Trénink na skialpový závod Bokami 2017

Trénink na skialpový závod Bokami 2017 | foto: Martina Píšková

Skialpový trénink na Bokami: Ve tmě jedu přes ploty, ve dne s vozíčkem

  • 1
Bokami je třídenní závod skialpinistů v Západních Tatrách. Letos se startuje 24. března. Závodníci denně nastoupají kolem 2 500 metrů a mají na to jen omezený čas. Limity jsou tvrdé, nezbývá než trénovat. Jsem otcem dvou dětí a žiji u Prahy, takže mi chybí čas i kopce, kde by se daly Tatry nasimulovat.

Jízdu po přemrzlém sněhu najednou zastaví prudké škubnutí. Jako by mi někdo neviditelný podtrhl nohy. Je po páté ráno. V měsíčním svitu zahlédnu drát. Přehlédl jsem nízký plůtek ohrazující pastvinu, kterých je na sjezdu k Tanvaldu víc než dost. Za světla bych ho asi viděl, jenže jako otec dvou malých dětí mohu trénovat hlavně, když ještě spí.

Mám za sebou prestižní skialpový závod Patrouille des Glaciers ve Švýcarsku. Loni jsem ho absolvoval s biatlonistou Ondřejem Moravcem a horským vůdcem Branislavem Adamcem (Gabem) (více čtete zde). Bokami je závod dvojic. Gabo, s nímž ho pojedu, mě varoval, že na Slovensku budou náročnější tratě a tvrdší limity. Slíbil jsem, že natrénuji, a tak se snažím.

Prolog

První společný trénink jsme si domluvili mezi Vánocemi a Silvestrem v Peci pod Sněžkou. Sněhu je málo a to, co je na hřebenech, je spíše led. Nezbývá než vyrazit při okraji sjezdovek. Nejprve z Jánských lázní na Černou horu, pak do Pece, na Liščí horu, zpět do Pece a na Výrovku. Přes dva tisíce metrů nastoupáme, ale tempo se blíží spíše turistickému výšlapu.

„Nemáte pásy navíc?“ volají na nás cestou několikrát běžkaři. Při podmínkách, které venku panují, mají problémy stoupat, často i na sjezdech. Tady se projevuje výhoda skialpových lyží. I když mám na nohou závodní „žiletky“, pořád jsou stabilní ve sjezdech a výborné do prudkého kopce.

Dlouho mi trvá nasazování a sundavání stoupacích pásů. Normálně se to dělá v klidu a pečlivě, ale na závodech je to jiné. Při sundavání se jen nazdvihne lyže a zatáhne. Když to není na jeden zátah, pás přišlápnu do sněhu a lepidlo pak příště nemusí držet. „Na Bokami budeme s pásy pracovat častěji. Nauč se to, jinak přijdeme zbytečně o hodně času,“ varuje Gabo.

Těm, co jsem projel v noci přes dvůr, se omlouvám

Ač byla letošní zima na sníh celkem bohatá, na lyže to v okolí Prahy nebylo. Zbývá jen běh cestou z práce a do práce. Na skialpy vyrazím jen párkrát o víkendu na Vysočině a pak v únoru na rodinné dovolené v Podkrkonoší. Aby to nebylo na úkor ženy a dětí, vstávám v pět ráno.

Skialpové žiletky

Lyže pro skialpinismus jsou obvykle široké, aby dobře jely v hlubokém sněhu. Závodní lyže jsou v tomto výjimkou. Jezdím na Dynafit PDG - úzké a lehké lyži (v nejužším bodě 65 milimetrů), navíc s minimalistickým vázáním. Na kuchyňské váze jsem naměřil hmotnost jedné lyže s vázáním 994 gramů. Pro zajímavost, jedna lyže mého dvouletého syna váží 1 149 gramů. Přeskáče má syn o malinko lehčí, váží 669 gramů oproti 896 gramů u boty Dynafit PDG.

Dvakrát vyrážím za svitu měsíce do pekárny v Tanvaldu. Cestu volím spíše stylem pokus omyl. Sjíždím přes paseky, skrz les i mlází. Několikrát přeskakuji potůčky. Často jedu přes už zmíněné pastviny, kolem chat, chalup. Projel jsem tak i přes něčí zasněžený dvůr. Uvědomil jsem si to, až když na mě začal štěkat pes. Snad nikoho nevzbudil!

Častěji než cestu na Tanvald volím opačný směr na Paseky nad Jizerou, kde si jako bonus sjedu a vyšlápnu sjezdovku. Pro cestu na Paseky využívám částečně běžkařské tratě, což sice na skialpech není taková zábava, ale pokud je měsíc za mraky, je to mnohem bezpečnější než přes plůtky.

Po návratu k rodině mě čeká vozíček. Zapřažen táhnu obě děti ke sjezdovce. Pokud se chytne žena, utáhnu i ji, ale naštěstí to dělala jen výjimečně. I tak má naložený vozík přes čtyřicet kilo.

Přes váhu vozíku jsem nadšený. Skialpy mi s ním dávají svobodu. Běžky jsou dobré hlavně na upravené trasy. Lyže s pásy dobře drží i mimo ně. Umožňují stoupat velmi prudké svahy a velmi jistě je také sjíždět. Zatímco žena jezdí se synem na vleku, já šlapu kolem sjezdovky a pak si ji sjíždím dolů.

Pokud jezdím v krajině, je limitem mimo dostatku sněhu hlavně šířka vozíku. Pokud se vejde, projedu taky. Ač jsou skialpové lyže v prvé řadě určené na prudší stoupání a sjezdy na horách, s dětským vozíkem dávají smysl i v kopcovitém terénu Česka a Moravy. Pro otce a matky mladých dětí je to často lepší volba než běžky.

Limitem už jen zůstává, za jak dlouho se děti probudí a za jak dlouho začnou protestovat, že už je to v vozíku nebaví. Naštěstí ty moje jsou ke mně milosrdné. Snad se to v březnu na Bokami projeví.