Za poslední tři měsíce jsem najezdil na silničním kole asi dva tisíce kilometrů, k tomu dalších pár stovek kilometrů na biku a na mých oblíbených bruslích. Jeden týden jsem dal na kole skoro 500 km. Pokaždé si střihnu aspoň jeden těžký několikakilometrový kopec. Shodil jsem skoro na 80 kg a cítím znatelné zlepšení výkonnosti. Ke zdolání 204 kilometrů v těžkých alpských kopcích to ale pořád nemusí stačit, varují znalci.
Mají k tomu pádné důvody. Tak náročnou dvoustovku na kole, s celkovým vystoupáním kolem 4 tisíc metrů, jakou jsme si vybrali, lze totiž k máločemu přirovnat.
10 hodin v sedle
Zde je malé srovnání. Bikové maratony zvládám mezi 2,5 až 3,5 hodinami. Stokilometrové tréninky na silničce za 3,5 hodiny. Jizerskou padesátku jsem jel letos pod 4 hodiny. Sedmdesátikilometrový lyžařský maraton Marcialonga těsně přes 5 hodin. Když jsem ho dojel, nemohl jsem skoro chodit. David je na tom podobně.
Dvě stě kilometrů na kole v Alpách ale pojedeme přibližně dvakrát tak dlouho jako Marcialongu. Diskutující pod našimi články se sázejí, že to nemáme šanci dát ani kolem 10 hodin. I kdyby se to náhodou podařilo, 10 hodin je už pořádná porce práce. Tolik trvá cesta autem z Prahy do Chorvatska nebo do Francie nebo letadlem přes oceán někam do doprostřed USA.
Na Alpy u nás nenatrénujete, říká Robert Bakalář
Robert Bakalář, cyklistický expert, komentátor Tour de France a dalších slavných silničních závodů na českém Eurosportu, říká, že alpské etapy jsou co do charakteru kopců úplně jiné než terén u nás. "Alpy prakticky nikde u nás nejdou natrénovat," zdůrazňuje.
"Trochu se tomu blíží možná snad jen Dlouhé stráně v Jeseníkách nebo Zlaté návrší v Krkonoších. Alpské krpály jsou však nejen prudší, ale i delší. Osm, deset, dvacet, někdy až třicet kilometrů. Je to náročnější na všechno, na svaly, úpony, kardiovaskulární systém," zdůrazňuje Robert Bakalář.
Právě proto se mnoho profesionálních cyklistů aspoň na část roku stěhuje do Alp. Denně tam trénují, aby dali injekci červeným krvinkám a zároveň dostali tu správnou sílu do nohou. My ale vjedeme do něčeho, co prakticky neznáme.
204 km a 4 horské prémie
Námi vybraná devátá etapa Tour de France z horského střediska Morzine do městečka Saint Jean de Maurienne patří k těm nejtěžším. Je nejen hodně dlouhá, zmíněných 204 km, ale velmi náročná i svým profilem. Spočítal jsem, že přibližně po rovině se jede jen asi 30 kilometrů. Všechno ostatní je buď do kopce, nebo z kopce.
První rozehřívací stoupání na Cote de Chatillion, které začíná na 18,5 km, se prakticky nepočítá. Měří jen přes 2 km a má sklon 3,9 procenta, což stačí "jen" na čtvrtou kategorii. Druhé stoupání (první kategorie) na Col de Colombier, které začíná na 46. kilometru, má už 16,5 km a 6,7 procenta. Třetí stoupání (druhé kategorie) začíná na 71 km, vede na Col des Aravis, je dlouhé 7,6 km a má sklon 5,9 procenta. Čtvrtá horská prémie (první kategorie) začíná na 97. kilometru, měří 14,4 km a sklon má 5,1 procenta.
A to nejlepší přijde nakonec. 172,5 kilometru po začátku etapy začíná 25,5 km dlouhé stoupání té nejvyšší kategorie H se sklonem 6,2 procenta.
Velmi důležité bude zvolit správné tempo, jet na pohodu a hlídat si tepovou frekvenci. Závod je dlouhý, nesmí dojít k zahlcení. Energie se na kole ztrácí velmi rychle, zejména v kopcích, a pak se strašně těžce získává zpět.
František Raboň: nepodceňujte občerstvování
František Raboň, náš profesionální cyklista, který teď při etapovém závodě v Holandsku stále bojuje o účast na Tour de France, nám hobbíkům doporučuje pohybovat se i v kopcích raději kolem aerobního prahu než se blížit nebo jít přes anaerobní práh.
"I tak se připravte na to, že budete muset uprostřed stoupání sesednout a odpočinout si," dodává Robert Bakalář. "Já sám jsem jel nedávno stoupání na Passo Pordoi v italských Dolomitech natřikrát."
Mimořádnou pozornost musíme podle Raboně i Bakaláře věnovat občerstvování. Zdaleka nestačí jen pít a hodit do sebe dva energetické gely, jako například na běžném padesátikilometrovém maratonu horských kol. Měli bychom kombinovat čistou vodu s iontovým nápojem a pít velmi často, klidně každých 10 až 15 minut. Robert Bakalář říká, že profesionální cyklisté spotřebují při dlouhých alpských etapách i 10 až 12 lahví pití.
František Raboň doporučil, abychom se snažili jíst každých 20 až 30 minut. Na začátku třeba malé houstičky se šunkou nebo s džemem, pak energetické tyčinky a v druhé polovině hlavně energetické gely. "Neboj se vzít si na celou etapu 4 tyčinky a klidně šest sedm gelů. Dobré je najíst se vždy pod kopcem, pokud je dlouhý, tak i během něj, a hlavně si udělat trochu pohodu na vrcholu stoupání. Vzít si něco teplého na sebe a znovu se trochu najíst," zdůrazňuje vedle Romana Kreuzigera náš druhý nejúspěšnější profesionální silniční cyklista.
soutěžte o tři dresy stáje HTC-ColumbiaMezi favority letošní Tour de France bude určitě patřit i Mark Cavendish. Chcete-li dres jeho stáje HTC-Columbia, pošlete na mail redakce@xman.cz odpověď na soutěžní otázku: "Kolik kilometrů měří nejdelší etapa Tour de France"? Ze správných odpovědí vylosujeme tři výherce. Dres stáje HTC-Columbia a dokonce i zájezd do Paříže, kde se pojede poslední etapa Tour de France, můžete vyhrát i v tipovací soutěži na stránkách columbia.htcfans.cz. |
