Nejsou hubení. Jsou štíhlí. Hlavně vrchaři nemají skoro žádný tělesný tuk, protože ten by museli sebou do kopce tahat. Svalů mají dost.

Spurtéři jsou na tom s váhou o něco "líp". Třeba Cavendish má 70 kg při 175 cm. To už je docela dost. Greipelovi (na 15. fotografii v triku Lotto-Soudal) se taky neříká Gorila jen tak pro nic za nic (taky se mu říká Žabák, ale s tím obličejem se už holt narodil).

Tak. Vrchařská postava je můj "ideál". Jen musím ještě tak 15 kg shodit

Skvělý článek.

"A asi netřeba kdovíjak polemizovat s tím, že na konci třítýdenního etapáku asi bude atakovat spodní hranici svého rozsahu." A ono kupodivu ne. Kdyby ztrácel hmotnost, nedokázal by nejspíš dokončit, natož vyhrát. Obvykle dokonce jezdci během třítýdenního etapáku přiberou. Hodně toho snědí.

Parádní parádní článek. Díky!

Moc pěkně napsané a zážitek to musel být úžasný.

Mohl by mi prosím někdo, kdo zde rozumí cyklistice vysvětlit, jak takový závod vlastně funguje?

Proč tam vlastně závodí tolik lidí, jaká je úloha lídra týmu a jaká těch pomocných jezdců. Jak se počítá pořadí atd. Co znamenají barvy dresů. Je opravdu takový rozdíl jet v pelotonu a jet v úniku (i když je v něm více jezdců) a proč?

O cyklistice vím jen to, že jsou to "magoři", protože tohle nemůže normální člověk dobrovolně podstoupit a zvládnout.

Na Tour de France závodí něco přes 20 týmů. Týmy z tzvn. první divize mají účast povinnou, a pak je tam pár organizátorem (firma ASO) pozvaných týmů z druhé divize.

V každém týmu startuje devět jezdců. Role jednotlivých členů jsou zcela na zvážení týmů. Tým může, ale nemusí mít lídra, nebo může mít lídrů víc. Je to zcela volné. Lídr je obvykle jezdec s reálnou možností celkově vyhrát - tedy excelentní vrchař a velmi dobrý časovkář (není samozřejmé, že ty dvě věci se v jednou člověku sejdou). Některé týmy, které nemají tak dobré vrchaře pak o celkové prvenství ani neusilují a snaží se vyhrát třeba etapu nebo některý z trikotů. Pomoc ostatních jezdců je především v tahání tempa, zachytávání úniků (ujíždí se o dost hůř, když Ti někdo visí za zadkem) a obecně servisu jako přivážení občerstvení, případně oblečení apod. nebo i zápůjčky kola, když dojde k nějakému defektu (od cizích jezdců je pomoc zakázána).

Trikoty jsou čtyři. Žlutý pro celkového vítěze. Zelený pro nejaktivnějšího jezdce, přičemž. Puntíkatý pro nejlepšího vrchaře. A bílý pro nejlepšího jezdce do 25 let.

Žlutý a bílý se počítají součtem z dosažených časů, přičemž přední místa v etapách jsou ještě ohodnocena bonusovými sekundami, které se od celkového času odečítají.

Zelený se počítá z bodů získaných na rychlostních prémiích (jedna za etapu) a v cílích. Boduje vždy několik prvních lidí. Kolik bodů za jaké místo v jaké prémii či cíli se určuje předem.

Puntíkatý se počítá podobně z bodů na vrchařských prémiích.

V peletonu po rovině se člověk do značné míry jen veze, dá se říct, že sem tam občas šlápne. Obecně jet sám a jet v peletonu je velký rozdíl. Bohužel se pořád nejede po rovině. A bohužel se také pořád nejede v peletonu. V úniku se jede obecně hůř už jenom proto, že se jede rychleji a většinou je potřeba se občas i podílet na tempu - to znamená jet na čele a makat. Na čele se člověk neschová do závětří.

Hezky se to cte, i kdyz skoda, ze autor nema s cyklistikou mnoho spolecneho ( udiven, prekvapen jak jsou cykliste hubeni ) popsal to hezky.

Pořád o cyklistice ví víc, než ti, co o ní píšou články

Netřeba slov.

Diky moc za super clanek - krasne napsane, splnil se Vam muj sen :) treba se pristi rok potkame podel trati, take moc pekny zazitek...