Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bolí mě zadek? Šíje? Kotníky! Poláček jede do olympijského Londýna

  9:00aktualizováno  9:00
Nejpozději v osm ráno vždycky neobratně vylezu do sedla, už ho mám celé sedřené. Rozjedu se směrem k Londýnu a šlapu třeba do čtyř. Pak už jsou obě baterie vybité, na pumpě je strčím do zásuvek. Jako včera za městem Fulda.

Z krajiny, kterou projíždím, skoro nic nevnímám. Důležitý je počet kilometrů a stav baterií. | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

"Paní," ptám se v kiosku na pumpě, "měla byste pro mě elektřinu?"

Prý bohužel nemá.

Nechápavě zavrtím hlavou, musí ji tu mít! Stejně se dál bez šťávy už nedostanu. Objedu benzinku a hele, myčka. A nikdo v ní není. Tak třeba tam?

Strčím obě baterky do šňůr, koupím si litr kefíru, sednu na obrubník, dvakrát se napiju. A najednou spím. Takhle. Vsedě.

Potom sebou zděšeně trhnu, kouknu na mobil. Akorát! Čtvrt na šest. Takže rychle, ještě mám čtyři hodiny na jízdu.

Nastavil jsem si psychologickou hranici, denně chci dát dvě stě kilometrů. Anebo nechci, ale musím.

V neděli mi naskočí číslovka 200 kousek před městečkem Kirchhain. Najdu hotel. První pivo v něm vypiju na ex. Pil bych celou noc, ale nemůžu. Sednu před monitor a sám sobě říkám: Prosím tě, hlavně v tom článku nenaříkej, sám to nenávidíš. Že dojedeš na olympiádu za týden, to sis vymyslel sám, nikdo tě nenutil...

Jasně. Já vím.

Všechno se hroutí

Byl jsem blázen, když jsem chtěl cestovat s navigací v mobilu a s kamerkou, na kterou cestu natočím. Výsledek je jen takový, že mám na řídítkách spoustu kabelů a ty už u Chebu přestávají fungovat. Zmokly, zlomily se.

Ale nebudu skučet, aspoň díky tomu poznám v Pomezí nad Ohří elektrikáře Kuklíka, který kolo rozebere a dráty vymění. Od jeho paní dostanu kafe a housku. Lidi jsou hodní, jen mi to sebralo čtyři hodiny času. Ale stejně: moc díky.

Zničený v hotelu. Jedno pivo na ex a spat...

Zničený v hotelu. Jedno pivo na ex a spát...

Jedu a venku zas prší. Mobil se už dobíjí, perfektní.

Jenže německá mapa se na něm nechce načíst. Přístroj ode mě vyžaduje drahá data, nebo tomu nerozumím.

Není čas na bezradnost, tak prostě zastavím u poslední české pumpy. "Nemáme." Aha. Nemají mapy.

Takže netuším, kde jsem.

Šlapu deštěm po velké silnici pořád zhruba na západ a nikde žádný obchod, kde by se dala mapa koupit. Nikde ani stříška, pod kterou by se dalo schovat. Už bych to potřeboval, čvachtá mi v botách.

Pak na jednom parkovišti miniaturní stříšku najdu, je nad orientační cedulí. K té se přitisknu. Půlku těla mám na suchu a zbytek v dešti. Nahmatám zapalovač. Úplně mokrý. Nefunkční. A jiný nemám. Všimněte si, že neskučím, jen si sáhnu do batohu pro tabletu proti křečím a zase vyjíždím do toho hnusu. Zavolám své pražské spojce:

Fotogalerie

"Jakube, sedíš u internetu?!"

"Já tě špatně slyším."

"Protože volám za jízdy, abych to stihl. A protože leje."

"Počkej, dívám se na satelit a mělo by tam být krásně, jasno."

Přiznávám, že v tuhle chvíli výjimečně zaskučím. Podle počítače je v Německu krásně a já tady plavu jak zmatený úhoř.

"Jakube, podívej se mi, jestli vůbec jedu správně. A kde mám zatočit. A kam pokračovat, než seženu mapu..."

Zatímco hledá trasu, snaží se mě Jakub uklidnit. "Neboj, v Německu už to bude po rovině."

Jasně...

Vzpomenu si na něj třeba v neděli, když budu hekat z Coburgu do Fuldy a kolem mě budou sjezdovky, taktak, že ne v provozu.

Volám domů

Začal jsem koktat. Nedokážu se vyjádřit. Asi je to vyčerpáním, nebo jsem zešílel.

Možná jo, protože na téhle cestě si nic moc neprohlížím, architekturu ani přírodu. Nezastavuju. Vnímám, že to tu Němci mají hezké, to jo, nikde ani papírek. Vždycky mě to trkne, když vypiju nějakou tubu s trochou tekuté energie a prázdný obal chci zahodit do příkopu. Strnu: ne, tady ne, tady se to fakt nehodí... A tak si z kapsy dělám smetiště.

