Švédský spisovatel Stieg Larsson. Levičák, feminista a nepřítel neonacistů. Jeho život i smrt jsou plné otázek

Švédský spisovatel Stieg Larsson. Levičák, feminista a nepřítel neonacistů. Jeho život i smrt jsou plné otázek | foto: Profimedia.cz

Spisovatel Larsson věděl, jak vydělat. Povedlo se mu to ale až po smrti

  • 15
Muž, o němž ani jeho přátelé nevědí, že umí psát, se rozhodne, že si na důchod vydělá jako spisovatel. Naivní plán vyjde dokonale. Napíše nejprodávanější trilogii na světě, z pultů zmizí 40 milionů jeho knih. Neuvěřitelný příběh má smutnou pointu. Stieg Larsson zemřel dřív, než vyšla jediná řádka.

Bylo mu padesát a měl za sebou docela zvláštní život. A po jeho smrti zůstala řada velkých otazníků spojených s jeho bestsellerovou trilogií Milénum.

Záhada číslo jedna: napsal to vůbec?

Každý spisovatel musí nějak začít a Larsson začal zrovna největším bestsellerem. Je ale spousta lidí, které samozřejmě napadne: jak mohl člověk, který do té doby nejevil nejmenší literární talent, napsat něco, co se stane celosvětovým hitem?

milénium

Trilogie složená z knih Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda vyšla až rok po Larssonově smrti, v roce 2005. Čtenáře jimi provází novinář Mikael Blomkvist a tajemná hackerka Lisbeth Salanderová.

Předtím už něco napsal, ale byla to literatura faktu, řekněme "novinářské" knihy. Spoluautorem některých z nich byl jeho přítel Mikael Ekman. A pochyby má i on. Médiím vyprávěl, jak jednou v roce 2001 seděl s Larssonem, který se mu svěřil se svým životním plánem. "Vypili jsme poněkud víc whisky a Stieg začal vyprávět, z čeho bude žít, až bude příliš starý na to, aby pracoval. Řekl: ´Napíšu několik knížek a stanu se milionářem.´ Smál jsem se tomu, přišlo mi bláznivé."

Další přítel Kurdo Baksi reagoval stejně. Bylo to o rok později a Larsson mu řekl, že napsal thriller a nabídl mu rukopis k přečtení. Baksi odmítl a řekl: "Stiegu, nemyslím si, že jsi v psaní dobrý. To není to, čím by ses měl zabývat."

Později pro New York Times dodal: "Myslel jsem, že si dělá legraci. Měl talent na to, aby psal o Stalinovi, Leninovi, Bushovi. Ale ne na to, aby psal thrillery."

A pak je tady další skeptický kamarád, který jde nejdál. Andreas Hellberg byl Larssonovým kolegou na přelomu 70. a 80. let a poznal jeho schopnosti přímo v práci. Dneska říká, že za Larssenovými knihami musel být někdo jiný. Proč? Podle Hellberga nebyl Larsson jednoduše dostatečně dobrý psavec.

Oba tehdy pracovali v Tidningarnas Telegrambyra čili T.T., což je švédská obdoba naší ČTK. Klasická tisková kancelář. Larssen tam byl grafikem, ale příležitostně psal delší články a popisky k fotografiím. "Potřeboval rady, jak psát. To, co napsal, nebylo dobré, bylo to vlastně nemožné," řekl Hellberg, který nyní působí v největším a nejlepším švédském deníku Agens Nyheter.

"Každý, kdo se živí psaním, to zná. Podívá se na text a vidí, jestli to k něčemu bude, nebo jestli to je hrozné," říká Hellberg. "Některé texty jsou trochu zmatené, ale stačí trocha práce a vylepšíte je. Ale tady bylo špatné všechno - styl, řazení věcí, prostě všechno. K tomu, abyste dobře psali, potřebujete talent. Nemůžete si vybrat chlapíka na autobusové zastávce a očekávat, že vám napíše něco dobrého."

Ale na obranu Larssona je třeba říct, že už je to dávno, co pracoval v agentuře. Každý, kdo se živí psaním, zná taky autory, kteří se vypracovali. Kromě toho, Larssonova trilogie není příklad úžasného stylu. Tím, co ji dělá tak dobrou, je příběh.

Pokud se ale Larsson během let vypracoval, pak to zlepšení bylo obrovské. Editorka, která redigovala jeho knihy (a nemá žádné pochyby o autorství), řekla: "Někdy vám přinesou napůl napsaný text a musíte dokončit každou větu. Tady šlo všechno hladce."

Životní partnerka spisovatele Stiega Larssona Eva Gabrielssonová. Že by stála za jeho knihami právě ona?

Faktem je, že mnohé prsty ukazují na Larssonovu družku Evu Gabrielssonovou. Překládala detektivky a říká se o ní, že umí psát. Při jednom novinovém rozhovoru na dotaz, zda je autorem knih Larsson, odpověděla vyhýbavě: "Nejsem si jistá, že by se to dalo takhle říct. Přesné by bylo říct, že je sám napsal." Tak si z toho vyberte...

Záhada číslo dva: zabil ho někdo?

