První věc, kterou je třeba akceptovat, poznamenává v recenzi jeho práce server Alternet.org, je fakt, že sexualita není ničím neměnným. A právě osmnácté století představuje most mezi tím, jak vypadají naše současné postoje k sexu, a tím, jaké převažovaly po většinu západní historie.
Do ložnice mi církev ani úřady nesmí
Jak velká propast ony dvě fáze dějin dělí, naznačuje příběh z černé kroniky z roku 1612, kterou kniha začíná. Popisuje, jak byl mladý pár obviněn soudem z nemanželského pohlavního styku a zplození bastarda, nemanželského dítěte. Obžalovaní byli odsouzeni, svlečeni do pasu a za neustálého bičování a posměšků ze strany přihlížejících hnáni ulicemi Londýna "od westminsterské strážnice až po bránu Temple Bar". Tím ale trest nekončil, oba mladí lidé byli odděleni od svých rodin, přátel i živobytí a vykázáni z města. Přišli o důstojnost i své dosavadní životy.
Podívejte se na galerii viktoriánských kurtizán |
Podobné tresty veřejnost považovala za správné a spravedlivé a neunikly jim ani horní společenské třídy. Za cizoložství a jiné sexuální zločiny se dočkali trestu i příslušníci panstva a aristokracie, poznamenává historik a pro sílu kontrastu dodává, že méně než stovku let poté bude město Londýn plné tisků popisujících život slavných kurtizán (aby tahle profese zažila vrchol v 19. století). Společnost se vymaní ze sevření sexuální disciplíny a začne na sex pohlížet jako na přirozené potěšení, které se ze společnosti vyhnat bičováním nedá (a dopřávat si ho mohou plnými doušky alespoň heterosexuální muži z horních tříd).
O rozsahu změny, kterou vztah k sexualitě mezi sedmnáctým a osmnáctým stoletím podstoupil, svědčí statistiky, které Dabhoiwala vykutal z úředních záznamů. Dějepisec našel spoustu dokladů o trestech za cizoložství, plození bastardů a další sexuální delikty, přičemž represe dosáhla vrcholu roku 1650, kdy puritánský parlament přijal zákon, který zaváděl cizoložství jako hrdelní zločin.
A středověký model sexuální disciplinace byl velmi účinný, v témže roce se nevdaným ženám narodilo pouhé jedno procento ze všech dětí. Za 150 let poté to bylo už 24 procent a plných 40 procent žen vstupovalo do manželského svazku jako těhotné. Kontrast nemůže být větší, co se ale přesně mezi lety 1650 a 1800 stalo?
Nic menšího než "ideologický převrat" v pojetí sexuální svobody, odpovídá historik. Jeho kořeny položila už reformace, která efektivně a permanentně podkopala autoritu církevních představitelů. Pokud se katolická církev pletla v tolika ohledech, nemůže chybovat jakákoli církev, zakazuje-li to či ono? Možná je to v souvislosti s asketismem reformátorů překvapující, ale sílilo přesvědčení, že ani církev, ani světské úřady nemají právo zasahovat do soukromí a svědomí.
Nejsou tak žhavé, ale to jim nepomůže
Pozor, revoluční erupce samozřejmě nepřinesla celé společnosti jen kladné body. Zejména k postavení žen se historie zachovala macešsky. A především zlomyslně. Ve středověku byly ženy považovány za pohlaví, které víc inklinuje k prostopášnosti. I když není žena vystavena většímu chtíči jako muž, je morálně slabší a snadněji mu podléhá.
Osmnácté století to otočilo. S tím, jak muži uvolnilo cestu k sexu, mu též dalo ospravedlnění, aby si ho vynucoval podle libosti. Ženy dostaly obraz sexuálně pasivních bytostí, jejichž vztah s mnohem náruživějším "silnějším pohlavím" prostě nemůže být rovnocenný. Dodejte si k tomu, že "džentlmeni" z vyšší třídy i intelektuálních kruhů považovali ženy za své osobní vlastnictví, a máte příběh ve vší jeho tragice. O následcích vypovídají svědectví žen, která se s boomem tištěných médií začala objevovat v novinách, letácích i brožurkách.
Svědčí o odvrácené straně sexuální revoluce, vlastně o sexuální nesvobodě, o záplavě venerických onemocnění, rozmachu prostituce, nechtěných těhotenstvích, o útlaku, hanbě a potupě. Historik přitom zdůrazňuje třídní hledisko: byli to totiž pánové z bohatých kruhů, kdo považoval hospodyně a služky za svou oprávněnou kořist, ať s jejich návrhy žena souhlasí, či ne. O tom, jaký boom mužský šovinismus podstoupil, svědčí fakt, že se motivem mnoha prvních anglických románů stal právě zápas ženské ctnosti s chtíčem mužského chlípníka. Například Pamela Samuela Richardsona popisuje hrdinský odpor služky proti násilí ze strany jejího zaměstnavatele.
Bohatství ale fungovalo ve všech směrech, ty z prodejných dam, které pronikly do vyšší společnosti, se staly díky tištěným médiím celebritami. Tisk informoval o jejich róbách, historkách i bonmotech. Když jedna z nejslavnějších kurtizán Kitty Fisherová spadla v jednom z londýnských parků při projížďce na koni a byla zachráněna kolemjdoucím kavalírem, incident znovu ožil na mnoha rytinách a v řadě veršů.
Někdy v oné době se též objevuje pornografická literatura. Byla právě dílem prostitutek, které v ní vydávaly svědectví o svém životě, kariéře a láskách. (O tom, jak blogují dnešní prostitutky, si přečtěte tady)
Změna, kterou Dabhoiwalova kniha popisuje, byla obrovská. Právě tehdy, v osmnáctém století, se zrodil západní koncept, podle něhož je sexualita něčím výlučně osobním, záležitostí osobní identity a soukromí.