Tetování na obličej je stigma a není pro každého, říká tatér

Tetování je pro něj umění, ale také řemeslo. „Cílem je nebrat tetování jako něco výjimečného. Je to, jako bychom šili boty. Člověk sbírá zkušenosti a díky nim jde dál,“ říká tatér Lukáš Poláček. Na kérku v jeho studiu musíte čekat i několik měsíců.

Pracoval jste v reklamní agentuře jako grafik designér. Kdy jste se rozhodl, že začnete tetovat?
První impuls přišel před deseti lety, kdy jsem dělal charitativní večírek a tatéři tam tehdy měli tetovat pomeranče. Chtěl jsem to zkusit, vzal jsem do ruky strojek a od té doby jsem věděl, že to chci dělat. Bylo to ale velmi propojené s tím, co jsem dělal předtím a co jsem vystudoval, tedy umění.

V čem je tetování jiné?
Dá se zpracovávat zajímavěji a vždycky se dá najít cesta, kterou ještě nikdo nešel. Baví mě kombinovat styly a plnit přání zákazníků.

Fotogalerie

Tetovat jste se tedy rozhodl před deseti lety. Jak jste začal?
Zkusil jsem si to nanečisto u kamaráda, který tehdy otevíral studio, ale tam jsme se trošku nesešli s hygienickými podmínkami a s názory na řemeslo. Proto jsem odešel a začal dělat ve studiu Tribo, což bylo tehdy jedno z největších renomovaných studií. Dostal jsem se tam k novým technikám a k hostujícím tatérům, kteří s sebou přinášeli nové pohledy. Tam jsem chvíli vydržel, potom jsem cestoval a nakonec se rozhodl, že by bylo hezké mít něco svého.

Kdy jste si otevřel vlastní studio?
Před šesti sedmi lety, tedy tři roky potom, co jsem vzal strojek do ruky. Bylo maličkaté, vešli jsme se tam jenom tři. V tom současném je nás třináct.

Tetování mám i od dcery

Tetování vás opravdu zaujalo zničehonic, až tehdy u pomerančů?
To ne. Já jsem tetování považoval vždycky za něco výjimečného a strašně zajímavého. Naše dovolené s rodiči vždycky končily tím, že jsem zmizel a oni mě pak našli před tetovacím studiem. A první tetování jsem si dělal v páté třídě kružítkem. Byl to takový první impuls, byl to obrázek, který mě měl provázet celý život. V průběhu let pak člověk zkouší piercingy a jiné ozdoby těla, ale jenom s tetováním se dají dělat hezké motivy, obrázky, barevné přechody.

Ale tetování je i riziko, člověk si ho nese po celý život.
To je také na nás, abychom zákazníkům, kteří přijdou, je jim patnáct a chtějí krk, onen nápad rozmluvili, protože v patnácti letech člověk neví, co by si dal. A rozhodně si za tím motivem nemůže stát. Motivy přicházejí v průběhu let a mají to být zobrazené zážitky, prožitky, blízcí lidé a vlastně to, co toho člověka tvoří. Spousta věcí, která mám na sobě z dřívějších let, jsou dávno předělané. Třeba záda mám třikrát přetetovávaná.

Máte i tetování od své dcery, je to tak?
Ano, ona vlastně zrcadlí moji cestu tetování, začal jsem tetovat, když se narodila. Obrázek mi vytetovala na jedné soutěži. Mám na sobě jen věci, které jsou pro mě důležité. Každé tetování, co mám, má hodnotu a nemůžu říct, že je jedno víc než jiné. Mám tetování od blízkých lidí, od bratra, od umělců, kterých si vážím. Mám tetování, které je spojené s tím, co se mi stalo. A žádné z nich není nejoblíbenější.

Proč jste se rozhodl, že si necháte potetovat obličej?
Tetování obličeje je stigma, to už člověku nikdo neodpáře. Začíná to pomalu, člověk si nechá udělat něco malého na krku, pak si ho dodělá celý, pak si řekne, když už mám krk, v bance dělat nebudu, tak si nechám udělat něco malého na obličej. A když má něco malého na obličeji, nechá si na něm udělat něco pořádného.

