvičení s činkami i vlastní vahou sníží riziko rakoviny

Síla je dobrá ve všech směrech. Snižuje riziko předčasného úmrtí i rakoviny,...

Kliky, dřepy, mrtvé tahy jsou cestou k delšímu a zdravějšími životu. Takové je poselství aktuální rozsáhlé studie....

Další z rubriky

Fanouškovské vyčerpání. Sledování zápasu dá zabrat, říká studie

Je to vypětí. Teď dostalo fanouškovské nasazení i vědecký certifikát,...

Srdce profesionálních sportovců dostává pořádně zabrat. Samozřejmě. Jenže srdce fanoušků v arénách a u obrazovek taky....

S ženou Anděla smrti na rande: jak Mosad pokazil hon na Mengeleho

Anděl smrti Josef Mengele v roce 1956.  Kvůli dokladům ho tehdy vyfotografovala...

Ani proslulému Mosadu se nikdy nepodařilo chytit masového vraha v bílém Josefa Mengeleho. Jednou nevybral správného...

Japonské delikatesy: živé rybky v ústech nebo tančící chobotnice

Živá chobotnice na talíři

Rybu fugu, která vás při nesprávné přípravě může zabít, zná leckdo. Ale co tančící chobotnice na talíři, chytání živých...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.