Stieg Larsson zemřel v padesáti. Zabil ho infarkt. Trochu brzo, že? Proto se tolik spekuluje, že za tím bylo něco temnějšího. Kromě toho zemřel zrovna 9. listopadu, v den výročí Křišťálové noci v nacistickém Německu, a to je lákavá, byť hodně za vlasy přitažená souvislost i symbolika.

Říká se, že po krku mu šli švédští neonacisté, že dokonce všechno, co v knížkách napsal, je pravda, a že za to musel zaplatit životem.

Faktem je, že výhrůžky smrtí dostával už v minulosti. A faktem taky je, že švédská neonacistická scéna je na tak spořádanou a klidnou zemi nečekaně silná. A pravda je taky, že tahle spořádaná a silná země má docela dlouhý seznam známých lidí zavražděných atentátníky. Za všechny třeba premiér Olof Palme nebo ministryně zahraničí Anna Lindhová, která byla ubodána před sedmi lety. Ale pak je tady druhá strana mince. Pro infarkt si připravoval Larsson půdu už dlouho. Šedesát cigaret denně, litry kávy, fast-food, nadváha, stres.

V osudový den v domě, kde měl kancelář, nejel výtah. A tak Larsson šel do sedmého patra pěšky. Tam se zhroutil. Při ohledání těla lékaři neměli pochybnost. Srdce se vzbouřilo.

Záhada číslo tři: kdo dostane peníze?

Vlastně už je vyřešena. Dostává je jeho otec a bratr. Družka Eva nemá ani korunu. Málem přišla i o byt.

Zní to velmi krutě, protože Eva žila s Larssonem celý život. A naopak vztahy s otcem a bratrem byly dost chladné, byť oni tvrdí opak.

Za tohle rozuzlení může švédský zákon. Je zvláštní, že tahle tolerantní země proslulá otevřeným sexem zaostává za světem v hájení práv párů, které spolu žijí na hromádce. Když někdo zemře bez poslední vůle, nedostane ten druhý ani špendlík. Dokonce půlka společného bytu i věcí připadne pokrevní rodině. Přesně to se stalo i v případě bytu Evy a Stiega.

Nakonec jí ho otec a bratr Larssonovi po dlouhých tahanicích věnovali. A později oznámili, že jí dají 2,6 milionu dolarů, aby mohla dobře žít. Ona to nechala bez odezvy, protože říká, že jí nejde o peníze, ale o to, aby mohla pečovat o Stiegovo literární dílo. A nic za to nechce.

Záhada číslo čtyři: kolik pokračování ještě bude?

Mezi Evou Gabrielssonovou a Larssonovými se rozhořela ještě jedna bitva. O laptop.

Otec a bratr spisovatele Stiega Larssona. Neměli s ním prý nijak dobré vztahy, nakonec však jeho majetek zdědili právě oni.

Je důležitý. Skrývá se v něm další rukopis Stiega Larssona. Jen není jasné, kolik textu tam je.

Říkalo se, že uvnitř je nedokončený čtvrtý díl. Ale ti, kdo Larssona dobře znali, tvrdí, že tak to být nemůže. Podle nich tam je knih hned několik.

Larsson byl workholik, možná i v dobrém slova smyslu grafoman s rychlým tempem psaní, který nikdy nepracoval na jedné věci. Měl rozepsaných několik knih najednou. A tak se může stát, že uvnitř je nejen čtvrtý díl, ale také plány a náčrty pro pátý a šestý.

Uvidíme. Laptop zatím patří Evě, ale nesmí s ním nijak disponovat. Určitě se podívala dovnitř. Ale protože tvrdí, že Larssonovu odkazu neprospěla rychlost, s níž se stal světově proslulým, jelikož lidé vnímají trilogii jen jako thriller a ne jako poselství, lze tušit, jak to dopadne. Se zveřejněním asi spěchat nebude.

Bál se o život. Kvůli neonacistům

Narodil se roku 1954 a zemřel o padesát let později. Jako malé dítě ho rodiče odložili u dědečka a babičky, aby si mohli odejít vydělávat do Stockholmu. V mládí se z něj stal trockista a krajní levičák. V 70. letech byl nějakou dobu instruktorem u ženských oddílů eritrejských separatistů, kteří se chtěli odtrhnout od Etiopie. Separatisté byli marxisté, také Etiopie patřila do rudého impéria. Před odjezdem do Afriky napsal poslední vůli, která byla objevena v roce 2008, kdy už posmrtně vydělával miliony. Pikantní je, že své jmění odkázal pobočce Komunistické dělnické ligy ve venkovském městě, odkud pocházel. Soud však rozhodl, že závěť je neplatná, protože u ní nebyl uveden svědek.

Podobně jako jeho románový hrdina Mikael Blomkvist založil časopis, v tom svém šel po krku neonacistům, čímž se zabýval celý život. Protože oni po něm šli taky, žil v poloviční ilegalitě.

Bál se o život. Několikrát byl skutečně terčem výhrůžek smrtí. Kvůli tomu, že se napůl skrýval, se ani neoženil se svou celoživotní přítelkyní Evou: podle švédských zákonů by musel uvést své bydliště. Mimochodem, jeho skutečné jméno je jiné, byť nepatrně: nejmenuje se Stieg, ale Stig. Změnu udělal proto, že ve Švédsku už jeden autor, který se jmenuje Stig Larsson, působí.