Lukáš Poláček

Narodil se v Praze v roce 1983. Vystudoval Střední školu umělecké a reklamní tvorby, vlastní studio Inkoust Tattoo, objednávky přijímá až půl roku dopředu. Je držitelem přes dvaceti cen.

Jeho manželka je vystudovaná fotografka, mají spolu tři děti, Annu, Cyrila a Medu. Lukáš miluje přírodu, navštěvuje výstavy, fotí, čte, nepohrdne kvalitním vínem, vychlazeným pivkem a dobrým jídlem. Jako vášnivý sportovec jezdí na kole, plave a především se věnuje bojovým sportům. Letos jej čeká první amatérský zápas v MMA. Jeho dalším pracovním cílem je otevření koktail baru.

Touto cestou jste šel i vy?
Ano, já to měl stejně. Nejprve malá věc na krku, pak celý krk, drobný tetování na obličej a pak jsem to nechal propojit, jak to mám teď. Nemyslím si, že takové věci je na sobě schopný mít každý. Spousta lidí sem chodí a hrozně se omlouvají, že nemohou mít celé rukávy nebo prsty. Tetování na obličeji nebo na viditelných místech patří ne přímo k vyvoleným, ale k lidem, kteří jsou holt do té škatulky jednou hození. Člověk si na reakce okolí musí zvykat. Vždycky nejsou příjemné. Člověk, který by na sobě neměl ani čárku a nechal si udělat něco rovnou na viditelné místo, by se strašně divil, jak by na něj okolí reagovalo.

Celý den si kreslím, ale vyhoření znám

Za oněch deset profesních let máte za sebou bezpočet děl. Dokumentujete si je?
Ze začátku jsem si schovával všechno. A rád bych, aby to dělali i lidi, co pracují u mě. Tatér se vyvíjí a je znát, jakým způsobem pracuje se stíny, s linkami, s kompozicí. A nic víc než fotka nezbude. Mí zákazníci odejdou a jinak, než si jejich tetování vyfotit, studovat vlastní díla nejde. Uchovávám si ty nejlepší pro prezentaci, ale všechny nezveřejňuji. Nejsem člověk, který by měl rád sociální sítě.

Kolik tetování jste za svou dráhu udělal?
Ročně potetuji nějakých 600 až 800 lidí. Dělám to deset let, takže výsledný souhrn je asi šest až osm tisíc lidí.

Nepřestalo vás to ještě bavit?
Tetování mě baví pořád. Je to, jako když si celý den kreslíme, i když kreslit na tělo je trochu jiné. Dá se tam zpracovat to, co vás ovlivňuje zvenčí. Když slyšíte hezkou písničku, když vidíte hezký film, když si vezmete do ruky foťák a fotíte. Všechny tyhle věci ovlivňují, jak tetování zpracujete, každé proto vypadá trochu jinak.

Chtěl jste si dát někdy pauzu, protože došla inspirace?

Vyhoření je normální, jsme umělci. Jednou člověk dělá to, co ho baví, a druhý den se ráno probudí a vlastně se mu do práce ani nechce, protože neví, co by tam vyráběl. Velkému vyhoření jsem čelil před dvěma lety. Dokonce jsem si tehdy hledal jiné zaměstnání, ale s mým obličejem to už úplně nejde, takže jsem od toho upustil a vrátil se zpátky sem. A maluju dál.

Máte i poháry ze soutěží. Jak moc si jich vážíte?
Poháry jsou strašně zavádějící. Odnesl jsem si jich několik, ale poslední dva roky jsem vůbec nesoutěžil, protože jsem měl spoustu jiných starostí. Letos mám v plánu přihlásit se do soutěže na pražskou tetovací konvenci. Objížděli jsme konvence v Rakousku, Anglii. Jenže pohár člověku nepřinese větší slávu a víc zákazníků. A abych ho získal, může mě víkendový výjezd na soutěž s pár lidmi od nás ze studia stát sto tisíc korun. My jsme ty peníze začali investovat do studia. Někdy je ale příjemné odjet na soutěž a udělat tam něco, co člověk chce nebo k čemu sbírá odvahu. Já však soutěže nepovažuju za něco důležitého a reprezentativního.

Soustředění při práci

Na druhé straně: i mistr tatér si sedne do křesla.

