Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Svezl mě mistr republiky v rally. Byl to emocionální masakr

  11:00aktualizováno  11:00
Ten chlápek je snad ožralej, pomyslím si. Honda Petra Pelecha se kroutí po okruhu jako had, zmítá se z jedné strany na druhou, pneumatiky malují na dráhu podivnou křivku. Pak si do jeho dvoulitrového speciálu sednu a užiju si hororovou jízdu na vlastní kůži. Je to adrenalinová vichřice.

Zatím stojíme, proto ten uvolněný úsměv na tváři. Během prvního kilometru mi z ní ale zmizí. | foto: Ascot MB Motorsport

Projet se závodním autem rally byl vždycky můj sen. Jako kluk jsem hltal Svět motorů, jediný motoristický časopis, který v tehdejším Československu vycházel, a doprovázel otce, když dělal dobrovolného pořadatele na legendárním závodu Rally Sklo Union Teplice. Moje první hry na PC a později na playstation byly rally simulátory. Nikdy nezapomenu na 15. září 2007 – v den mých třicátých narozenin se totiž zabil skvělý jezdec Colin McRae.

Když jsem dostal nabídku sednout si vedle Petra Pelecha, mistra republiky ve sprintrally pro rok 2010 třídy N3 a člena týmu Ascot MB Motorsport, neváhal jsem ani vteřinu. Petr do seriálu vtrhl jako uragán teprve nedávno, téměř bez závodnických zkušeností, ale zato s pořádnou dávkou talentu zděděného po otci, úspěšném závodníkovi ze 70. a 80. let. Rychle se rozkoukal a po pěti letech v rallysprintu, fotbalovou terminologií řečeno v druhé lize tuzemského rally sportu, už mu spolu s navigátorem Alešem Zimolkou patřil pohár pro celkového vítěze.

Jako v rauši

"Bojíš se? Trochu zahřejeme gumy," říká mi devětatřicetiletý Pelech na okruhu v Bělé pod Bezdězem, když soukám hlavu do bílé přilby a připojuji se k interkomu. "Ani ne, rychlá jízda mi nevadí," říkám. Netuším, že se už za několik minut budeme řítit stodvacetikilometrovou rychlostí po úzké lesní cestě, z jedné strany urostlé stromy, z druhé sráz a kameny. Nadechuju se, ale madla ve dveřích se ještě nedržím.

Petr Pelech jezdí speciálně upravenou Hondou Civic R Type.

Petr Pelech jezdí speciálně upravenou Hondou Civic R Type.

"Jsou závodníci, které tak zaplaví adrenalin, že jedou jako v rauši a měli by brát prášky na uklidnění. My máme s Alešem rádi v autě klid," tvrdí Pelech. Hondu Civic type R drží ve vysokých otáčkách, řadí jen v rozmezí trojka čtyřka, dvojku dá výjimečně jen ve vracečkách, tedy sto osmdesáti stupňových zatáčkách. Po prvním ujetém kole už cítím pneumatiky. "Musím je pořádně zahřát," vysvětluje jezdec, proč využívá každé příležitosti, aby auto hnal od jedné "krajnice" k druhé.

Pelech absolvoval první závod v roce 2003. Půjčil si auto a odjel půlku závodu. O rok později už skončil poslední erzetu (rychlostní zkoušku) před cílem. "Ale to nás už tak chytlo, že od roku 2006 jezdím závody naplno. Úplně mi to ukradlo hlavu," vzpomíná na první závody.

Když vjíždíme do druhého kola, připadám si, jako bych neseděl vedle jezdce rally, ale účastnil se losího testu. To je zatěžkávací zkouška nových typů automobilů, při které se prudkým manévrováním mezi kužely zjišťuje chování stoje. Mám pocit, že se každou chvíli musíme převrátit na bok, v lepším případě vyjet z dráhy. Ale Honda drží jako přilepená. "Auto má sice sériový motor, ale používáme speciální tlumiče a brzdy," poukazuje Pelech na povolené úpravy svého závodního vozu.

Přesto se během pořádně ostré jízdy lesíkem při pohledu na kameny všude kolem nás neubráním vzpomínce na ranní noviny, v nichž jsem četl článek o zrušení Rally Šumava kvůli tragické smrti pilota Jiřího Skoupila. "Ano, všichni někdy bouráme, děláme chyby, to k tomu patří. Ale nejsme spolek šílenců, kteří se jedou zabít," uklidňuje mě Pelech. Mimochodem, rally úspěšně jezdí i jeho mladší bratr Pavel. Také on se stal se svými navigátory Lucií Hendrychovou a Michalem Bilkou mistrem republiky.

