Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Šlo skoro o život, říká český účastník extrémního závodu v Patagonii

aktualizováno 
Byli vydáni napospas divoké přírodě a nemilosrdnému počasí. Vichr, déšť a mlha, cesta buší, džunglí i po ledovci, pádlování ve fjordech. Devátého ročníku extrémního závodu Wenger Patagonia Expedition Race se přitom poprvé v historii zúčastnil i český dobrodruh. "Ten závod je šílený," říká Pavel Paloncý.

"Občas jsme zvolili rychlejší postup vodou, než abychom si klestili cestu buší," říká Pavel Paloncý, člen týmu Four Continents na Wenger Patagonia Expedition Race 2011

V úterý 8. února se vydal v chilském národním parku Torres del Paine na trať v mezinárodním týmu Four Continents, spolu s Tazmanem Lawriem z Kazachstánu, Andrém Vogelem z Austrálie a Američankou Paulette Kirbyovou. "Všichni jsme se potkali až tři dny před závodem, předtím jsme se dohromady naživo neviděli," říká.

Ještě před startem však kvůli náročnosti závodu musely týmy doložit výborný zdravotní stav, včetně vyšetření EKG, a demonstrovat, že ovládají záchranné postupy na mořských kajacích.

Na prvním úseku na ně čekalo šedesát kilometrů na kole. A nebyla to projížďka jen na rozehřátí. "Asi po 20 kilometrech jízdy přišel pod horským sedlem poryv větru. Šedá hradba se blížila závratnou rychlostí, vichr mi zarýval kamínky do kůže, nakonec mě srazil z kola, vlekl tři metry po zemi. Stačil jsem si jen krýt obličej, moje kolo se vzneslo," popisuje Pavel Paloncý.

"Když se nápor větru uklidnil a ohlédl jsem se, viděl jsem spoušť. Kolo bylo deset metrů za mnou a ještě níž se váleli v oblaku prachu další závodníci. Naštěstí jsme neměli žádná vážná zranění, pouze odřeniny, Paulette ale měla ze zadního kola osmu. Provizorně jsme ji narovnali a po necelých šesti hodinách dorazili v silném větru do cíle první etapy."

Divočinou, která ani nemá jméno

Právě kvůli vichru byla odložena jízda na kajaku a vodní trať zkrácena na pětačtyřicet kilometrů. Družstvu Four Continents ale kajak sedl a mělo jeden z nejrychlejších časů.

Nácvik záchranných technik na mořských kajacích před závodem (T-rescue)

Nácvik záchranných technik na mořských kajacích před závodem (T-rescue)

Přívětivější tvář závodu však vzala za své už v noci, kdy závodníky čekalo putování patagonskou divočinou. "Letos se závod odehrával na východním pobřeží Patagonie, v oblasti tak odlehlé, že některá údolí vůbec neměla jméno. Stavitel je musel pojmenovat sám, aby vůbec šlo trať popsat," líčí Pavel Paloncý.

Týmy si klestily cestu bohatou vegetací, vyhýbaly se skalním útesům, s pomocí lan zdolávaly ledovcové řeky. Nekonečná buš, skály, jezera plná ledovcových ker a tak pořád dokola. A do toho se začala v celé své nemilosrdnosti odhalovat tamní příroda.

Patagonie vytahuje drápy

"Přišlo to právě před horským postupem přes sedlo Paso Profundo. To jsme už za sebou měli dvě noci, ale naspáno jen něco přes čtyři hodiny. Kvůli vichru, dešti a mlze jsme sedlo našli jen díky směru na buzole. I postup na další kontrolu byl opravdovým peklem. Šestnáct kilometrů po hraně fjordu strmým svahem neprostupnou buší. Občas se objevil útes a vy jste měli dvě možnosti: vyškrábat se nad útes, nebo plavat v třináctistupňové vodě ve fjordu. Rubali jsme to svahem, do vody se nám tentokrát nechtělo," vzpomíná český závodník.

