Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


U dveří bude ochranka s AK-47, říká Čech, který staví dětský domov v Keni

  10:00aktualizováno  10:00
Nejmladší byly čtyři roky, když její vesnici vypálili a spolu s dvanácti dalšími ji prodali, aby se stala manželkou bohatého muže. Všechny byly zneužívány a svým majitelům utekly. Běžely 200 kilometrů krajinou plnou lvů. Nakonec se jich ujal Čech Jiří Pergl, který v Keni zajišťuje adopce na dálku. A rozhodl se, že nejen pro ně postaví v provincii Laikipia dětský domov.

Opuštěné děti jsou podle Jiřího Pergla neobyčejně silné. „Třetí den po tom, co jsme si je vzali pod svá křídla, se už smály a hrály si. Věděly, že už se budou mít dobře.“ | foto: Jiří ŠvorcXman.cz

"Když vám umírá v náručí dítě, dostane vás to," vysvětluje podnikatel Jiří Pergl, jak se z milovníka silných sportovních aut stane filantrop, který se v Keni stará o osiřelé děti a děti nemocné AIDS.

Co vás do Keni poprvé přivedlo?
Dřív jsem hodně utrácel, kromě drahých sportovních aut, za cestování. Stavební firma v zimě nepracuje, takže jsem odjel vždycky na dva až tři měsíce do světa. Tak jsem se dostal i do Keni.

Jaké to setkání bylo?
V Keni jsem zažil asi nejnebezpečnější okamžik ze všech svých cest. Dodnes tam totiž operují somálští piráti, a to jak na vodě, tak ve vnitrozemí. My je málem potkali kousek od hranic s Ugandou. Zastavili jsme u lesa, abychom si uvařili polévku, a v tom k nám běží dva keňští vojáci a křičí, abychom vypadli. Rychle jsme se vypakovali a ve zpětném zrcátku jsme viděli, jak vojáci do lesa střílí. Čekali tam na nás totiž piráti.

Přesto se tvůj život s touhle nebezpečnou zemí spojil.
V Keni jsme chtěli zdolat masiv Mount Kenya. V místě, kde jsme bivakovali, jsme objevili dětský domov. Z 80 dětí jich bylo 70 HIV pozitivních. Měly před sebou rok dva života. Zapůsobilo to na mě natolik, že jsem tam nechal všechny svoje peníze a po odjezdu jsem si začal dopisovat s ředitelkou toho domova. Slovo dalo slovo, založili jsme nadační fond a od té doby jedeme.

Vypadá to na radikální přemet náhledu na život.
Když vám umírá v náručí dítě, dostane vás to. Člověk pochopí leccos. Především to, že život není o byznysu, ani o velkých kárách a smokingu.

Holčičky jsme odvedli pod ochranou armády

V čem konkrétně vaše pomoc spočívá?
Začalo to zprostředkováváním adopce na dálku. Za peníze, které dostaneme od lidí, pro děti kupujeme oblečení, jídlo, léky, platíme školné. Dítěti se obrátí život o sto procent. Dnes takhle pomáháme 52 malým Keňanům. Kromě toho pomáháme onomu dětskému domovu, který jsme navštívili.

Keňské děti, jimž nadace One Day Mor For Children zprostředkovala adopci na dálku

K tomu ale chcete stavět i domov vlastní.
Rozhodl jsem se loni, při poslední návštěvě Keni. Vyvraždili tam jednu vesnici a asi třináct holčiček, které přežily, prodali vesničané, kteří zůstali naživu, za dobytek bohatým mužům jako jejich manželky. Nejmladší byly čtyři roky. Hnus. A ony od svých manželů, kteří je nutili k různým odpornostem, utekly a běžely dva stě kilometrů bez jídla a vody krajinou plnou lvů a paviánů. Všechny jsme s armádou sebrali a vzali je pod naši adopci. Tehdy mě napadlo postavit pro ně i další domov nový.

Pro kolik bude dětí?
Projektová dokumentace počítá s 64 lůžky. Jenže, jak to tak v Keni chodí, dětí tam bude nejspíš třikrát víc.

Nebojíte se, že tam vtrhne nějaká bojůvka a vyplení to?
To se nestane. Budu tam platit ochranku s AK-47, povolení si vyžádám od vlády.

Jak vám jde keňská státní správa na ruku?
Je velice vstřícná. Při poslední návštěvě jsem se setkal se starosty dvou obvodů města, kde jsem chtěl stavět. Jeden z nich mi daruje mi pro domov pozemek.

Kolik vás celý projekt stál zatím na úplatcích?
Zatím jsem nedal nic. Ale budu s tím muset začít. Žádost o pozemek, který jsem chtěl, leží na úřadech tři čtvrtě roku. Kdybych býval dal úplatek, určitě by se to dalo uspíšit. Takže nejspíš do té korupční hry vstoupím, budu ji ale hradit ze svých vlastních peněz.

Kdy se tedy začne stavět?
Před námi je poslední schůzka, kde by mi měli darovat pozemek, v srpnu bychom pak položili základní kámen.

