Farinelli (1705–1782): nejslavnější operní pěvec v historii
V Itálii zažívala na počátku 18. století kastrace nebývalý rozkvět. Ženy totiž nesměly hrát v divadle a bezvousí, zženštilí kastráti s vysokým hlasem byli pro ženské role ideální. Právě tuhle kariéru vyměřil svému šestiletému synkovi Carlovi i Salvatore Broschi.
Doufal, že Carlo bude díky svému hlasu a operaci bohatý a slavný, sázka na jistotu to ale nebyla. Kastrace byly módní a velká většina těch, kdo ji absolvovali, se neuchytila.
Carlo však ano. Jeho hlas byl opravdu výjimečný. Brzy ho začala sponzorovat rodina Farini, od níž získal své umělecké jméno Farinelli. Pro svůj dívčí vzhled ho nazývali nejkrásnějším pěvcem světa. Za svého života se stal legendou.
Dokázal vyzpívat celé tři a půl oktávy. Pro porovnání: Elvis Presley zvládl o celou oktávu méně. Jeden tón udrží přes minutu a na jeden nádech jich dá až 150.
Jeho hlas byl tak nádherný, že ho povolala španělská královna Alžběta Farneseová, aby pomohl královi Filipovi V. z depresí. Z několika měsíců se vyklubalo deset let, kdy zpíval králi každý den stejné písně. Byl za to jmenován prvním ministrem a dalších patnáct let si užíval královských výsad.
V roce 1746 ho povýšili na ředitele divadelní společnosti v Madridu a pasovali do rytířského stavu. Poslední léta života strávil v Bologni se svým přítelem, což vyvolalo spoustu spekulací o tom, zda nebyl bisexuální. Faktem je, že po něm toužily tisíce žen a dívek, on však nikdy jejich city neopětoval.
Jeho nadání zůstalo dosud nepřekonáno. Když točil režisér Gerard Corbiau film o jeho životě, nenašel se nikdo, kdo zvládl uzpívat rozsah jako Farinelli. Museli za něj proto zpívat kontratenor a sopranistka a výsledek stejně musel projít počítačovou úpravou.
Cchaj Lun (121 př. n. l. –50 př.n.l): vynalezl papír
Za vlády dynastie Chan byli kastráti běžným jevem v císařských palácích. Už dávno nehlídali jen harémy, sloužili ve vysokých funkcích a někteří měli obrovský vliv. Kastrace je měla zbavit osobnosti, ambicí a ega, aby jejich přítomnost nenarušovala soukromí císařské rodiny.
V Číně dokonce mohli mít manželky, a pokud jim byl odstraněn jen šourek a měli sexuální chuť, mohli navštěvovat nevěstince. Horší to měli muži, kterým byl odstraněn i penis. Ti si museli zakončení močové trubice uzavírat malým kolíčkem, který se většinou vyráběl za slonovinové kosti.
Cchaj Lun byl vysoce postaveným úředníkem, který se nevyhýbal účasti na palácových intrikách, jeho největším snem však bylo vyrobit papír, který by se netrhal, nerozpadal a vydržel by déle než ten, který se v Číně používal dosud. Nakonec v roce 105 před naším letopočtem smíchal kůru, tkaniny, konopí a konečně uspěl. Jeho vynález umožnil, aby se v Číně díky literatuře vyvíjela civilizace mnohem rychleji než jinde na světě.
Přestože byl Cchaj Lun eunuch, své mužství nikdy neopustil. Nosil ho v malém váčku na krku a nechal se s ním i pohřbít, aby si ho užil alespoň v příštím životě.
Thomas P. Boston Corbett (1832–1894): zabil Lincolnova vraha
Slavným se stal v podstatě náhodou a na rozdíl od dvou předchozích slavných kastrátů svět ničím neobohatil. V jádru byl náboženským fanatikem a do jisté míry šílencem.
Pracoval totiž jako kloboučník a jako všichni jeho kolegové trpěl otravou rtutí. Projevovala se celkovým třesem, psychickou labilitou, sníženou inteligencí, nespavostí a halucinacemi, "šílený jako kloboučník", říkalo se tehdy dokonce.
Zlom v jeho životě nastal, když mu při porodu zemřela žena. Stal se evangelickým křesťanem, nechal si narůst dlouhé vlasy, jako měl Ježíš. Přesto se neustále obával pokušení ďábla v podobě prostitutek. Jednoho večera se proto chopil nůžek ostrých jako břitva a sám si ustřihl varlata. Téměř okamžitě z nesnesitelné bolesti omdlel. Naživu zůstal jen zázrakem.
Po vypuknutí americké občanské války vstoupil do armády a po atentátu na Abrahama Lincolna byl vybrán mezi šestadvacet kavaleristů, kteří měli dopadnout Johna Wilkese Bootha.
Tam mu osud připravil hvězdnou chvilku. Netrvalo dlouho a atentátníka vojáci obklíčili ve stodole, kterou zapálili. Corbett zahlédl vraha mezi plaňkami a střílel. Zasáhl Bootha do míchy a ten o několik hodin později zemřel.
Rebel je mrtvý, vlastenec žije, hlásaly novinové titulky. Tak jednoduché to ale nebylo. Corbett totiž porušil rozkaz, na Bootha se střílet nemělo. Proto byl odsouzen a uvězněn, ale zanedlouho už byl opět na svobodě.
Zbytek života šíleného kloboučníka byl všechno jiné než šťastný. Několikrát ohrožoval lidi pistolí, kvůli podobným incidentům ho zavřeli do psychiatrického ústavu, z něhož utekl. Od té doby jeho stopy mizí.