Jaký je tedy váš cíl, náboj?
Onou metou je, že to člověk přijme jako životní styl. Když někdo dělá kominíka, odpoledne se umyje a večer v hospodě se ho nikdo nezeptá, jak se čistí komíny. U nás je to protknuté i s naším osobním životem. My jsme neustále kontaktovaní a střetáváme se neustále s reakcemi a názory na téma tetování. Cíl je však v podstatě nebrat to jako něco výjimečného, ale jako řemeslo, které děláme. Stejně jako bychom šili boty. Člověk sbírá zkušenosti a ty potom zhodnocuje. A pak jsou samozřejmě situace, kdy člověk dělá ne úplně zajímavou práci, ale to k tomu patří též. Řemeslo je součástí toho, co jsme.

Co je pro vás největším úspěchem?
Nikdy jsem neměl žádné velké mety. Nejvíc pro mě znamená, že mám za sebou několik lidí, které jsem naučil tetovat a kteří teď ovlivňují mě, že jsem vytvořil něco, kde se tvoří. Kde se tvoří umění, obrázky, kde se lidé cítí dobře.

Organizujete tatérský charitativní projekt. V čem spočívá?
Tetujeme pomeranče a citrony, podmínkou jsou české pohádkové postavičky, protože je to pro české děti. Je to docela sranda, lidi tady mládnou o dvacet let, když tetují Křemílky a Vochomůrky. Večer je pak party, kde si lidé mohou koupit nebo vydražit pomeranče, pomůžou tak dobré věci a pomeranč jim zůstane.

Na koho jde výtěžek?
Nejprve šel dětem z kojeneckých ústavů, teď se nám to trošku posunulo, letos jsme podporovali popáleninové centrum na Vinohradech. Vzniklo to v situaci, kdy ti „oškliví, tetovaní“ nebyli s charitou spojováni, a strašně se to chytlo. Před třemi lety jsme měli na večírku osm set lidí. Děláme to ze dvou důvodů, prvním je ona konkrétní, materiální pomoc, druhým je to, že poukážeme na význam subjektu, který pomoc potřebuje.

  • Nejčtenější

Funguje, nebo klame? Studie prověřila, co víme o Wim Hofově metodě

15. března 2024

Uhranula svět, propadl díky ní terapii chladem a dýchacím technikám. Její popularita dala vyrůst...

VIDEO: Ano, měla jsem teď dost práce, usmívá se britská pornohvězda Camilla

12. března 2024

„Naše ultrarealistické panny mají stejné otvory jako klasická žena,“ pochlubil se manažer prodejce...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Radši naživo. Lidé jsou unavení z online seznamek, vrací se rychlé randění

16. března 2024  9:14

Jako zvonové džíny nebo stříbrné šperky, i další trend z počátku tisíciletí se aktuálně vrací do...

Více sexu, méně touhy. Tradiční genderové role plodí paradoxní intimitu

18. března 2024

Premium Jak častý je sex. Jak hluboká je sexuální vášeň, touha, přitažlivost. Jak konzervativní je přístup...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ve špatnou dobu na špatném místě. Pachatel vraždil ze sebelítosti a frustrace

17. března 2024

Premium Holí nadzvedával smrkové větve a hlavu skláněl skoro až k zemi. Ten den se mu nedařilo. Na dně...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Farmářský Frankenstein. Stařík 10 let ilegálně křížil obří ovce. Pro lovce

19. března 2024

Byl to troufalý počin. V jeho centru stál gigantický druh pamírské ovce, cílem bylo ji replikovat –...

Zloděj ukradl kočárek, natočila ho kamera. Policie po neznámém muži pátrá

18. března 2024  12:56

Pražští policisté pátrají po neznámém muži, který v polovině ledna ukradl z chodby bytového domu v...

Více sexu, méně touhy. Tradiční genderové role plodí paradoxní intimitu

18. března 2024

Premium Jak častý je sex. Jak hluboká je sexuální vášeň, touha, přitažlivost. Jak konzervativní je přístup...

Ve špatnou dobu na špatném místě. Pachatel vraždil ze sebelítosti a frustrace

17. března 2024

Premium Holí nadzvedával smrkové větve a hlavu skláněl skoro až k zemi. Ten den se mu nedařilo. Na dně...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...