K vašim nejvyvedenějším kouskům z poslední doby patří zpáteční letenka do Pekingu za 6 500 korun. Jak jste to dokázal?
K normální letence se dokoupila další, která se nevyužila, ale zjednodušeně řečeno přenesla palivový poplatek na jiné aerolinky. V tom spočívá ona finta. Cenu letenky totiž tvoří základní cena, ta je fixní, letištní taxy, ty si určuje letiště, a potom právě palivový příplatek. Ten přitom nemá nic společného se skutečnou cenou paliva spotřebovaného za letu. Slouží leteckým společnostem jen k tomu, aby mohly rychle měnit ceny podle poptávky, a proto bývá mnohem, mnohem vyšší než samotná základní cena.
Takzvaný fueldumping je v travelhackingu tak trochu vyšší dívčí. Umožňuje vám snížit si cenu letenky a vychází právě ze změn palivového poplatku.
Je to trochu složitý mechanismus, ale v zásadě jde o to, že přidáme-li k našemu letu další, může se poplatek dramaticky snížit. Sice jen v menšině případů, ale může.
Necháte si tak své náklady doslova proplatit dodanou aerolinkou, s níž nakonec ani neletíte. Co etika?
Když najdu chybu systému, využiji ji. Vypadá to, že pak aerolinky prodělávají, ale ony tohle často vůbec neřeší, stejně vydělávají neuvěřitelné peníze. Ony samy vydělají miliony ročně jen na překlepech, co udělají lidi ve jméně při nákupu letenky. Ani velké aerolinky vám nedovolí změnit omylem špatně napsané jméno, nechají letenku propadnout a prodají ji znova. Některé si řeknou za evidentní překlep ve jméně i o několik tisíc.
Ukázka fueldumpingu: normální cena letenky z Frankfurtu na Maledivy
Ukázka fueldumpingu: cena letenky je zlevněná dokoupením další letenky a přenesením palivového poplatku na jiného dopravce.
Před nedávnem se objevily neuvěřitelně levné letenky do Indie, z celé Evropy. Víte o té chybě něco?
Ano, těch letenek se prodalo extrémně hodně v celé Evropě přes jediného prodejce. Aerolinka to začala řešit a pokutovala prodejce částkou 600 dolarů za letenku. Prodejce by to položilo, a tak přenesl pokutu na kupujícího. Buď musel zaplatit, nebo se letenka stornovala. Nakonec se většina letenek vystavených v tomto chybovém tarifu stornovala. To mi přišlo OK.
Počítáte s rizikem?
Beru to jako sport. Neobjednávám nic dopředu, všechny náklady řeším až pár dní před odletem. Když vím, že jde o chybu, počítám s tím, že se může stát, že mi letenku zruší. Však ona se objeví zase jiná chyba a s tou to třeba vyjde.
Jak často se obdobné chyby vyskytují?
Celkem pravidelně asi tak jednou do měsíce.
Kam poletíte, se rozhodněte až na letišti podle momentálních slev
Hledáním takové chyby můžete strávit hodiny denně. A někdy nenajdete nic…
Travelhacking je o čekání. Prostě zkoušíte. Ze začátku to trvá hodiny a tápete, čím častěji ale hledáte, tím rychleji uspějete. Pro mě je to zábava. Když to někoho přestane bavit, prostě to za chvíli zabalí a radši si zaplatí dražší letenku. Chápu to. Raději vynaloží čas na něco efektivnějšího a připlatí si na letence.
Vy však máte radu, jak hledání věnovat jen jedno odpoledne a pak už to funguje samo…
Stačí použít čtečku, nastavit si sledování destinace, která mě zajímá, propojit to se systémy, které posílají zprávy na mobil, a pak už jen čekáte, až se něco objeví. Já jsem měl třeba vytvořené hlídací psy na Maroko, Bangkok a Indonésii, dlouhodobě teď hlídám Gruzii, kde čekám na letní akci z Katowic, kam jezdí LeoExpress. To vám pak chodí skoro každý den SMS s nabídkou. Samozřejmě ne všechny jsou zajímavé.
Fotogalerie |
Jak se pak rozhodnete mezi tolika nabídkami? Na volbu máte navíc často jen hodiny, než akce skončí, někdy pouhé minuty, než dopravce opraví chybu.
Říkám tomu rozhodovací paralýza. Bojuju s tím. Je to o určitém minimalismu. Nezvažujete přitom jen cenu letenky, ta není všechno. Než ji koupím, je dobré se podívat například na numbeo.com, jestli pak v oné destinaci nenechám všechny peníze. Na druhou stranu jakákoli investice do cestování se vám vrátí. Naučí vás to spoustu věcí, poznáte strašně moc zajímavých lidí, míst. Pročítáním průvodců se znova učíte dějepis a zeměpis, učíte se rozumně hospodařit s penězi, protože si musíte umět propočítat, jaké jsou kde náklady na život.
Co říkáte na zájezdy na poslední chvíli, last minute? Je to výhodné?
Jak je chápu já, je to opravdu last minute: zítra ti to letí. To jsou pak zájezdy za skvělé ceny. A pak je tu možnost buy&fly, kdy přijedete s kufrem rovnou na letiště a vybíráte z nabídky míst až tam. Cestovka prodává to, co nikdo nekoupil, nebo místa lidí, kteří nestihli dorazit, protože třeba onemocněli, za velmi výhodné peníze. Už je má totiž jednou zaplacená.