Rozhodují detaily

I když se se mnou Petr Pelech za jízdy vybavuje, jako by se nechumelilo, vidím, jak pekelně se soustředí. Moc podobných příležitostí k tréninku nemá. Na testovací okruh se dostane asi dvakrát ročně. Zkušenosti sbírá přímo závoděním. "Je to hrozný maso na hlavu. Dřina. Ale boží, miluju závody, je to kontrolovaný adrenalin. A zároveň platí, že nám cihlu na plyn nedává. Když nejsme ve formě, nejedeme za hranou," říká.

Petr Pelech jezdí speciálně upravenou Hondou Civic R Type.

Pokud bych byl jeho navigátor, měl bych mu z itineráře hlásit, co ho čeká na trati. Štěrk, bahno, do jak ostré zatáčky jede, jak dlouhou rovinu má před sebou. Při každém ze tří projetí tratě se navíc rychlostní zkoušky mohou změnit. Třeba kvůli počasí nebo jízdě dalších závodníků. Navigátoři Aleš Zimolka a Michal Bilka říkají, že oni vlastně ani nemají čas si uvědomit, jak rychle s nimi jezdci jezdí: "Máme oči zapíchnuté v itinerářích."

Je nějaká trať, které se vyloženě bojí? Teď, když už má za sebou zkušenost z náročné Rally Bohemia, prý ne. "Na Moravě se jela Kopná, kde byla erzeta, kterou jsme nikdy neměli rádi. Lesem jedenáct kilometrů, z kopce. Ale po zkušenosti z Rally Bohemia, která je nejlepší českou soutěží, se jí už nebojím. Tam jsem poznal složitější tratě."

A co je na rally závodech nejdůležitější? Zjednodušeně řečeno všechno. Samozřejmě jet rychle, mít oči a uši na stopkách. "Ve finále si myslím, že technicky jezdíme podobně, ale rozhodují detaily, jako třeba zda si nesjedeš brzdy a gumy do první erzety. Dá se jet jako prase, ale po 100 kilometrech jsou brzdy tak rozžhavený, že nefungují. Auto je potřeba šetřit, nejezdíme mistrovství světa, aby nám mechanici auto opravili za 20 minut po bouračce. Ten, kdo ničí auto, nedojíždí," uzavírá Pelech.

To už odepínám čtyřbodový pás, vystupuji z jeho nadupané Hondy a směju se jako blázen. Je to fakt emocionální masakr.

Autoři: ,



Nejčtenější

Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...

Není nad to, chodit nahá po bytě, říká MOgirl Karolína

„Jsem usměvavá, infantilní, střelená, vtipná a hodná,“ říká MOgirl Karolína.

Láká ji nebezpečí a přiznává, že umí být střelená a infantilní. A ničeho ze svého života nelituje. „Řídím se mottem, že...



VIDEO: Splašky v puse, červi a tuk. Omdléval jsem při čištění kanálů

Nejužší stoky mají 60 na 110 centimetrů, musíte se v nich plazit a přitom ještě...

Nejen splašky, ale i červi, kameny nebo hroudy tuku. To všechno plave v pražské kanalizaci. Každý den proto vstupuje do...

Rapeři v ringu. Marpo vyslyšel Rytmusovu výzvu a utká se s ním

Velký zápas. Duel mezi Marpem a Rytmusem znamená velké peníze a velkou...

„Takže Marpo, vyzývám tě na boxerský zápas,“ zaznělo z jednoho rohu pomyslného ringu. „Přijímám – a začni trénovat,...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

Další z rubriky

Alenka na Manhattanu: kalendář Pirelli 2018 se uvedl s leskem

Duckie Thotová na galavečeru zářila.

Davy novinářů z celého světa, čekání na superhvězdu Naomi Campbellovou a unavený ruský novinář na podlaze výtahu. Ale...

VIDEO: Parašutistický tandem dělal ve vzduchu kotrmelce

Ano, vidíte dobře. Ten parašutista je vzhůru nohama

Kotrmelců bylo celkem dvacet a tandem parašutistů s nimi začal ve třech stovkách metrů nad zemí. Nad tureckým pohořím...

OBRAZEM: Bojové umění silek sloužilo při vojenských nájezdech

Nízké postoje, perfektní práce nohou, důraz na kopy, právě tím se vyznačuje...

Nízké postoje, perfektní práce nohou, důraz na kopy, právě tím se vyznačuje bojové umění silek ze západní Sumatry. Je...

Najdete na iDNES.cz