Běžný divák by řekl, že jediné, co ten chlápek v životě umí, je hrát člověka, který schytává rány a sám je rozdává. Nebo občas někoho vyhodí do luftu. Ale Stallone má hlavu nejen na to, aby mu ji v ringu otloukali do krve. Kupodivu mu to v ní pálí. Má vynikající nápady. Ostatně Rocky byl jedním z nich. A sám si k němu napsal i scénář. Teď vymyslel, že z něj udělá muzikál.
V pětašedesáti maká jako dřív. Rocky: The Musical má mít premiéru příští rok. A ještě předtím má mít premiéru jeho nový film Postradatelní 2. Ať třeba máme neodbytný pocit, že jednička byla špatná, byl to kasovní trhák. Nápad shromáždit akční hrdiny 80. let v jednom filmu byl geniální i přesto (nebo právě proto), že jsou už na prahu důchodového věku. Dvojka má být lepší a hlavně: přibudou tam další slavní herci žánru, Chuck Norris a Jean-Claude Van Damme, který bude hrát hlavního bídáka jménem Jean Vilain, a ti, kteří v jedničce měli jen štěky jako Arnie, budou mít už skutečné role.
Sylvester Stallone překvapuje.
Řekli byste do něj třeba, že docela dobře maluje? A že píše básně?
Lidé automaticky přisuzují filmovým hercům vlastnosti a osobnost typu, který obvykle hrají. Stallone ovládá ten svůj tak dokonale, až to vypadá, že vlastně ani nemusí hrát. Prostý, někdy až zdánlivě natvrdlý bouchač, který by v reálném životě neuměl nic jiného než být vyhazovačem. Člověk, který dělá, co mu režisér řekne, ale sám nic nevymyslí.
Jenže skutečnost je úplně jiná. Tenhle chlápek, který se stal ikonou machismu a hollywoodského akčního heroismu, dvě málomluvné postavy, které se staly součástí amerického kulturního lexikonu, sám vymyslel a vytvořil. Rockyho, neznámého boxera, který překoná všechny překážky a stane se šampionem, a Johna Ramba, odvážného vojáka, jenž je specialistou na pomstu a zachraňování jiných.
Stallone je taky postava, která patří do dějin Hollywoodu. A ne pouze proto, že filmy, kde hrál, vydělaly obrovské peníze. Něco takového dokázali i dětská hvězdička Shirley Templová nebo štěkající hrdina Rin Tin Tin. Stallone je jiná klasa: jen on, Charlie Chaplin a Orson Welles byli zatím nominováni na Oscara současně za filmovou roli i za scénář, který si na ni sami napsali. Tohle k němu skoro nesedí, že?
Na filmovém festivalu v Benátkách obdržel Stallone v roce 2009 mimořádné vyznamenání.
Ale to není jediné, co člověka zarazí, protože Stalloneho si zkrátka představoval jinak.
Opuštěný chcípáček s křivicí
Rocky i Rambo jsou tím, čím chtěl být jako dítě, ale nemohl.
Neměl totiž šťastné dětství a nebyl ani silný chlapec, který vede vrstevníky do bitky s partou z vedlejší ulice, i když takhle bychom si asi malého Ramba představovali.
Bylo to jinak. Narodil se podřadné tanečnici a italskému přistěhovalci v jedné z nejhorších částí Manhattanu, říkalo se jí Hell's Kitchen a ještě dodnes nemá tahle čtvrť nejlepší pověst. Byl dítětem, které se drželo doma. Jedním z těch neduživých chlapců, jakým sousedky, když je nikdo neslyší, říkají chcípáček. Trpěl dokonce křivicí.
Ještě horší byla vada, s níž se narodil. Při komplikovaném porodu ho lékař uchopil kleštěmi tak nešťastně, že mu poškodil obličejové nervy. Dodnes je část jeho rtů, jazyka a čelisti ochromena. To, co bylo v dětství handicapem, se však v herectví stalo důležitou součástí jeho image. Jeho řeč je výrazně mumlavá, jeho spodní ret je povislý a levé oko přivřené. Cynik by řekl, že mu to pomáhá věrně ztělesňovat zbité hrdiny…
Rodina se moc nepovedla. Otec s matkou se hádali, měli také potíže, jak vydělat dost peněz. Teď pozor, malý Sylvester proto strávil většinu z prvních pěti let života u různých pěstounů. Později prohlásil, že jeho zájem o herectví vzešel z toho, jak se snažil upoutat pozornost a získat náklonnost všech těch neznámých lidí, kteří se o něj měli starat.
