Temné počátky Tour de France: pomsta, násilí, kokain a velký byznys

Pro cyklisty celého světa je to sportovní událost roku. Říkají jí La Grande Boucle, velká smyčka, protože svými etapami obkružuje celou Francii. Počátek Tour de France však má o moc štiplavější příchuť, stál za ním popudlivý továrník a kromě jeho velkých peněz též spousta neférovostí.
Pan Maurice Garin, s nezbytným cigárem. S protivníky na trati se čistič komínů nemazlil, pral se, podváděl.

Pan Maurice Garin, s nezbytným cigárem. S protivníky na trati se čistič komínů nemazlil, pral se, podváděl. | foto: commons.wikimedia.org/Nationaal Archief

Ne nadarmo se mu přezdívalo Comté, hrabě. Jeho bohatství totiž bylo pohádkové, upomínal tak na zámožného šlechtice z dávných feudálních časů. Nemalou část svých finančních zdrojů zdědil, vydatně je pak však zmnožil úspěšným podnikáním v rodícím se automobilovém průmyslu. Proto by těch sto franků pokuty, které mu v roce 1899 uložil soud, Jules-Albert de Dion ani nepostřehl. Mohl se jen zpupně a samolibě zasmát. Také to udělal.

Jenže právě proto mu soud trest rozšířil o patnáct dní pobytu za mřížemi, za urážku soudního dvora výsměchem. A to už bylo pořádné sousto pro přísedící bulvární novináře. Jen si představte řvavé titulky, které se hned nabízely: „Boháč zruinován soudem, je o sto franků blíž chudobinci!“ nebo „Nejtěžší trest pro zbohatlíka – dva týdny na kavalci“.

V celé oné senzaci, že francouzská spravedlnost pro jedenkrát popadla za límec i vyhlášeného pracháče a posadila jej na chvilku za katr, zaniklo, co že to pan továrník de Dion vlastně provedl. Nebyla to přitom zrovna maličkost. Při strkanici na dostihové dráze v Auteuil totiž přetáhl svou vycházkovou holí po hlavě občana Émila Loubeta. Tehdejšího čerstvě zvoleného francouzského prezidenta.

Ještě že měla hlava státu nasazený pořádný cylindr a kolem sebe houf tělesných strážců, jinak by se to neobešlo bez zranění. Proč se však vůbec obtloustlý továrník pustil do křížku se samotným prezidentem? Stála za tím, jak jinak, národní politika.

S kroky prezidenta se de Dion neztotožňoval vůbec v ničem, speciálně mu však chtěl dát za uši, a to doslova, za rehabilitaci Alfreda Dreyfuse. Toho totiž de Dion považoval za zrádce. Spolu s částí národa, dvanáct let se vlekoucí aféra se špionážním podtextem a antisemitským obsahem totiž zcela rozdělila francouzskou společnost.

Zhrzený továrník má plán

Po soudním verdiktu a nástupu do věznice však de Diona víc pálily jiné věci. Posměch, jehož se mu dostalo. Popudlivost a pýcha totiž byly jeho přirozeností a velmi těžce snášel, s jakou neskrývanou rozkoší si jeho potupný pobyt ve fešáckém kriminále vychutnávaly všechny pařížské večerníky. Zvlášť jej deptalo, jakou pozornost jeho případu věnoval sportovní list Le Vélo. Tamní redaktor dokonce jeho jednání popsal jako „idiotské“. A to přitom de Dion patřil k největším inzerentům tohoto listu!

I proto za mřížemi vymyslel rafinovaný plán pomsty, za který by se nemusel stydět ani literární hrabě Monte Christo. Nepřiměřeně drzý deník Le Vélo srazí na kolena tím, že založí vlastní konkurenční sportovní noviny. Přetáhne od něj všechny další inzerenty a čtenáře. Jen ať ti bídní pisálkové vidí, co to znamená znepřátelit si mocného muže!

Důvody k plánu odplaty však mohly být i ekonomičtější. Za nactiutrhačnou redakcí Le Vélo totiž stály finance společnosti A Darracq and Company Ltd., výrobce jízdních kol značky Gladiator a prvních automobilů. Pana továrníka de Diona s jejím majitelem Alexandrem Darracqem nerozdělovaly jen různé pohledy na politiku, ale také konkurence, oba podnikali na tomtéž trhu.

De Dion však měl peněz nazbyt. A neváhal je použít k naplnění svého plánu pomsty. Počátek nového století tak slavnostně zahájil prvním vydáním svého deníku L’Auto-Vélo. Ano, nápadně podobný titul bude předmětem soudních sporů. S tím však svárlivý továrník a jeho právnická armáda počítali. Na svou stranu získal další průmyslníky, s podobnými politickými názory. Například Adolpha Clémenta či Édouarda Michelina. Mělo to však háček. I když se do oběhu dostává 25 tisíc výtisků jeho soukromého plátku denně a každé vydání štědře dotuje, Le Vélo má pořád třikrát více předplatitelů. Prý za to může lepší propagace.

