Výzkum je pokusem popasovat se s popularitou Donalda Trumpa i s faktem, proč tak rozděluje společnost, jinak než skrze výklady, které staví na „antiestablishmentovém“ populismu, rasismu, xenofobii, homofobii, sexismu.
Magnetem, který voliče k Trumpově osobnosti přitahuje, je podle autorů studie, která vyšla v magazínu PNAS, pojetí mužů jako dominantního genderu. Zkoumání týmu Theresy Vescio z univerzity Penn State se opírá o celkem sedm studií zahrnujících přes dva tisíce lidí.
Převládající, hegemonní pojetí maskulinity odkazuje na přesvědčení, že mužům náleží moc, kontrola nad ostatními a/nebo vyšší společenský status. Jsou totiž, měli by být fyzicky, duševně, psychicky odolnější, neovlivnitelní emocemi, fyzickou bolestí. Proto by měli mít ve společnosti vládnoucí postavení, takový je „přirozený“ stav věcí, říká ideologie.
V čem Donald Trump dominantní pojetí mužnosti představoval? V tisícerých aspektech, jeho osobnost a chování je kaleidoskopem o mnoha střípcích z pokladnice maskulinity. Leckteré jsou anekdotické. Někdejšího newyorského starostu Michaela M. Bloomberga se Trump například snažil ponižovat označováním za „Mini Mikea“. Já jsem ten větší, mělo přirovnání dětinsky sdělovat. V reakci na útočnou poznámku senátora Marka Rubia o tom, že má malé ruce, Trump zase věc otočil k obhajobě velikosti svého penisu.
K ideologii hegemonní maskulinity se americký prezident hlásil i tím, jak okázale se označoval za úspěšného byznysmena a umanutě se držel hrubiánství a chování slona v porcelánu. „Trump byl rovněž otevřeně nepřátelský k genderově atypickým ženám, naopak genderově typické ženy sexualizoval a napadal a zpochybňoval mužnost svých oponentů,“ píše server Inverse.
Aby autoři výzkumu zjistili, jak velkou roli hrála ideologie hegemonní maskulinity při volbách, vzali si k ruce šest studií, které se konaly po volbách v roce 2016. A navrch průzkum, který předcházel prezidentským volbám v roce 2020.
Respondenti a respondentky v nich sdělovali, jak volili, nebo budou volit, vypovídali o nejrůznějších demografických datech včetně genderu, rasy, dosaženého stupně vzdělání, svěřovali se ohledně svých stranických preferencí.
Kromě toho autoři zjišťovali, nakolik se hlásí k ideologii hegemonní maskulinity, jak nahlížejí na mužské společenské role, jakou důvěru mají obecně ve vládu. Zajímalo je, jak se staví k výrokům jako „jistým způsobem je pro muže nepříjemné mít práci, kterou dělají obvykle ženy“ nebo „pro drsné časy je třeba drsný muž“.
Síla politického využití ideologie vládnoucí maskulinity
Z analýzy odpovědí podle autorů vyplynulo, že volební podpora Trumpovi se pojila právě s ideologií hegemonní maskulinity. Pravda, nejen s ním, protože ruku v ruce s ní šla i nižší důvěra ve vládu, naopak větší míra rasismu, sexismu. Jenže i když od faktorů vědci odhlédli, dokázala sama podpora ideologie převládající maskulinity predikovat, jak se respondenti u voleb chovali.
Právě toto kritérium hrálo podle vědců prim i nad jinými, jako je gender, rasa, vzdělání, ačkoli se výzkumy nestaraly o kategorii třídy a příjmu nebo města a venkova. A ideologie hegemonní maskulinity propojovala do protrumpovského tábora nejen bílé muže, ale i některé bílé ženy a ženy a muže z minorit, dokonce demokraty i republikány. Podle autorů vycházela z analýzy jako nejjasnější a nejsilnější jednotící linka.
Autoři se pokoušejí vysvětlit, jak ideologie společností prokapává. „Její zastánci z řad dominantních, ale též marginalizovaných mužů se hlásí k mužské nadřazenosti nad ženami. Dominantní muži a ženy se považují za nadřazené marginalizovaným lidem. Dominantní i marginalizovaní muži a ženy se vidí jako nadřazení imigrantům, cizincům, původním obyvatelům, které nahlížejí jako dehumanizované, méně lidské bytosti,“ vysvětlují podle serveru Inverse autoři.
Spoluautor studie Nathaniel Schermerhorn upozorňuje, že na ideologii se v americké politice nezačalo sázet s Trumpem. Má mnohem hlubší kořeny. Jako soutěž v maskulinitě se americké volby prezentují dlouho. „Republikánská strana toho využívala jako rétorickou výhodu již od osmdesátých let dvacátého století. Vlastní kandidáty prezentovala jako maskulinní, naopak feminizovala celou Demokratickou stranu,“ vysvětluje.
Politická role maskulinity
Studie není prvním vhledem do významu vnímané hegemonní maskulinity pro politiku. „Potvrzení si, že jste mužný v tradičním významu, je dnes samo o sobě politickým prohlášením. Je to způsobem, jak tlačit proti změnám uspořádání společnosti,“ říká pro server Fight Thirty Eight výzkumník Daniel Cox.
Zastávaná tradiční maskulinita se projevila i na chování a postojích amerických mužů během pandemie. Výzkumy prokázaly, že muži, kteří se k hegemonní maskulinitě hlásili, používali méně roušky, obecně méně dodržovali preventivní protivirová opatření proti.
Není to překvapující. Hegemonní, tradičně chápaná maskulinita po mužích vyžaduje, aby nedávali najevo zranitelnost, obavy, obezřetnost. „Covid muže více zaměřil na jejich maskulinní identitu, víc než by to dělali jinak. Tlačí na to, aby vyjádřili a demonstrovali postoj: jasně, panuje zdravotní krize, jasně, nahání strach, je děsivá, na mě to však neplatí ,“ objasňuje Daniel Cox.
„Když nosíte roušku, dáváte najevo, že se bojíte nákazy. A uznat, že jste ohrožený, znamená vypadat slabý,“ souhlasí v The New York Times Peter Glick, profesor sociálních věd z Lawrencovy univerzity.
A má to průsečík s Donaldem Trumpem. Muži hlásící se k tradiční maskulinitě častěji schvalovali Trumpovo zacházení s koronavirovou krizí a častěji soudili, že prezident má protivirovou strategii. Ženy, které se pro změnu hlásily k tradičnímu pojetí ženství, si častěji mysleli, že Trump ke krizi přistupuje dobře.
