Náročná role VIP
Dostat pozvání na Grand Prix (včetně té, která se jezdí od padesátých let v Brně) není jednoduché, organizátoři (či stáje) hosty důkladně "lustrují". Pokud se to však povede, jde o zážitek, na který se ještě dlouho vzpomíná.
A to i díky tomu, že se dostanete do VIP zóny, kam jinak stojí vstupenka 600 euro, a máte právo zaujmout místo na ploché střeše nad cílovou rovinkou, kde lze z nejlepších pozic sledovat závodníky či - pokud zrovna nejedou - hemžení v depu pod sebou, kde mechanici leští motorky, až se blyští, případně něco utahují, povolují, seřizují.
Přitom si jen tak sedíte v plyši a jedinou vaší povinností je ochutnávat vybrané kulinářské speciality a k nim popíjet to nejdražší šampaňské, koňáček či podobné nápoje.
Některé pozvané ovšem tato náročná role zmáhá: zeptáte-li se jich, jak se jim líbil kvalifikační trénink, odpovědí může být i zamumlání, že ty dostihy mají něco do sebe.
I když prohlídka stájových boxů, kde se připravují motocykly pro závod, není součástí "exkurze", týmy u novinářů zvědavost zohledňují s pochopením a za velmi přísných podmínek, shrnutých nejlépe do věty "Na nic nesahat, jenom koukat", jim návštěvu umožní.
Dovnitř a ven
Co laika zaujme na první pohled?
Nečekaná čistota.
Žádné skvrny od oleje, špinavé hadry na podlaze. Vybavení připomíná spíš sterilní laboratoř než dílnu. Ostatně, všude jsou monitory, počítače a různé daleko záhadnější přístroje.
U nich sedí mechanici či inženýři, kteří neustále testují, prověřují a kontrolují činnost i jízdní vlastnosti motorek. Spokojeni jsou jen tehdy, pokud ta jejich vítězně projede cílem, ale i když ani tehdy ne stoprocentně: stále je co zlepšovat.
Týmy mají i "dvorní meteorology", jejichž úkolem ovšem není předpovídat počasí den dopředu, ale to, jak bude za hodinu či dvě, až se pojede trénink či závod. Mají k dispozici nejnovější údaje ze satelitů, i na jejich úsudku totiž záleží úspěch.
Stačí malá přeháňka, aby ti, kdo nemají na tuto eventualitu připravené pneumatiky, ostrouhali kolečka. I proto jsou s péčí ukládány do speciálně vyhřívaných potahů, odkud je vybalují těsně před závody či tréninky lidé z pomocného personálu.
Kolem "gum", výkonu a spolehlivosti motoru se totiž točí téměř všechno. I sebelepší závodník je absolutně bez šance, pokud nemá dobře připravený a výkonný stroj.
Tělo na tělo
Další jedinci s neobvyklou profesí, pro níž lze těžko najít vhodné pojmenování, jsou "roztlačovači": jejich úkolem je vystrkat motorku - i s jezdcem - z boxů.
Naštěstí dnes už startují se spuštěnými motory, jinak by je, chudáci, museli tlačit až na onu pověstnou čáru.
Přesto musí mít dobrou fyzičku, závodní speciály nejsou žádná pírka, váží okolo dvou metráků. Jejich cena se pohybuje v řádech milionů dolarů, jsou odshora dolů prošpikovány elektronikou, doby, kdy se řadilo "ručně nohou", jsou dávno ty tam.
Koupit si je navíc nemůže jen tak každý, ony vlastně nejsou na prodej vůbec... Stáje je mají pronajaté a způsob, jakým za ně získává výrobní firma protihodnotu, by se dal vyjádřit v parametrech běžného účetnictví jen obtížně.
A člověk nemusí být bankovní ředitel ani makléř, aby si dokázal představit, že zajisté existují i bezpečnější způsoby investování.
