Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Totálně ujetá cyklotour. Slavonický koncert rozbil obecní blb Standa

  12:00aktualizováno  12:00
"Tak tohle je skoro úplný dno," povídá Xavi po depresivním koncertě ve Slavonicích a já s ním souhlasím. Nic horšího nás snad už čekat nemůže.

Zastávka ve Slavonicích: Xavier Baumaxa umíral vyčerpáním a obecní magor Standa koncert neúprosně rozbíjel. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Tušil jsem, že některé koncerty budou i horší. Ovšem úterní slavonickou tragédii jsem si dopředu představit nedokázal, ačkoliv mě měla varovat hned první slova zdejšího organizátora Oldy. "Jsem zvědavej, jak to dopadne," přivítal nás, "my jsme metalový městečko, lidi tu chodí na mnohem tvrdší muziku..."

V tu chvíli jsem se ještě těšil, vždyť Slavonice jsou krásné a my za sebou navíc máme nejdelší etapu. Ve velkém vedru jsme ujeli dvaadevadesát kilometrů z Budějovic a ani to moc nebolelo. Vítr v zádech, skoro pořád projíždíme lesem.

Středa 25. května, 10:00 h

Dnů na cestě: 8
Místo: Slavonice
Najeto: 418 kilometrů
Průměrná rychlost: 17,9 km/h
Počet vypitých piv: 42 Xavi, 42 Tomáš

"Samotná jízda je na cyklotour nejlepší ze všeho," potvrzujeme si nadšeně, když zajíždíme na pár kilometrů do Rakouska. "Klidně bych jel pořád dál, jako Forrest Gump, šlapal bych, dokud by nedošly peníze," říká pak Xavi, když na chvíli slezeme z kol a koupeme se v rybníce u Albeře.

Ještě včera jsem měl pocit, že peníze nedojdou nikdy, ale ani to už není jisté. Ve Slavonicích dostane Xavi honorář, ze kterého zaplatí ubytování, večeři, pár piv a potom už mu zbude jenom několik stovek.

Na scénu vstupuje obecní blb

Ale o peníze při cyklotour nejde, my jsme tu kvůli projížďce a troše zábavy.

Večer ve Slavonicích zábava končí.

Oproti koncertu ve Slavonicích to u Albeře byla romantika, ale i tak  bylo na Xavim vidět, že je zničený.

Oproti koncertu ve Slavonicích to u Albeře byla romantika, ale i tak bylo na Xavim vidět, že je zničený.

Tak za prvé na tom Xavi není nejlíp – když zastavíme před kavárnou Besídka, sice si spokojeně podáme ruku, dobrá práce, ale pak si sedneme na pivo a nejraději bychom se už nehnuli.

Xavi musí. Zase už hraje. "Potřebuju objednat sanitní vůz a nějakou nitrožilní aplikaci," říká.

Ještě nedávno jsme se při takových hláškách smáli, ale v tuhle chvíli se už nesmějeme. Ten kluk je prostě vyřízenej, za sebou má šest set kilometrů v sedle a teď ho čeká sedmý koncert v řadě.

Ještě ho uklidňuju: "Xavi, bude to dobrý, na koncert určitě přijdou vstřícní intelektuálové, těch jsou Slavonice plný." On mi ale odpoví: "Doufám, že tam přijdu já."

Přemluvím ho, ať si jde na chvíli lehnout, a když přijdu v osm na pokoj, že bychom měli vyrazit, že má koncert za chvíli začít, vidím v posteli mrtvolu. Trosku, co nemá sílu mluvit, jenomže teď musí zpívat.

Vstávej!

Nemůžu nějak najít energii...

Nakonec ale vezmeme kytary a kráčíme tímhle středověkým městečkem až k ohyzdnému socialistickému kulturáku. Ve zdejší hospodě zevluje asi třicet lidí, vesměs metalistů a hardcoristů a já vůbec netuším, proč přišli. Většina z nich, podle mě, Xaviho nezná.

Můj cyklokolega většinou dokáže sál strhnout, ale tady to bude mít těžké. Do hospody totiž vchází individuum, které chce koncert zničit.

Jmenuje se Standa, má rád pervitin a je to na něm vidět. "Já bych ti to hraní zakázal hned na začátku," přimotá se ke Xavimu, který se pokouší zvučit. "Jdi si radši brnkat k táboráku," pokračuje tenhle chytráček s inteligencí houpacího koně, co bohužel nikdy neměl otce, který by ho mlátil.

Xavi se v takových chvílích bránit dovede, ale dnes nemá sílu poslat ožralu do háje. A pěstí mu dát nechce, protože by si třeba zranil ruku nebo zlomil kytaru, čímž by turné skončilo.

"Na žádným kole jsi určitě nepřijel," říhne si Standa a metaláci kolem něj se smějí. Ožralý maskot se stává středem pozornosti. "Devadesát dva kilometrů bys nezvládl, ty brnkálisto, na to nemáš. Ale já jo!" pochválí se houpací kůň.

Xavi před koncertem ve Slavonicích. Vypadalo to, že nevstane, a kdyby věděl, že se na koncert připotácí pitomec Standa, možná by to tak i dopadlo.

Xavi před koncertem ve Slavonicích. Vypadalo to, že nevstane, a kdyby věděl, že se na koncert připotácí pitomec Standa, možná by to tak i dopadlo.