Chce to závod, jaký svět neviděl

Redakce Le Vélo se totiž podílí na organizaci několika velkých cyklistických závodů. Patří mezi ně například dálkový Paříž-Brest-Paříž, Bordeaux-Paříž nebo jednodenní Paříž-Roubaix. Reklama je tudíž po celé Francii víc než viditelná.

Jules-Albert de Dion pochopil. A na rok 1903 ohlásil uspořádání vlastního dálkového cyklozávodu. A protože je jeho, bude přirozeně lepší ve všech ohledech. Mimořádný bude úplně vším. Nebývalou délkou trasy, rozdělené do pěti etap, aby posléze přibyla šestá. Účastí prestižních stájových i amatérských jezdců z celé Evropy, i když oněch mimofrancouzských se nakonec přihlásilo jen pár, nízkým startovným a hlavně motivující cenou pro vítěze.

De Dion vyplatil na uspořádání vzdorozávodu své redakce královských 40 tisíc franků s tím, že na odměny cyklistů připadne 20 tisíc a vavříny ověnčený šampion si odveze šek na tři tisícovky. Hrubým přepočtem na dnešní peníze necelých 400 tisíc korun českých. Ve Francii roku 1903 je ona suma ekvivalentní celoročnímu platu. A to za necelý měsíc vysilující dřiny u pedálů a řídítek stojí. Zvlášť, když se nemusíte účastnit všech etap, a oceněni můžete být i v jednotlivých sériích. Prémie se vyplácely skoro všem, kteří dojeli do cíle! Nad závodem odborně dohlížel directeur-général Henri Desgrange, profesionální cyklista a šéfredaktor L’Auto-Vélo. Osobní přítel de Diona.

A trasa? Měla extrémní cyklisty provést dokola celou Francií – od Atlantiku ke Středozemnímu moři, z Paříže přes Nantes, Bordeaux, Toulouse, Marseille a Lyon zpět na předměstí hlavního města. Závod, dohromady dlouhý 2 428 kilometrů, byl odstartován ve 3:16 hodin 1. července 1903, před Café Reveil-Matin. A zrodila se legenda.

Cyklisté, exoti, vítězové

Neznámá Tour de France: politika, připínáčky a cigárko na trati

Posilnění před kopečkem. Julien Vervaecke připaluje Maurici Geldhofovi na Tour...

Vznikla kvůli politickým rozmíškám novinářů a výrobců kol a měla zvýšit prodeje nového a neúspěšného cyklistického magazínu. A byla plná podvádění, ale též násilí. Seznamte se s málo známými historickými fakty o Tour de France.

Poněkud přízemní pohnutky, které vedly k zorganizování celého velkolepého závodu, se bohužel neomezily jen na hlavního sponzora a tým pořadatelů. Možnost dojet si pro lákavou cenu za první místo nepřímo podbízela účastníky k podvodům. Dosáhnout na roční důchod, to už si přece říká o trochu nesportovního chování. A předpokládaní šampioni první Tour de France, cyklisté Maurice-François Garin a Hippolyte Aucouturier, skutečně nepatřili ke zrovna ukázkovým sportovcům.

Původem Ital a občanstvím Francouz Garin, civilním povoláním čistič komínů, začínal jako amatér, který na svém odlehčeném bicyklu, vážil pouhých 16 kilogramů, děsil obyvatele Maubeuge rychlou jízdou. Přezdívalo se mu le fou, blázen. Podle tradované pověsti ho jeho rodiče prodali do ciziny za kus sýra, protože to neměl v hlavě úplně v pořádku. Což se s ohledem na jeho přístup k životu i sportu, nejevilo úplně nepravděpodobné.

Ani během závodů neodkládal z úst doutník, jímž se nerozpakoval popálit ty, kteří by se jej pokusili předjet. Poprvé se proslavil na závodech v Avesnes-sur-Helpes, které byly určeny jen platícím profesionálům. Počkal si, až odstartovali, pak vyrazil za nimi. Dojel jako první. Na odměnu 150 franků tehdy nedosáhl, protože nezaplatil startovné. Ale nadšení diváci mu vybrali dvakrát tolik.

Jeho prvním profesionálním závodem byl nekonečný vytrvalostní okruh Champ de Mars, který se jel kolem Eiffelovy věže. Za 24 hodin ujel 701 kilometrů. A cestou průběžně doplňoval energii. Vypil 19 litrů horkého kakaa, 7 litrů čaje, kávu s šampaňským, snědl osm vařených vajec, 45 kotletek, spořádal pět litrů tapiokového pudinku. Protože to bylo zadarmo. Byl to prostě spořivý podivín.