Statistika po třetím dni (cíl v Kirchhainu)

Ujeto: 575 kilometrů

Doba jízdy: 32 hodin

Zbývá: 750 kilometrů

Předpokládaný příjezd do Londýna: čtvrtek odpoledne

Zásadní je nikde zbytečně nezastavovat, ale přesto jednou zastavím. Na silnici leží mrtvé lišče. Skloním se k němu, je jako živé, nevidím žádnou krvavou ránu. Krásné. Chtěl bych ho pohladit, zůstat tu... Po chvíli se vzpamatuju, ale toho pocitu, že trochu blázním, se už nezbavím.

Vytočím číslo domů a žena se mě ptá: "Tak co?" Jak prý se mám.

Opravdu si jen nerad stěžuju.

"Hele, lidskej organismus je zázračnej," zadrhávám. "Jsem si jistej, že mě bolí zadek nebo šíje, ale vlastně tu bolest nevnímám, protože mě něco bolí ještě víc. Kotníky."

Žena mě opravuje. "To budou spíš achilovky, ne?"

Tomáš Poláček míří do Londýna - 4

Asi jo.

Normálně mi nahlas vržou.

Bodá v nich pokaždé, když šlápnu. To je šedesátkrát za minutu. Čtyřicet tisíckrát za den...

Ale zajímavé je, že ani tohle nakonec nevadí, protože největší starost mám jinou.

Obávám se, že nestíhám.

Ve středu dopoledne se mám nalodit na trajekt a na mapě je ta cesta do Francie ještě nekonečná.

Jedu pomalinku, celkový průměr mám devatenáct kilometrů za hodinu. Jedu od vesnice k vesnici a pořád proti západnímu větru, pochopitelně.

Ale bojuju.

Za půjčení elektrokola děkujeme Skupině ČEZ

Autoři: ,


Nejčtenější

Vyšehradští jezdci: sígři, kteří v padesátých letech děsili Prahu

„Páskovská“ móda Vyšehradských jezdců zahrnovala speciální účes „eman“. Nosil...

Královští vyšehradští jezdci. Skupina sígrů, která se v padesátých letech stala legendou. Frajírci, rebelové, rváči....

VIDEO: Moje sexuální robotka mi bude partnerkou, říká Američan

Toto je Harmony. Sexuální robotka, ale „nejživější“ ze všech.

Před deseti lety se rozvedl a nelituje. Tím spíš, že má novou přítelkyni. Jmenuje se Harmony. Není živá, ale jako by...



VIDEO: Foglar ze mě udělal pořádného kluka, řekl Jindra Hojer v Rozstřelu

Chemik Ing. Jindřich Hojer, CSc. inspiroval spisovatele Jaroslava Foglara k...

Šanci vstoupit do příběhů Rychlých šípů považuje za vyznamenání. A velmi si cení zážitků i etiky, kterou mu dal oddíl...

Upalujeme, abychom nabrali ovečky. Studie vysvětluje čarodějnické procesy

Čarodějnické procesy zasáhly na 80 tisíc žen, polovina z nich za ně zaplatila...

Kdo upálí víc čarodějnic, je lepší ochránce lidí. A bude mít víc věřících. Středověké hony na čarodějnice byly...

Lidé neumějí využívat svou sexuální energii, říká MOgirl Klára

„Jsem hrdá na to, že jsem se vydala vlastní cestou a že žiji život podle sebe,“...

Většina lidí neví, co vše jim může dát sexuální energie, a neumějí s ní pracovat, říká MOgirl Klára. Snaží se to proto...

Další z rubriky

Sebevědomý lev jsem proto, že makám a nepodvádím, říká Terminátor Karlos

Karlose „Terminátora“ Vémolu zpovídal Jakub „Buba“ Ouvín pro pořed televize...

Lvi žerou první, zní jeho heslo, má ho ostatně vytetované na ruce. A není pochyb, že on sám se mezi lvy počítá....

VIDEO: Highjumpeři učili reportéra skákat z výšek. Řval strachy

Poslední okamžiky před tím, než se reportér Matěj Smlsal odhodlá zhoupnout a...

Skákání se bojí, neumí se potopit bez zacpaného nosu a voda mu i v létě připadá studená. Profesionálové však vzali...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra
ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra

Náš syn oslavil první narozeniny a rozběhla se další velká epizoda v jeho i našem životě. Ta měla mít trvání rok a půl. Abych nastínila situaci. Moje máti, a i ta manželova, jsou staré školy s utkvělou představou, že batole by mělo s první sfouknutou svíčkou odhodit pleny. Proto jsem si téměř každý telefonát vyposlechla (moje máti) nebo v každé druhé textovce dočetla (manželova máti), že bychom se už měli na to „lulání“ zaměřit.

Najdete na iDNES.cz