Z čeho se bude stavět?
Sebereme dvacet kluků, seženeme chlapíka, jemuž patří místní řeka, a koupíme si od něj deset tatrovek kamenů. A ti kluci pak do nich budou měsíc bouchat kladivy, až z nich budou tvárnice.

Nampakai Eminae, čtyři roky. Jedna z třinácti adoptovaných masajských holčiček. Jejími adoptivními rodiči jsou Barbora a Matěj Filipovi.

Jak dlouho bude celá stavba trvat?
Doufám, že bude hezká zima. Pokud to bude vše záviset na mých penězích, chtěl bych to mít do tří let postavené. Když mi někdo pomůže, bude to třeba dřív.

Od bohatých podnikatelů pomoc nečekám

Jak charita v Česku funguje?
Záleží, na koho se obracíte. Obyčejní lidé, babičky nebo děti vědí, co je soucit a solidarita. Od byznysmenů nic nečekejte. Nechají si pro korunu vrtat koleno.

Neříkejte, že to je tak zlé.
Nefunguje to. Teď jsme měli boxerský galavečer s VIP hosty, dražili jsme tam obrázky dětí z Keni. Ten nejdražší si za 10 tisíc koupil kluk, který bere 15 tisíc měsíčně. Ti největší byznysmeni nezvedli ruku ani jednou. Na jiných akcích pro byznysmeny jsme těžce prodělali, pokryla se sotva pětina nákladů. Když děláte přednášky po školách, kde se vybírají padesátikoruny, sejde se vám víc než od bohatých lidí.

Nezkusil jste se někdy bohatého účastníka dražby zeptat přímo, proč projekt nepodpoří?
Jsem natolik hrdý, že se o tom ani nezmiňuju. Taky je mi to samotnému trapné. Buď ho to trkne, nebo ne. A je pravidlem, že ne. Na dražbách ruku nikdy nezvednou.

Jiří Pergl s dvěma keňskými spolupracovníky

Jak často v Keni jste a můžete se spolehnout na tamní spolupracovníky?
Jezdím tam dvakrát do roka, v lednu a srpnu, a jezdím tam za své. Pokud jde o spolupráci, v otázce peněz se řídím tím, že Afričanům se nedá věřit. Všechny peníze si z nadačního účtu vybírám já, něco ještě moje spolupracovnice, učitelka z dětského domova. Jí věřím. Jídlo, školní uniformy a další věci nakupuju přímo já. Mám tak jistotu.

Dvakrát jste zmínil, že některé platby hradíte z vlastních peněz…
Tak to je. Podívejte se, proti velkým charitativním organizacím nemám nic, ale obávám se, že když jim pošlete stovku, dítěti z ní připadne tak pětikoruna. Ostatní půjde na kanceláře, nákup aut… Já si všechny provozní výdaje platím sám. Cestovné, vybavení kanceláře v Keni… Když mi někdo dá peníze na to, abych pomohl dětem, které jsou HIV pozitivní nebo strádají hlady, patří ty peníze jim. Nezaplatím si z toho letenku.

Kolik vás to ročně stojí?
Hodně. Za letošní rok jsem tam už nechal skoro dva miliony, aby se to rozjelo. Jen půl milionu musíte podle zákona vložit na účet nadačního fondu, když ho zakládáte.

Joan lepidlo fetovat nebude

V Česku s vámi teď žijí dva Keňané. Co je tady jejich posláním?
Pomáhají mi s přednáškami po školách o projektu domova. Já jim zároveň ukazuju Českou republiku. Jsou tu i proto, aby se měli aspoň tři měsíce líp. Na delší dobu nedostanou povolení. Doma bydlí na hlíně ve slumu, tady je to pro ně úplně jiný svět. Už si ale zvykli, jsou tu podruhé a dokonce se naučili česky.

Opuštěné děti jsou podle Jiřího Pergla neobyčejně silné. „Třetí den po tom, co jsme si je vzali pod svá křídla, se už smály a hrály si. Věděly, že už se budou mít dobře.“

Podle čeho jste si je vybral?
Byli mi sympatičtí, se vším mi pomáhali, nečekali, že jim něco dám, chtěli jen to, na čem jsme se dohodli, zajímali se o děti.

Jak se s nimi žije v jednom domě?
Jsem takový jejich otrok, musím pro ně vařit, prát. (smích)

Co jim chutná?
Nejradši mají selskou, dva druhy masa, dva druhy zelí, dva druhy knedlíků, a svíčkovou.

Zprostředkováváte adopci na dálku, vy sám se ale snažíte vzít si do úplné adopce keňskou holčičku Joanu. Podle čeho jste si vybral právě ji?
Podle jejího životopisu. Oba rodiče jí zemřeli na HIV, žije s pětaosmdesátiletou babičkou. Až jí zemře, ocitla by se Joana na ulici s ostatními dětmi, bude čichat lepidlo a skončí. Takových případů jsou bohužel stovky.

Co pro její úplnou adopci musíte udělat?
Adopce podléhá poměrně přísné regulaci. Je to kvůli tomu, aby se tamní opuštěné děti nestaly obětí bohatých překupníků.

Jedenáctiletou masajskou holčičku Risianu Lepalo mlátil její manžel tupým předmětem do hlavy. Pak utekla.

