Je to docela nenápadné britské město, něco přes osm tisíc obyvatel, radnice, jedenáct hospod, mlékárna firmy Nestlé. Turisty láká hlavně na spoustu architektonických památek, které naznačují dlouhou historii města.
A k tomu má Ashbourne též velmi bizarní sportovní tradici. Velmi bizarní a velmi, velmi drsnou: středověký fotbal.
Prohlédněte si středověký fotbal |
Jednou za rok se v něm proti sobě postaví chlapi z půlky města proti chlapům z druhé půlky, významná osobnost mezi ně hodí míč a pak následuje mela, rotyka, hromadná rvačka. Oba davy se snaží míč ukořistit a dopravit do vlastní „brány“. A jak už víme, pravidla je přitom příliš neomezují. Hráči nejsou z cukru. Ani hráčky, protože hromadné rvanice se účastní, i když výjimečně, i ženy, jak poznamenává list Derby Telegraph.
Středověké kořeny
Kdy přesně se drsná zábava zrodila, nevíme. Nejstarší písemná zmínka pochází až z roku 1667, ale to jen proto, že předchozí městské archiválie byly zničeny při požáru na konci 19. století. Zda je něco pravdy na tradované zkazce, že se původně hrálo s useknutou hlavou odsouzence, dochovaný zdroj neříká. Téměř s jistotou však můžeme předpokládat, že dějiny ashbournského fotbalu jsou delší.
Naznačuje to ostatně i postřeh někdejšího profesionálního fotbalisty Laurenta Fourniera, který se dnes věnuje historii a sociologii sportu. Při své návštěvě Ashbourne si totiž všiml, že vystavený historický míč z roku 1909 na sobě nese namalované tři kohouty, byl to totiž erb významné rodiny Cockayne, která se v Asbourne usadila ve dvanáctém století. Jenže tři kohouti se navíc pojí též s francouzskou historickou míčovou hrou La Soule. Její pravidla jsou navíc téměř stejná jako pravidla ashbournského fotbalu.
Pokud by mezi oběma hrami spojitost opravdu byla, sahaly by dějiny ashbournského fotbalu mnohem dál, La Soule se totiž podle jednoho pramene hrála již ve dvanáctém století a její pravidla byla kodifikována již v roce 1396.
Byla však velmi sporá, stejně jako regule ashbournského fotbalu.
Obří ragby
Ten se hraje každoročně v únoru, o masopustním úterku a Popeleční středě. Oba dny se začíná ve dvě hodiny odpoledne, končí se v deset. Pro Asbourne to znamená dva dny mimo provoz. „Kvůli velkému množství zúčastněných a všeobecné hladině agresivity se provoz města na dva dny zastaví, obchody jsou zatlučeny prkny, aby jejich majitelé ochránili výlohy,“ nezastírá realitu server Google Sightseeing. Lidé zvenku, kteří by snad chtěli v oněch dnech město navštívit, jsou vyzýváni, aby zaparkovali mimo jeho hranice.
Vše je hodně natěsno.
Zápasu se účastní mladí i staří. Nedarují si nic.
Na ulicích je však velmi živo. Nastoupí proti sobě „horňáci“ z části města na sever od řeky Henmore Brook proti „dolňákům“ z jihu. Když se ve středu města seskupí kolem pódia, z něhož se bude vyhazovat míč, zapějí stovky hrdel starou skotskou píseň Auld Lang Syne následovanou God Save the Queen. Na jejím konci se již oči všech upírají k pódiu. Vybraná významná osobnost, v roce 1920 to byl například waleský princ a pozdější král Edward VIII, před patnácti lety princ Charles, z něj hodí mezi dav míč.
Drsní chlápci na něj čekají jako hladoví vlci na kořist. Jejich počet není omezen žádnou horní hranicí, bývají jich stovky. Myslí jen na mičudu, pravidla jim v hlavách nestraší. Stejně je jich jen pár. Nevraždit a neuplatňovat zbytečné násilí, to už víme. Mezi další patří poučka, že míč není možné schovat do batohu nebo tašky, není ho možné převážet v autě či na motocyklu, dav se musí vyhnout kostelům, hřbitovům i městským zahradám.
Jde vlastně jen o jedno, ukořistit míč a dopravit ho do své „brány“. Horní družstvo ho má ve vesnici Sturston na východ od Ashbourne, dolní v obci Clifton opačným směrem. „Branka“ má podobu podstavce, na který je třeba míčem třikrát poklepat, aby se „gól“ počítal. Dojde-li k tomu, zápas končí – a speciální míč, větší než fotbalový a naplněný korkem, aby v místní řece snáze plaval, je přemalovaný, zaskví se na něm jméno toho, kdo skóroval.
Zápas samotný připomíná spíš ragby než fotbal. Ostatně, do míče se v nahuštěném prostoru ulic a plácků kopne jen zřídkakdy. Častěji se hází a nosí, úplně nejčastěji se však posunuje, metr po metru, prostřednictvím obřích mlýnů, jaké známe právě z ragby.
Na svůj masopustní fotbal je město patřičně hrdé, staré míče jsou vystaveny redakci místního listu, po hospodách i na úřadech. Akci místní říkají „ashbournské Vánoce“. „To proto, že se na událost sjíždějí do města lidé zdaleka. I takoví, co se odstěhovali do zahraničí nebo jinam do Spojeného království, se vracejí na místo, kde se narodili. Probíhají společné hostiny, všude je cítit přátelství a štěstí, hospody ožívají, protože se v nich scházejí přátelé a rodiny. Atmosféra je to vždy výjimečná,“ píše list Derby Telegraph.
