SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvS týmem deratizárotů se potkávám u novostaveb v Ďáblicích. Skupinu tvoří dva muži, kteří kladou jedy, a dvě ženy. Ty upozorňují projíždějící auta.
Nejprve musíme místo, kam budeme nástrahy klást, označit kužely. Na autě zároveň blikají oranžová světla. Poté prostrčíme háky do poklopu kanálu a ve dvou ho zvedneme. Ještě než vezmeme trubku, zkontrolujeme pomocí přístroje, zda neunikají nebezpečné plyny, například metan.
Jelikož ohroženi nejsme, držím trubku a kolega do ní vhazuje nástrahy. „Jsou to pelety, do kterých se dávají takové mňamky, jako jsou oříšky nebo piškoty, a spojují se jedem. Když se potkan nakrmí, většinou za pět až sedm dní pojde,“ popisuje deratizátor Zbyněk Kohoutek.
Trubkou mířím tak, aby nástrahy nedopadaly do žlábku, kde by je odplavila voda, ale na plochu po straně. Jakmile naklademe kilogram nástrah, zavřeme kanalizační vpusť, vezmeme kužely a jedeme k další. Tuto činnost opakuje tým deratizátorů denně pětatřicetkrát.
Mrtví potkani poté postupně doputují do Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově. „Dostávají se do česlovny, kde jsou rozmixováni,“ říká Kohoutek.
Podle něj je potkanů tolik proto, že jim lidé pomáhají. „Tím, že vyhazují zbytky jídla. Do popelnic, ale i do záchoda. Oni se tím v kanalizaci krmí a rostou. Hodně se vyskytují i tam, kde se staví. Protože stavba je ruší, utíkají na povrch, kde se snaží ukrýt a kde hledají klidnější místo,“ vysvětluje.
Pro hlodavce si deratizátoři jeli už i do mateřské školy, kde si ho děti hladily v domnění, že je to králíček. Byl to však přiotrávený potkan.
„Dostali jsme také hlášku, že se potkan pohybuje ve třináctém patře, do kterého vlezl stupačkou, a poté vylezl toaletou,“ říká mi deratizátor. A když vidí mé pochyby, dodává: „Stát se to může. Normálně jsme jezdili do šestých pater, kde byli. Třinácté je nezvyklé, je to vysoko, ale vylezou.“