Co vše tedy musíte splnit?
Musíte žít s dítětem šest týdnů v jeho podmínkách, tedy ve slumu. Pak musíte zaplatit letenku do své země dvěma keňským úředníkům a platit jim naopak šestitýdenní pobyt u vás doma, aby prověřili vaše poměry. Pokud je vše v pořádku, můžete se s nimi vrátit a dítě si odvézt.

Na kdy svých šest neděl ve slumu plánujete?
Může se stát, že mi to odpustí, s ohledem na mé nadační aktivity. Ale pokud ne, žádné utrpení, myslím, že bych to dal v pohodě. Průser je tam jen v noci, kdy řádí násilníci a opilci. Vraždění je tam naprosto všední věcí. Přispívá k tomu i alkoholismus.

Co se ve slumech pije? Počítám, že oficiální alkohol bude nad poměry jejich obyvatel.
Pijí se tam piva vyráběná z jedů, například z chemikálie formalín, kterou jsou napouštěny mrtvoly v márnicích. Pije se to horké 30 stupňů, prý to chutná jako močka. Děsný. A můžete z toho oslepnout.

Jehla v kupce sena. Ale aspoň to

Říkáte, že podobný osud, jemuž čelily děti, které jste adoptovali, je vyměřen tisícovkám dalších.
Je to tak, ale pomoci všem není samozřejmě v našich silách.

Necítíte někdy bezmoc?
Říkám si, aspoň ta jehla v kupce sena…

Jiří Pergl

Proč nepomáhá dětem u nás, zeptal by se možná někdo. Co byste mu odpověděl?
Viděl jste v našich dětských domovech, aby děti neměly co jíst, neměly kde spát, neměly léky? Je smutné, že jsou samy, ale mají všechno. Tamty děti umírají hlady, nemají kam složit hlavu.

Jste hodně zodpovědný k dětem, což pro všechny chlapy vašeho věku rozhodně neplatí.
Mně samotnému se ale vlastní rodina rozpadla. Nestíhal jsem ji kvůli těmhle věcem.

Koupíte si ještě někdy drahé sportovní auto?
Určitě ne. Chci naopak prodat ty, co mám. Už mě to nebaví.

Co si za ty peníze koupíte?
Nic, dostavím ten domov.

mýma očima

Chlapík, který toho má určitě hodně za sebou, ale též před sebou. Jeho stisk ruky překvapí: na to že Jiří Pergl boxuje, ho má velmi vlažný. V očích se mu odráží lehký smutek, buď nad tím, co prožil, nebo nad tím, co viděl. Na začátku mi nebyl dvakrát sympatický, ale jakmile se řeč stočila na Keňu, byl najednou plný bojovnosti a odhodlání změnit stav místních věcí. Obecně mám k nadacím nedůvěřivý postoj, ale jeho vyprávění bylo velmi lidské. Žádné citové vydírání a přesvědčování "Dej prachy". Jen informoval a popisoval. Myslím, že Jiří Pergl nepostaví v Keni jen jeden dětský domov.

Marek Odstrčilík

Jiří Pergl

Začínal jako stavební dělník, už patnáct let ale má vlastní stavební firmu na opravu komunikací. "Je to dobrý byznys," říká, "silnice v Česku nestojí za nic. Pomáhá nám každá zima, hodně děr znamená hodně práce."

Žije s přítelkyní, devítiletý synek vyrůstá s jeho ex-manželkou. "Vídám ho jednou za čtrnáct dní, bývalá žena mi ho pravidelně půjčuje, protože pravidelně platím," směje se.

Rád cestuje a leze po horách. Na svém kontě má dvě šestitisícovky, jednu v Andách, druhou v Mexiku. Aktivně boxuje, vede boxerský klub v Berouně.

Jeho hlavní aktivitou je však v současnosti nadační fond One More Day For Children, jehož posláním je postavit dětský domov pro opuštěné sirotky, zneužívané děti a děti nemocné AIDS v keňské provincii Laikipia.


Autoři: , ,


Nejčtenější

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

Další z rubriky

Skákal jsem i ze skály, zachránila mě až horská služba, říká parkourista

Taras „Tary“ Povoroznyk je nadšeným propagátorem parkouru. Napsal knihu, dělá...

Skáče ze zdi na zeď i z domu na dům. Dělá parkour. „V mládí jsem riskoval víc,“ přiznává Taras Povoroznyk. „Tary“ je...

Biologické rodiče jsem se kontaktovat nesnažil, říká raper Hank

Nesmělý raper. Hank svou muziku destiluje z vnitřního napětí, nespokojenosti...

Klame tělem. Jeho songy oslovují na YouTube miliony lidí a na pódiu srší sebevědomím. Při rozhovoru však raper Kryštof...

Ochutnal jsem i pivo staré sto let. Pít se dalo, říká expert

Trend příchutí už odezněl, říká Jan Šuráň.

Nejsilnější české pivo se chlubí stupněm čtyřiatřicet, svět však zná i pivo stupně sedmdesát šest. „Jde to donekonečna,...

Najdete na iDNES.cz