Když mu bylo pět, vypadalo to, že se vše obrací k lepšímu. Rodiče se přestěhovali na předměstí Washingtonu, kde se snažili vybudovat novou existenci. Otec si otevřel školu pro ženy, které chtěly pracovat v salonech krásy, matka si zařídila ženskou tělocvičnu.
Ale nebylo to lepší.
Po čtyřech letech následoval rozvod. A divné dětství pokračovalo. V jednom rozhovoru Stallone řekl, že pokud si pamatuje, matka ho jako dítě políbila jen dvakrát.
Zřejmě je to v něm pořád. "Přes to se nikdy nepřenesete," dodal. "Nic z toho, co se stane ve vašem dětství, se nesmaže. Jste v tom věku jako hrnčířská hlína, do níž někdo strčí hřebík. To nevyhladíte. Vždycky tam bude koukat. Proto musí být člověk opatrný, jak se chová k dítěti, protože to špatné se zasekne do srdce jako sekera. A to zranění už nikdy nevyléčíte."
Ani rozvod pro Sylvestera samozřejmě nic nevylepšil. Naopak. Další roky byly ještě horší. Zdálo se, že se snaží přitáhnout pozornost, že hledá někoho, kdo by si všiml, že vůbec existuje. A dělal to tím nejhorším způsobem. Protože se choval příšerně, střídal školy jako později milenky. Těch škol bylo dvanáct. A z několika ho vyhodili kvůli chování. Učil se hrozně, ale ještě horší bylo, že se ve třídách stával černou ovcí. Spolužáci ho nebrali, stranili se ho, občas ho šikanovali, protože jim připadal divný. Není proto divu, že filmem, který ho v dětství ovlivnil nejvíc, byl Herkules. V něm hrál hlavní roli slavný kulturista Steve Reeves.
Aby si získal respekt, začal podnikat bláznivé hazardní kousky a současně si sám pro sebe prožíval ještě jeden paralelní život ve své fantazii. Při snění za bílého dne byl statečným a silným hrdinou, který ochraňoval slabší a vyloučené.
V patnácti se přestěhoval k matce a začal posilovat. Ale pořád to bylo špatné, takže skončil ve střední škole pro citově narušenou mládež.
Ale pak se přece jen něco posunulo.
"Buď točit porno, nebo někoho přepadnout"
Hodně sportoval a začal hrát divadlo. To v něm probudilo zájem o herectví. Začal ho studovat v Miami, ale pak se vrátil do New Yorku. Dělal práci, která mu přišla pod ruku, přijal roli ve hře, kde byli všichni herci nahatí a jednou natočil i softporno. Jmenovalo se Večírek u Kitty a Plemeníka, ale později ho producenti po úspěchu Rockyho přejmenovali na Italského hřebce.
Sylvester Stallone jako Rocky Balboa ve filmu Rocky (1976)
Byly to asi těžké časy. Stallone bydlel jako bezdomovec na autobusovém nádraží a byl v tak zoufalé situaci, že – jak řekl – byla to volba buď natočit ten film, nebo někoho oloupit.
Mimochodem, za tohle porno dostal tehdy 200 dolarů.
Točil štěky i v kvalitních filmech, ale na život to nebylo. Jeho tvář a hlas každého režiséra odradily. A to málem odradilo jeho. Změnil směr kariéry.
Začal psát scénáře.
Některé se dokonce natočily.
Nakonec napsal Rockyho. Inspiroval ho zápas, který viděl 24. března 1975. Muhammad Ali v něm boxoval proti Chucku Wepnerovi.
Producentům se scénář líbil, ale Stallone musel svést ještě jednu, už poslední, bitvu o budoucí slávu. Řekli mu: Scénář bereme, hrát bude někdo jiný.
Postupně to měli být Robert Redford, Ryan O'Neal, Burt Reynolds nebo James Caan, všechno zavedené hvězdy. Stallone se nevzdal a bojoval – i s vůní peněz, jimiž mu mávali kolem nosu. Nabídka za scénář se pořád zvyšovala a byla opravdu dobrá. Natož pro kluka, který ještě nedávno bydlel pod mostem. Bylo to velké pokušení.
Ale Stallone vytrval jako Rocky v ringu, roli mu nakonec přiklepli, a on natočil jeden z největších hitů v dějinách Hollywoodu. Spojil v ní všechno, své fantazie opuštěného dítěte i fyzické vady, s nimiž se narodil.
A jak to pokračovalo, už víte. Desítky filmů, stovky miliony dolarů – a, jen tak mimochodem, víc než deset dalších scénářů.