Celý trek v délce 73 kilometrů tak trval nejrychlejším týmům 48 hodin, dvakrát víc, než organizátoři očekávali. Tým Four Continents se na trati bohužel zdržel déle, než pravidla dovolovala, proto ze hry o umístění vypadl.

EXPEDITION RACE

Wenger Patagonia Expedition Race je závod čtyřčlenných týmů. Musí být vícedenní a nonstop (alespoň tři dny a noci) a musí obsahovat alespoň tři ze základních sportovních disciplín, mezi něž patří kolo, běh/trek, voda, horolezectví, ski a dovednostní disciplíny.

Letošní ročník měl být původně dlouhý 600 kilometrů, nakonec závodníci absolvovali 503 kilometrů. Závod zahrnoval jízdu na kole, kajaku a treky.

Větší štěstí však neměla ani úspěšnější družstva. Po treku absolvovala šedesátikilometrovou trasu na kajaku mezi krami, aby je čekalo 191 kilometrů buší. Prvním dvěma týmům trvalo zdolání úvodních 73 kilometrů plných 49 a 54 hodin. Přišly tím o šanci dokončit trať v limitu a navíc nebyly ani pak schopny pokračovat v cestě, byť jen kvůli dokončení závodu. Ostatní skupiny uvěznila ještě několik kilometrů předtím rozvodněná řeka.

Tváří v tvář pekelným podmínkám se však nakonec organizátoři rozhodli závod přerušit a restartovat na závěrečné cyklistické etapě dlouhé 188 kilometrů. Mezitím však museli transportovat do nemocnice dánský tým, jehož členka trpěla akutní hypotermií.

Poslední etapu tak symbolicky odjelo i družstvo Pavla Paloncého. "Po předchozím pekle to byla asi nejlehčí cykloetapa mého života," říká český jezdec. Do cíle v národním parku Pali Aike, přímo v kráteru vyhaslé sopky, dojel v úterý 15. února nejrychleji profesionální tym Adidas Terrex. Na Wenger Patagonia Expedition Race zvítězil už potřetí.

Šílená akce šílených lidí

"Patagonie je uhrančivá. Nejdřív vás okouzlí, pak vám ale autoritativně ukáže, že s ní nic nesvedete. Tady je pánem počasí. Když je hnusně, neudělá s tím nic ani nejmodernější technika," shrnuje své dojmy český závodník.

"Celý ten podnik je neuvěřitelný. Stavitel trati je šílený, protože posílá závodníky do míst, kde kromě něj pravděpodobně nikdo nikdy nebyl. A závodníci jsou šílení, my speciálně, protože jsme do toho šli, aniž bychom se předtím viděli. Ale bez šílených lidí by šílené věci prostě neexistovaly," říká Pavel Paloncý.

Autoři: ,


Nejčtenější

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Další z rubriky

VIDEO: Zápasy v kleci se v Praze představí s famózní sestavou

Petr „Monster“ Kníže je legendou českého MMA. Nebude scházet ani na jedenáctém...

Největšímu taháky bude jistě Sandra Mašková, policista Jaroslav Pokorný a Ivan Buchinger, který se utkal s Conorem...

Mám za sebou asi dvacet zlomenin, říká biker Maroši

Zlomenin a úrazů měl Michal Maroši nepočítaně. K jeho řemeslu patří.

Léčí si vážnou zlomeninu, letos oslavil čtyřicítku, děti mu rostou jak z vody a veškerou energii teď věnuje přípravám...

Světový rekordman i zázračný mladík: nejlepší skokani Highjumpu 2018

Highjump 2018

I letos přijede světová elita. V zatopeném lomu v Hřiměždicích u Příbrami poměří přední cliffdiveři planety síly při...

RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!
RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!

Z reklamního letáku cestovní společnosti se směje manželský pár sedící na úhledném plážovém lehátku. Před ním si společně hrají děti. A teď zpátky do reality, takhle rodinná dovolená většinou nevypadá.

Najdete na iDNES.cz