„Muži chtějí dámu na veřejnosti, ale nestoudnou hříšnici v posteli,“ traduje se. Reálné vztahy, očekávání a obavy jsou však složitější, ukázal výzkum publikovaný v magazínu European Journal of Social Psychology. Jeho autoři se při výzkumu obrátili na páry, které se právě seznamovaly, a čtyřiašedesát těch, jimž svazek vydržel, poté sledovali po dobu přinejmenším osm měsíců, jednak formou dotazníků, jednak též videozáznamů při jejich návštěvách u vědců.
Autoři studie akceptovali, že na počátku vztahu je vyšší míra úzkosti a pocitu nejistoty. Zajímalo je však, jak se mění postupem doby podle projevů a typu osobnosti protějšku. Zjistili, že jak pro muže, tak pro ženy má velký význam míra, jakou dává protějšek najevo emocionální intimitu a sexuální touhu. U obou pohlaví však podle jejich zjištění mechanismus funguje zcela opačně.
Ženská sexualita pořád nahání strach
Úzkost na straně ženských činitelů párů klesá podle výzkumu s tím, jak muž vykazuje silnější sexuální touhu. Čím víc dává partner najevo, že chce partnerský sex, tím většího klidu si užívá žena. A autoři mají i vysvětlení, genderový stereotyp totiž muže vykresluje jako přirozeně sexuální bytosti, takže ženy si od sexu odvozují i mužovo přitakání vztahu a jeho budoucnosti. Kdyby o sex s partnerkou nestál, rozuměla by tomu jako jeho nezájmu o vztah.
U pánů tomu však bylo docela jinak. Jejich počáteční úzkost snižovalo, dávala-li žena najevo duševní intimitu. Jenže pokud si dovolila dávat průchod své sexuální touze, považovali to za zneklidňující poživačnost a jejich úzkost rostla. V tomto bodu přitom nabízejí autoři studie vysvětlení víc, všechna však tak či onak souvisejí s charakteristikami, které ženě přisuzuje genderový stereotyp.
Podle prvního vysvětlení sebevědomá žena se sexuální touhou, kterou se nebojí skrývat, vnukává muži podezření, že jako taková musí mít sklony k podvádění. Vidí ji proto jako hrozbu, nebezpečí stálému svazku. Druhé možné vysvětlení poukazuje na to, že ženská sexuální touha může být spojována s dominantní osobností, asertivitou či dalšími rysy, které podle tradičního stereotypu nejsou považovány za ženské. I to vede muže k pochybnostem o udržitelnosti vztahu.
Výzkum tak prokázal, jak rozporuplně se společenské vědomí vypořádává a formuje ženskou i mužskou sexualitu. „Existuje sociální tlak na ženy, aby byly svádivé a jistým způsobem sexuální,“ říká psycholožka Moran Mizrahi, která se na výzkumu podílela, „jenže když to na druhé straně ženy dělají příliš moc či příliš brzy... může to zastrašovat. Pohybovat se uvnitř oněch hranic je pro ženy velmi obtížným úkolem.“