Xavi se přece jenom pokusí o výpad. "Ty bys mohl jet tak maximálně Tour de Francovka, debile," prohodí, ale Standovi tím udělá radost. Od této chvíle už se svými opileckými výkřiky nepřestane.

Přežijeme Třebíč?

U Xaviho nikdy není jisté, co bude na koncertě hrát. Písně si vybírá až přímo na pódiu, podle toho, jakou má náladu a jací přišli lidi.

S tímto vědomím jsem velmi zvědavý, co zahraje dnes, "Tak jeď, ty folkaři," křičí na něj obecní blb.

Xaviho výrok

 O situaci ve Slavonicích: "Někteří lidé si myslí, že už se dotkli dna, ale nevědí, že je tam ještě metrový bahno!"

Xavi bere kytaru a naschvál zahraje Holubí dům: "Zpívám ptákům a zvlášť holubům." Plác, plác, zazní pak nechápavý odvar potlesku, ale Standa netleská, ten začne z neznámého důvodu vyvolávat jméno Mariana Čalfy. "Proč se nepřihlásíš do Ázet Kvízu, vždyť bys vyhrál, ty máš odpovědi i na neexistující otázky," odplivne si Xavi, a jak je bez nálady, hned naváže Podvodem, táborákovým šlágrem bratří Nedvědů.

Obávám se, že touhle druhou skladbou koncert zakončí, a nedivil bych se, zrovna přátelské prostředí ve Slavonicích není. Na druhou stranu ale Xaviho v duchu prosím, ať zavře oči, ať si těch idiotů nevšímá a zahraje aspoň pár normálních písní pro tu desítku lidí, kteří přišli opravdu na něj a které štve Standa stejně jako nás.

Jako by mě slyšel, Xavi se překonává. Napije se vína přímo z lahve a zkouší hrát to svoje, nicméně Standa, ten se jenom tak nevzdá. Po několikerém zakopnutí se dovalí na pódium, ukradne lahev a vrazí Xavimu mikrofon do zubů.

V tento moment by už opravdu měla následovat bitka, ale naší nevýhodou jsou bolavé nohy a vůbec není jisté, že by tu neměli magoři převahu a v jednom šiku za Standou by nás nezlynčovali.

"Až bude přídavek, půjčím ti kytaru a budeš se moct vyřádit," zkouší to ještě Xavi, "pokud si tedy už nebudeš číst ubrus." Ale takové štěstí mít nebudeme, Standa se ještě do komatu nechystá, ten vydrží prudit do konce.

Xavier Baumaxa

Litvínovský "bard všech úchylů", vlastním jménem Lubomír Tichý, se narodil v roce 1973, ve čtrnácti založil svou první folkrockovou skupinu Prach, v šestnácti punkovou V. M. H.

V šestadvaceti začíná vystupovat jako sólový písničkář, jeho songy si pohrávají se slovy, parodují popové zpěváky i hudební styly. Řadu let spolupracuje s ukrajinským minimalistickým básníkem Em Rudenkem. Za sebou má například alba Fenkám, Buranissimo Forte, … a ten Clintn, ten mi hýkal a loňské Coveranto.

Vystudoval pedagogiku s aprobací angličtina a čeština.

Po hodině a půl už mám o Xaviho strach. Nechápu, proč pořád hraje.

Už několikrát jsem zažil, že se mu při koncertě zamotala hlava únavou, ale tady je to horší, tady se viditelně třese. Jako by se zasekl, hraje pořád dál, dokud mu to močový měchýř dovolí. Potom se už jen doplazí do místní kuchyně, kde se zhroutí na podlahu. Najednou pochopím, kdy jsou v životě potřeba drogy – teď by se nějaká hodně silná hodila.

Žádnou nemáme, ale místní pořadatel Olda nám aspoň ohřeje pálivý guláš. Je to nejlepší ze všech gulášů a Xaviho jakžtakž vrací do života. "Buďme rádi, že to dopadlo takhle," utěšuje nás pořadatel. "On taky mohl přijít Uřvanej Kačer, ten je ještě trochu hlučnější, a když se potká se Standou, tak se občas perou na nože."

Loučíme se, musíme spát. Slavonice snad definitivně necháme za sebou, ve středu jedeme do Třebíče.

Osobně si vůbec nejsem jistý, jestli Xavi tamní koncert přežije.

Autoři: ,


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...



Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Další z rubriky

Tvrdila jsem, že ženy do klece nepatří, říká MMA zápasnice Sandra Mašková

Overdrive

Když někoho při zápasu zmlátí, mrzí ji to. Přesto vyhrává. „Když dostanu ránu, přepnu do módu, že mi jde o přežití,“...

Cyklistické heslo veslaře Synka: Nesmí mě předjet nikdo vyšší a těžší

Ondřej Synek na trati boleslavského závodu seriálu Kolo pro život.

Rozhlédne se po kraji, pozdraví diváky, prohodí slovo se soupeři a ještě zajíždí velmi dobré výsledky. Trojnásobný...

Mám za sebou asi dvacet zlomenin, říká biker Maroši

Zlomenin a úrazů měl Michal Maroši nepočítaně. K jeho řemeslu patří.

Léčí si vážnou zlomeninu, letos oslavil čtyřicítku, děti mu rostou jak z vody a veškerou energii teď věnuje přípravám...

Najdete na iDNES.cz