S Aucouturierem si však v ničem nezadal. Ani on neváhal pro vítězství učinit cokoliv. Známý byl jeho kousek, kdy po nehezké kolizi na trati, která mu zdemolovala bicykl, zabavil kolo soupeři, jenž do něj narazil. A odjel na něm do cíle. Aucouturier se při závodech posiloval silným červeným vínem, bolest tlumil čicháním éteru. Soupeři si od něj drželi odstup, proslýchalo se, že ze svých objemných kapes sype na cestu za sebou napínáčky a střepy.

Jde tu jen o vítězství

Tour de France, kokain a amfetamin

Senzace a skandály provázely celou historii Tour de France. Druhý ročník byl totiž ještě divočejší. K rozehnání rozlícených diváků v Nantes poté, co jejich lokální šampion propadl, muselo být použito varovných výstřelů z revolveru. Na intenzitě nabíraly také útoky na individuální závodníky, častované v lepším případě shnilým ovocem a kameny. Za podvádění bylo diskvalifikováno devět jezdců, včetně první čtveřice. Včetně šampiona Garina, který vyzískal zásoby mimo povolené stanoviště. Ukázalo se také, že si část cesty závodníci zkrátili vozy, náklaďáky a vlakem.

V roce 1910 se trať rozrostla na 15 etap, včetně kritického úseku Pyrenejí. Ty se jevily být nezdolné pěšky, natož pak na kole. S pomocí kokainu však nebylo nemožné nic. Až do třicátých let pak byl doping běžnou součástí výbavy profesionálních sportovců. Malé lahvičky, topette, naplněné éterem tlumícím bolest, rovněž. Běžná byla i konzumace alkoholu, který byl v některých francouzských regionech „čistější než pitná voda“.

Když se vítěz z let 1949 a 1952 Fausto Coppi přiznal k dopování amfetaminem, prohlásil: „S těmi, kteří říkají, že profesionální cyklisti neberou drogy, se o cyklistice nemá cenu vůbec bavit.“ Kriminalizace dopingu a testy sportovců přišly až v 60. letech.

Na Tour de France si však podobnými praktikami vypomáhali skoro všichni účastníci. Šlo o hodně. Šňupání nejrůznějších povzbudivých substancí? Nic neobvyklého. Dopingové skandály současnosti jsou proti tomu jen slabým odvarem. Pamětníci vzpomínali na vzájemné shazování a odkopávání spurtujících jezdců, na kameny shazované do údolí na trať, na cesty kompletně poseté rozbitými střepy, hřebíky a kovovými ježky.

Co se dělo během nočních částí etap, se prý ani nedalo popsat. Do hry často vstupovali rozlícení diváci, sráželi vybrané závodníky, ty, jimž nefandili a na něž nevsadili, z bicyklů. Ani během přestávek v odpočinkových kempech nebylo klidněji. Propichování a prořezávání duší kol bylo ještě pořád tím nejjemnějším, čím se cyklisté častovali.

Konkrétně Aucouturier první etapu nedokončil. Někdo mu nejspíš otrávil oranžádu. Po zdravotní přestávce však dvě následující etapy vyhrál. I když to samozřejmě pravidla nepřipouštěla, někteří profesionální jezdci využívali pomoci podplacených amatérů. Ti příhodně padali a bourali do etapových šampionů. Krádeže a zahazování jízdních kol, dupání a kopání po bicyklech soupeřů, to vše patřilo do repertoáru legendárního francouzského závodu.

Garin se měl přímo na silnici poprat s několika závodníky, kterým prý do oblečení nasypal svědivý prášek. A Aucouturier byl obviněn z toho, že se do kopce nechal vytáhnout vozem. Korkovou zátku s provlečeným tažným provazem prý měl držet mezi zuby. Důkazy však chyběly, jelo se dál, až do finále.

Tour de France 1903 nabídla krev, pot a slzy, vše dohromady v senzačním balení. A přesně takovou senzaci redakce L’Auto-Vélo k pokoření svých rivalů potřebovala. O průběhu celého dramatického závodu měla informace z první ruky, nabízela exkluzivní snímky a čtenáři, kteří nemohli sami být u trati, hltali každou novinku.

Náklad speciálních cyklo-vydání se zvedl na 120 tisíc výtisků a po ukončení závodu se usadil na 80 tisícovkách. Comté, tedy továrník Jules-Albert de Dion, který stál v pozadí celé akce, mohl být spokojený. Jeho závod se stal novým fenoménem a podle plánu zruinoval konkurenci. Slavit mohli i závodníci. Kompletní trať se všemi etapami projelo jednadvacet z nich. Nezpochybnitelným lídrem závodu se stal Maurice Garin, vítěz tří etap, následovaný Accouturierem, který zvítězil ve dvou. Principy fair-play však na stupních vítězů rozhodně nestály.

Autoři:
  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Umělá inteligence ladila piva. Podle degustátorů úspěšně

29. března 2024

Premium Vyškolili ji v ingrediencích, nechali ji studovat posudky z pivních testování profesionálů i...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...