Patrně jediná jistota, kterou majitel stáje má, je ta, že soupeř udělá cokoliv, aby jeho jezdce předjel - a to i za pomocí prostředků pohříchu drsných: jezdí se nekompromisně tělo na tělo a kdo skončí v písku bezpečnostní zóny, můžete si za to vždy sám.
Bez ochrany ne!
Pravé koření dodávají závodům nervy drásající souboje, hlavně v ostrých zatáčkách, kdy se motorky téměř dotýkají asfaltu.
Diváci u nich napětím ani nedýchají, jezdci si je naopak vychutnávají. Někdy ovšem náklon poněkud přeženou, zemská přitažlivost zvítězí a šance na vítězství skončí pádem.
Záběry strojů letících vzduchem, zatímco jejich bývalí "páni" metají kotrmelce nebo se - v lepším případě - kloužou zadní částí těla po vozovce, jsou vděčným tématem večerních zpráv.
Naštěstí jsou jezdci proti vážným úrazům v rámci možností chráněni, kombinézy jsou z klokaní kůže, která je měkká, příjemná, ale zároveň nepoddajná, pod ní navíc nosí chránič páteře, helmy konstruované na míru vydrží i velmi prudký náraz.
Nicméně, smrtelné nehody se vyloučit nedají a nevyhýbají se ani těm nejzkušenějším. V roce 2005 zahynul při tréninku exmistr Evropy Bruno Bonhuil, dva roky před ním dokonce mistr světa ve dvěstěpadesátkách Daižiro Kató.
Nebe nezná vyvolených
Ani případná tragédie ale neodradí další mladé nadšence, kteří propadli kouzlu rychlosti na dvou kolech a jsou pro ni připraveni obětovat vše. Ovšem zde víc než kde jinde platí známé rčení - hodně povolaných, málo vyvolených.
U nás se stal největší legendou František Šťastný, pak přišlo dlouhé období "temna", na vítěze jsme čekali až do loňska, kdy dvaadvacetiletý Lukáš Pešek vyhrál Velkou cenu Číny v Šanghaji v kategorii 125 ccm.
V letošní sezóně, kdy povýšil do kubatury dvěstěpadesátek, se u něj jako u nováčka tak výrazné výsledky asi očekávat nedají, nicméně se můžeme těšit na lepší zítřky. Tím spíš, že máme další želízko v ohni: teprve osmnáctiletý Karel Abrahám o sobě rovněž dává vědět.
Sport pro ženy?
Motorky jsou sice hlavně pánskou záležitostí, nicméně ženy závody sledují čím dál častěji: padock bývá okupován celými davy fanynek!
A nejen jimi. Do areálu se na práci hlásí mraky hezkých dívek: i toalety tu vytírají krásky, které by mohly plynule přejít na mola soutěží krásy.
Ty, co byly angažovány jako hostesky a korzují v týmových barvách či drží deštníky (případně slunečníky) nad hlavami jezdců, vypadají sice šťastněji, ale ani ony nemají na růžích ustláno.
Ono také chodit tři dny v přiléhavých neprodyšných šatičkách z polyetylenu, mít na tváři neustále "namalovaný" přátelský úsměv a nechat se s kdekým fotografovat není také nic moc.
Co ženy do tradičně mužského prostředí láká?
Možná je přitahují jezdci, kteří se drobnou postavou podobají dostihovým žokejům, či obrovské riziko, které musí prakticky dennodenně podstupovat. Nepřipomínají jim nakonec bájné rytíře z pohádky, kteří místo jednoho živého koně jich v motoru krotí tisíce?
Sexuologové navíc tvrdí, že motorka je jediný stroj, který má erotickou přitažlivost! Žena pevně objímá muže, je přimknutá celým tělem k jeho silným zádům a prožívá pocity blízké slasti.
Překročí-li ručička tachometru stovku, může to být lepší než sebedelší milostná předehra!