Nestrávím pak ale celou dovolenou na Ruzyni?
U nás je nabídka v zásadě nulová, ale Německo je mnohem větší trh a ve Frankfurtu na letišti je Travel Market s desítkami cestovek. Dá se dopředu najít, které dny se létají konkrétní destinace. A někdo, kdo nedorazí, se najde vždycky.
Těsně před půlnocí hotely zlevňují, počkejte si
Travelhacking nejsou jen letenky, ale i netradiční způsoby ubytovávání. Třeba u někoho doma na gauči. Zadarmo.
Couchsurfing je super. Ale nespočívá v tom, že se chci u někoho hlavně zdarma ubytovat, chci ty lidi především poznat. Jednou jsme takhle jeli ke couchsurfařům na Havaji. Barák byl hodně morbidně ozdobený lebkami a kostlivci, v garáži chodil dlouhovlasý potetovaný týpek. Hned nás napadlo: Tady máme bydlet? Tady nás někdo zabije! Ale pak jsme zjistili, že to byla halloweenská výzdoba. Majitelé domu byli nakonec jedni z nejpříjemnějších couchsurfařů, které jsme po cestě navštívili.
Pro bydlení v hotelích máte zase tip, jak si přes různé aplikace na telefon, například hoteltonight.com, zabookovat drahý hotel až těsně před půlnocí, kdy cena nejvíc spadne.
Tohle funguje dobře ve velkých městech mimo sezonu. V Praze se u tříhvězdičkového hotelu dostanete na osobu ze 600 korun na polovinu i se snídaní. Znám lidi, kteří přijedou pracovně z Ostravy na tři dny do Prahy a každý den si takhle rezervují hotel až před půlnocí.
Spousta lidí by se asi bála, že nebudou mít kde spát, když si ubytování nezajistí dopředu…
Cestování je ale přece i o strachu. Ale vše se dá vždycky vyřešit. A i kdyby ve finále člověk neměl jednu noc kde přespat, nic se přece neděje. Když se na tím zamyslíte racionálně, nejde přece o nic tak strašného.
Říkáte, že vy osobně během několika málo dní na cestách zpravidla vystřídáte nejrůznější druhy ubytování a dopravy.
Moje žena má jen pět týdnů dovolené. Už jsme se dostali do stavu, že letíme třeba do Číny jenom na týden. Pak toho chceme navštívit co nejvíc za co nejkratší dobu. Díky tomu nikdy nejedeme na čtrnáct dní do hotelu. Klidně spíme venku, pak u někoho zdarma přes couchsurfing, nakonec si i zaplatíme drahý hotel, abychom si odpočinuli před návratem. Máme pak strašně moc zážitků, vyzkoušíme všechno najednou.
Hrst tipůKdyž letíte ve dvou, rezervujte si v letadle na trojkách krajní místa, je velká šance, že místo uprostřed zůstane volné - nikdo totiž nechce sedět mezi cizími lidmi. Při letu nejen z Dubaje seďte co nejdál od sedadel s velkým prostorem na nohy, protože tam cestující umísťují malé děti a ty zpravidla řvou po celou dobu letu. Při dlouhém čekání na letišti se dá přespat v modlitebně, protože tam většinou nikdo není a je tam klid (v Dubaji se to ovšem nedoporučuje), nebo v dětském koutku přes noc. |
Mimochodem, jak na vás Peking zapůsobil?
Odvezl jsem si zkreslený dojem. Měli jsme totiž štěstí na termín, jeli jsme tam v době summitu organizace Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce, kdy pozavírali všechny továrny okolo. Proto tam bylo krásně. I když všichni říkají, že jinak je tam smog a není vidět na deset metrů.
Vyjít z komfortní zóny
Travelhacking vyučujete na vlastních kurzech. Chodí na ně jen dobrodruzi, nebo i zájezdoví dovolenkáři, kteří by rádi vyzkoušeli cestu vlastní pěst?
Ano. Ti pak zjistí, že na zájezdu za padesát tisíc mohou polovinu ušetřit. A sami si ho naplánují.
Co byste vzkázal lidem, kteří tvrdí, že na cestování nemají peníze?
Člověk může cestovat jenom po Evropě za pár peněz. A jen Evropa má padesát států. To je při dvou státech ročně zábava na pětadvacet let. Nemyslím si ale, že jde jen o peníze. Člověk musí vystoupit ze své komfortní zóny, musí do toho jít, i když se mu nechce. Pro spoustu lidí je strašně těžké i jen se jít v Asii najíst do lokální restaurace, protože se s lidmi neumí domluvit. Mají strach, že se spálí. Nám se to stalo za týden v Pekingu jednou jedinkrát. Měli jsme aplikaci do mobilu, která překládala čínštinu do angličtiny.
Rozhodnu-li se být travelhackerem, co musím bezpodmínečně mít?
Smartphone, čas flexibilně vyrazit, když se objeví dobrá letenka, a ochotu vystoupit ze své komfortní zóny.
Jaký první krok bys doporučil těm, kteří se bojí z komfortní zóny vystoupit?
Jet někam, kde se nedomluví. Když to vyzkouší, zjistí, že to nevadí. Že rukama nohama se vždycky nějak domluví. A navrch že se zvládnou naučit základní fráze.
